HISTORIE: Legiovlak - fotoreportáž
O československých legiích jsem pro Neviditelného psa napsal texty Vzpomínka na československé legie a Odkaz československých legií. Věděl jsem, že to bylo před více lety, ale že od těch článků uplynulo již přes deset let, mne překvapilo. Tehdy se mohlo zdát, že naši legionáři první světové války časem upadnou do úplného zapomnění. Nestalo se tak. Nyní to bude fotoreportáž o projektu Legie 100, jehož nejvýznamnější částí je jízda Legiovlaku Českou republikou. Legiovlak vyjel 19. května 2015 a svou pouť ukončí v roce 2020.
Ta stovka v názvu projektu Legie 100 znamená sté výročí vzniku samostatného státu. V roce ukončení celé akce 2020 je další sté výročí – výročí návratu posledních československých legionářů z ruských legií.
Českoslovenští legionáři na obrněném vlaku.
Podle statistik dobrovolně bojovalo na straně Dohody 145 614 Čechů a Slováků, resp. Čechoslováků, jak se to stále v přehledech uvádí. Účastnili se bojů v armádě Spojených států amerických, armádě Velké Británie, v Srbsku, Francii a Itálii. Nejvíce jich bylo v Rusku. Pro srovnání tři nejpočetnější skupiny – francouzských legionářů bylo necelých 10 000, italských legionářů 19 500 a ruských legionářů přes 71 000. Taková vojenská síla hrála nezanedbatelnou roli při vzniku samostatného státu v roce 1918. A krátce po vzniku Československa se navrátivší legionáři účastnili boje o územní celistvost republiky. Bojovalo se s Polskem o Těšínsko a s Maďarskem, které si činilo nároky na Horní Uhry, o Slovensko.
Legiovlak na nástupišti nádraží v Českém Těšíně.
Projekt Legiovlak se inspiroval ruskými legiemi. Od začátku roku 1918 se československé legie v Rusku, které do revoluce v roce 1917 bojovaly v rámci ruské armády, přesouvaly z Ukrajiny na východ. Ruská fronta se zhroutila. V březnu 1918 legionáři obsadili Bachmač a zvítězili v bitvě o tento železniční uzel s německou armádou.
Do podzimu 1918 ovládly československé legie území kolem Transsibiřské magistrály o rozloze 1 500 000 km2, představující střední Povolží, jižní Sibiř, severní Kazachstán a severovýchod Číny. Postupně se pod moc legionářů dostalo ohromné území 17 500 000 km2 od Uralu po Vladivostok a o T. G. Masarykovi se ve Spojených státech, Anglii a Francii začalo hovořit jako o „vládci Sibiře“. Legie zabránily transportům zajatců na západ. Když se v květnu 1918 německá vojska dostala až k Paříži, očekávané posily zajatců a materiálu z Ruska nedorazily a německá ofenzíva se zhroutila. Vojska státu, který dosud neexistoval, dopomohla státům Dohody vyhrát válku. USA a další státy Dohody uznaly samostatné Československo, jehož armáda dokázala ovládnout Sibiř, udržet transsibiřskou magistrálu a přispěla k vítězství.
Československé legie měly 259 vlaků (531 osobních a 10 287 nákladních vagonů), 27 vlaků zdravotních a evakuačních. Kromě toho Čechoslováci disponovali vlaky spojeneckých vojsk.
Výklad v obrněném voze.
Vojenské vlaky (ešalony) se staly plně vybavenými pojízdnými kasárnami. Ve vagonech byly nemocnice, dílny krejčovské, ševcovské, kovářské, truhlářské a další, sklady, kuchyně, pekárny, prádelny i fotografické ateliéry. A ubytovací vozy nazývané legionáři „těplušky“. Některé vlaky byly přeměněny na pojízdné pevnosti s pancéřovými věžemi a děly.
Československá obec legionářská koupila 11 vyřazených historických vagonů, dva vozy dlouhodobě zapůjčily České dráhy a jeden vagon poskytla Nadace Milana Rastislava Štefánika ze Zvolena. Vozy byly zrekonstruovány a sestaveny do repliky legionářského vojenského ešalonu z let 1918–1920. Každý vůz je historický unikát. Například vagon sloužící jako opravárenský vůz byl vyroben roku 1906 ve Vagonce Ringhoffer, Smíchov, Praha. Má dosud patrné své výrobní číslo a dochovaly se na něm stopy po střelách z první světové války. Na dráze sloužil do roku 1970, pak byl odstaven a chátral. Po restaurování může opět na koleje.
Opravárenský vůz.
Expozici doprovází množství tabulí s texty a fotografiemi. V četných vitrínách jsou vystaveny předměty, které legionáři používali. V jednom voze nepřetržitě běží film sestříhaný z autentických záběrů. Jsou na nich bojové situace, přesuny jednotek po Transsibiřské magistrále i běžné výjevy z každodenního života.
Legiovlak se zastavuje na nádražích. Vstup do jeho expozice je zdarma. Cílem projektu je připomenout zásluhy československých legionářů z první světové války a navrátit do povědomí veřejnosti legionářské tradice. Projekt mimo jiné sleduje udržování válečných hrobů, koná putovní výstavy o československých legiích, přednášky ve školách i pro širokou veřejnost. Podrobnosti nejen o pohybu vlaku jsou na internetových stránkách Československé obce legionářské.
Foto: autor. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!
Pozn.: dobová fotografie čs. legionářů na obrněném vlaku je převzata z prospektu expozice Legiovlak