Zachytil jsem v TV i v médiích přání řady Rusů žijících na území Ukrajiny, že si přejí "klidný rozchod s Kyjevem ve stylu rozdělení Československa". Kromě toho, že se jedná o důsledek propagandy kremelské garnitury, nemá tato idea žádný realistický náboj.
Připomeňme si, že Putinovo Rusko se ohněm a mečem vypořádalo s "teroristy" z Čečenska. Bylo si totiž dobře vědomo, že slabost by v tomto případě vedla k dalším požadavkům na "samostatnost" různých národů a národností v rámci Ruské federace. Závěr – Rusko žádné scénáře "klidného" rozdělení na svém území trpět nehodlá a nebude.
Rozpad SSSR proběhl v situaci, kdy Rusko mělo vedení, které nabídlo všem státům SSSR přeměnu na Společenství nezávislých států (SNS), s čímž samozřejmě žádná svazová republika nemohla nesouhlasit a Borisi Jelcinovi, tehdejšímu neformálnímu lídrovi Ruska, se podařilo s pomocí občanů Moskvy zlikvidovat armádní pučisty, kteří měli samozřejmě zcela jiný zájem. A porážka pučistů umožnila navíc i dokončit odchod sovětských jednotek z našeho území. (A že se jim sakra nechtělo!). Proto se rozpad SSSR obešel téměř bez krveprolití.
Rozdělení Československa bylo o několik řádů jednodušší. Československo bylo i po svém vzniku v roce 1918 členěno na pět zemí – Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Po připojení Podkarpatské Rusi k SSSR v roce1945 zůstalo v Československu stále ještě zemské uspořádání s jasně definovanými hranicemi zemí. Revoluční rok 1968 přinesl do Československa formálně federativní uspořádání dvou republik, české a slovenské. Hlavní slovo však měla KSČ. Po roce 1989 první vážný politický problém vznikl kolem názvu státu a politické vedení Slovenska si potom na Česku svou nezávislost vydobylo po volbách v roce 1992.
Historie Ukrajiny sahá také do období, v níž se na československém území formovaly první státní útvary. Přehledná tabulka významných letopočtů z hlediska vývoje států na území dnešní Ukrajiny je zde. Dlouhou dobu patřilo území Ukrajiny k Polsku, tak zvaná levobřežní připadla k Rusku v roce 1667. Po dělení Polska 1793 a 1795 byla k Rusku připojena i pravobřežní Ukrajina, Halič připadla Rakousku a zbytek Německu. Během první světové války se Ukrajina osamostatnila a vyhlásila autonomii v Rámci Ruska, po bolševické revoluci probíhaly na území Ukrajiny boje mezi Polskem a západoukrajinskou armádou a Polsko obsadilo většinu západoukrajinského území včetně Lvova. Podkarpatská Rus připadla Československu a Bukovina a Besarábie Rumunsku. Po vítězství SSSR v druhé světové válce bylo k SSSR připojeno jak území Besarábie a Bukoviny, ale také Podkarpatská Rus, Polsko bylo "posunuto" na západ a přišlo o západní Ukrajinu se Lvovem.
Za touto pohnutou historií se skrývají útrapy ukrajinského obyvatelstva, které vyvrcholily například odsunem krymských Tatarů z Krymu na základě Stalinova rozkazu. Samostatná Ukrajina v období posledních několika set let prakticky neexistovala, byla vždy buď pod správou Polska nebo Ruska. Obnovení Ukrajiny nastalo podobně jako v případě Československa po první světové válce, ale po občanské válce a vítězství bolševiků se opět stala Ukrajina součástí SSSR.
Na Ukrajině neexistuje hranice, která by vymezovala území obývané Rusy a Ukrajinci. Jedinou přirozenou hranicí bylo dělení Ukrajiny mezi Rusko a Polsko v roce 1667 podle toku řeky Dněpr. O Ukrajinu se v minulosti vždy sváděly urputné války. Její samostatnost se za uplynulé století počítá na několik málo desetiletí. Nalézt proto paralelu s Československem je velmi obtížné, ne-li vyloučené. Dnes už na Ukrajině probíhá občanská válka a československý scénář je tak definitivně mimo hru. Většinu trumfů v ruce drží v současnosti Rusko a je prakticky vyloučené, aby Kyjevská centrální vláda udržela kontrolu nad východní částí země bez masivního nasazení armády. Vojenská intervence Ruska je v tomto případě zřejmá.
Toto malé připomenutí historie je velmi užitečné, zejména pro ty čtenáře, kteří o současných událostech čtou zejména politicky zmanipulované informace, v nichž prim hraje ruská propaganda, která z viníka dělá oběť. Dlouhodobý cíl ruské politiky je Ukrajinu maximálně oslabit, nejlépe celou anektovat k Rusku a opět se přiblížit na dosah střední Evropě. O tom nás učí historie tohoto území za uplynulá staletí.
www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz