Neviditelný pes

HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (7)

8.11.2017

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Tento úvodní příběh budiž objasněním jednoho momentu ze života zakladatele české chirurgické školy, profesora Karla Maydla. Patří mu mnohá evropská i světová prvenství v použití netradičních operativních metod. Mezi ně také patří onen příběh o tom, jak v lednu 1897 profesor Maydl použil jako první v monarchii Röntgenův přístroj. Příběh ten není popisován ve wikipedií či v různých odborných statích a pracích zcela přesně. Oné nepřesnosti podlehl před lety i autor těchto řádek v jedné ze svých knih, budiž tedy jednou provždy proveden zápis přesný.

Německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen (1845-1923) konal od roku 1894 pokusy s katodovými paprsky. V průběhu pokusů zjistil, že existují další neviditelné paprsky, které zastaví pouze olovo. Nazval je paprsky X a 22. prosince 1895 jimi „vyfotografoval“ ruku manželky. Byly vidět kosti s prstenem. Hned 1. ledna 1896 to prezentoval profesoru Ludwigu Zehnderovi z Institutu fyziky na Freiburské univerzitě, svému bývalému studentovi. Zpráva ta se posléze rozletěla do světa. Ještě v roce 1896 bylo ve světě publikováno více než 1 000 prací zabývajících se paprsky X.

Na konci roku 1896 se „přístroj s paprsky X objevil i v Praze. V hotelu „U černého koně“ na Příkopech sloužil k pobavení hostů, kteří si takto promítali kosti vlastní ruky. Všude se píše o tom, že onen primitivní „röntgenův přístroj“ si pro tento svůj podnik pořídil pražský hoteliér a obchodník Antonín Cifka (1824-1891).

7 díl 1

Antonín Cifka byl jako podnikatel velice úspěšný. V Loděnici postavil pro svoji početnou rodinu krásný zámek, vlastnil několik pražských hotelů a byl také c. a k. dvorním dodavatelem vína na císařský dvůr. Není náhodou, že například v roce 1880 v rodině Antonína Cifky pobýval celé tři týdny korunní princ Rudolf. Díky kvalitnímu vínu byl později nejstarší syn Antonína Cifky povýšen do šlechtického stavu. Psal se baron Jindřich von Cifka.

A když tatínek Antonín v roce 1891 zemřel, ujal se aktivně rodinného dědictví. Byl to tedy on, kdo umístil „röntgenův přístroj“ v hotelu „U černého koně“, byl to také on, kdo v témže hotelu zorganizoval v říjnu 1896 první filmové představení v Praze z produkce Edisonovy společnosti. Nikoli jeho otec, jak se všude píše a publikuje. Dlužno doplnit, že pan baron Cifka v roce 1912 zemřel. Majetek zdědil jeho syn Jindřich, automobilový závodník s přezdívkou Harry. Ten podstatnou část rodinného jmění rozprodal.

7 díl 2

Hotel „U černého koně“ bychom v Praze již nenašli. (Na historickém snímku je to budova označená hotel). V roce 1900 byla mezi hotelem Modrá hvězda a hotelem „U černého koně“ na místě původních domů „U tří kaprů“ a „U železného muže“ postavena budova Živnostenské banky. Ta však později nedostačovala, takže v letech 1925-1926 byly odkoupeny od majitelů hotel „Modrá hvězda“ a hotel „U černého koně“. V letech 1935 – 1942 byly oba hotely zbourány a na místě vznikla moderní budova Živnostenské banky ve funkcionalistickém stylu. Dnes zde sídlí Česká národní banka.

7 díl 3

V letech 1891 – 1903 byl přednostou české chirurgické kliniky profesor MUDr. Karel Maydl. V roce 1895 se stal jedním z jeho asistentů MUDr. Rudolf Tomáš Jedlička (1869-1926), pozdější vynikající chirurg, mecenáš a diagnostik. Když na Maydlovu kliniku v lednu 1986 přivezli z věznice pacienta povoláním tesaře, který zřejmě ve snaze sebepoškodit se, cosi neidentifikovatelného spolkl, napadlo doktora Jedličku, aby pacientovo břicho podrobil zkoumání pomocí přístroje v hotelu „U černého koně“.

A uviděl v jeho žaludku hřebík ve velmi neobvyklé poloze. Druhý den, 12. ledna 1897 profesor Maydl na základě Jedličkovy diagnózy operoval a hřebík ze žaludku nešťastníkova vyjmul. Byla to tedy první operace pomocí „rentgenového přístroje“ v Čechách, avšak podíl všech aktérů není zcela jednoznačný.

Profesor Maydl ale pochopil vše ihned, i když neznal podrobnosti Röntgenova objevu. Okamžitě svého asistenta zaúkoloval: A teď, Jedlička jděte, a někde ten přístroj kupte. Mohl by se nám ještě hodit, ale nebudeme čekat, až nám to schválí vyučovací správa a místodržitelství. Pan profesor věděl, co říká. V žádosti o peníze na nákup přístroje by se musel odvolat na jeho nezbytnost a na pokrok. Jakkoli to chápal, nechtěl si to přiznat. Šel na to oklikou. Později nákup přístroje uhradilo ministerstvo školství, ale první náklady nesl budoucí profesor Jedlička.

Leč vraťme se opět na začátek. Po revolučním roce 1848 vznikaly v monarchii také soudní obvody. Přesněji v letech 1850 – 1868 jako soudní okresy nezávisle na správním členění. Byly také menší než správní (politické) okresy a proto jich bylo více. Takže vedle zrušení poddanství (roboty) přišel logicky nový a racionální územněsprávní a soudní systém. Základním článkem samosprávy se staly obce. Mimochodem po přijetí zákona o obecním zřízení přišli naši předkové na to, že kraje jsou zbytečné, že stačí zemské správy. Proto byly do roku 1868 kraje zrušeny a po stu letech je obnovili komunisté, čímž nastal konec samosprávy. Bohužel i dnes jsou kraje rozbujelými a zbytečnými úřady. K rokytnickému soudnímu okresu (Rokytnice nad Jizerou) byl přidělen výborný právník JUDr. Maydl.

10. března 1853 se v rodině soudce Maydla, v domě čp. 24 v Dolní Rokytnici narodil syn Karel. Od přírody zvídavý hoch studoval na gymnáziích v Jičíně a v Praze. V roce 1876 promoval na pražské lékařské fakultě. Byl již MUDr., protože od roku 1873 se začal tento lékařský titul všeobecně používat. Budoucí chirurg začal jako elév na II. chirurgické klinice v Praze, v balkánských válkách sloužil v Bosně v Hercegovině (1878) a v Bělehradě jako přednosta vojenské nemocnice (srbsko-bulharská válka 1885-1886). Měl ovšem úžasné štěstí, že se v roce 1879 dostal do Innsbruku jako asistent profesora Alberta (1841-1900), s ním po dvou letech přešel na 1. chirurgickou kliniku ve Vídni. Jeho talent byl nesporný. V roce 1883 se habilitoval a v letech 1886-1891 byl přednostou chirurgického oddělení této kliniky a přednášel jako profesor chirurgie na vídeňské lékařské fakultě.

Přednostou české chirurgické kliniky v Praze byl profesor MUDr. Vilém Weiss (1835-1891), mimochodem první děkan české lékařské fakulty po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část. Po jeho smrti se hledal nástupce pro vedení chirurgické kliniky. Dlužno přiznat, že měl zájem i profesor MUDr. Albert, avšak měl sem tam nějaké odpůrce, proto sám na toto místo doporučil svého přítele a žáka profesora MUDr. Karla Maydla. V Praze jeho kandidaturu doporučil další lékař. Profesor Hlava.

Známý pražský lékař a věrný Smíchovák profesor MUDr. Jaroslav Hlava (1855-1924) se rázně zasadil o to, aby se z Vídně do Prahy dostal chirurg Karel Maydl. Znali se dobře, Maydl v době studií bydlel nějaký čas u Hlavů na Smíchově v Cuřínově domě č. 278 v dnešní Štefánkově ulici. A o jeho vídeňské praxi se Praze dobře vědělo.

A tak se Karel Maydl vrátil do Prahy. V letech 1891 – 1903 vedl skvěle chirurgickou klinu a vysloužil si nepsaný titul „zakladatele české chirurgie“. V roce 1882 provedl laminektomii pro paraplegii po zastaralé luxaci, tedy o tři roky dříve než William Macewen z Glasgow publikoval dva klinické případy (odstranění nádoru na mozku). Operačně odstraňoval polypy- nádory v trávicím ústrojí (polypektomie), propracoval operační vstup do tenkého střeva pro podávání umělé (enterální) výživy (jejustonomie), proslul operacemi žlučníků, strum a kýl (při operaci břišní kýly použil nový způsob šití břišní stěny).

Jako první v Čechách začal provádět transfuze krve. V roce 1888 provedl jako první na našem území dvojhlavňovou sigmoideostomii, která se prakticky stejnou technikou provádí i dnes. Stomie (z řeckého stoma, stomatos) znamená vyústění dutého orgánu na povrch těla. Publikoval téměř 100 vědeckých prací v češtině i v němčině. Mimo jiné také zavedl vedení chorobopisů, operačních knih, chemické a laboratorní vyšetřování. A také mu vděčíme za to, že lékaři nosí bílé pláště. Tento zvyk a obřad zavedl profesor Maydl.

Profesor Maydl byl aktivní i společensky. V roce 1874 vstoupil v Praze do Sokola, byl cvičitelem odboru, který vedl Miroslav Tyrš. I ve Vídni vstoupil do vídeňské sokolské jednoty (psal i do sokolského tisku), což mu umožňovalo udržovat kontakt s češtinou.

Dlouhá léta účinkoval v Pražském pěveckém sboru Hlahol (založen 1861), kde byl určitou dobu i náměstkem starosty. Maydl byl i jako soudní znalec ve známém „procesu Polenském“. Byl spoluautor studie, podle níž řez pod krkem Anežky Hrůzové mohl být veden jakýmkoli nožem, nikoli pouze košerákem. Známý proces, v jehož průběhu se T. G. Masaryk postavil proti teorii o rituální (židovské) vraždě v Polné.

Když se po letech snažení a bojů s předsudky nakonec Anna Honzáková (1875-1940), dcera lékaře z Kopidlna, mohla stát lékařkou (promovala v březnu 1902) vzal ji profesor Maydl k sobě na kliniku jako elévku. On sám od roku 1895 její usilování výrazně podporoval, jakkoli doba ještě nebyla ženám lékařkám nakloněna. Bohužel po Maydlově smrti doktorka Honzáková z kliniky odešla, ukousali by ji. V roce 1905 si otevřela velice úspěšnou privátní gynekologickou ordinaci.

7 díl 4

V roce 1903 byly v rámci Spolku lékařů českých zahájeny práce na přípravě vzniku Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakoviny. Na přípravách práce spolku (později Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze, se ještě krátce před svou smrtí podílel i profesor Maydl, byť ustavující valná hromada se uskutečnila až v říjnu 1905. Prvním předsedou spolku byl zvolen známý gynekolog profesor MUDr. Václav Rubeška (1854-1933) a od roku 1913 spolek vedl profesor Hlava.

Skvělý chirurg a dobrý otec měl dva syny. Starší Karel byl právníkem po dědečkovi a zahynul v Osvětimi. Mladší Vilém byl chirurgem jako tatínek. V den německé okupace v březnu 1939 se i se svou manželkou zastřelili. Profesor Maydl trpěl poslední tři roky těžko léčitelnou cévní chorobou. Dne 8. srpna 1903 umírá v rodinné vile v Dobřichovicích. Mnohé nestačil, ale vyslal do světa desítky svých vynikajících žáků, o nichž jistě bude řeč v dalších dílech tohoto seriálku. 10. března 2009 byla na jeho rodném domě č. 24 v Dolní Rokytnici místěna pamětní deska. V jeho rodné obci mají i tématickou stezku „Rokytnických rodáků“ o pěti zastaveních. Páté zastavení je věnováno památce místního rodáka prof. Maydla.

V roce 1904 postavil výborný český architekt Jan Kotěra (1871-1923) spolu s dalším českým umělcem, sochařem Bohumilem Kafkou (1878-1942) nádhernou hrobku rodiny profesora Karla Maydla z leštěné žuly, doplněné věncovými girlandami. Najdeme ji na Olšanských hřbitovech.

7 díl 5

Ve Všeobecné nemocnici v Praze 2 je v pavilonu chirurgie na chodbě u schodiště zvláštní památník. Na podstavcích stojí čtyři busty vynikajících českých chirurgů: Eduarda Alberta, jeho žáka Karla Maydla, a Maydlových žáků Rudolfa Jedličky a Otakara Kukuly.

Časopis českých lékařů o profesoru Maydlovi v roce 1903 po jeho smrti mimo jiné napsal:

„Maydl, ten odvážný novotář, vítán nadšeně od prozíravějších jako obroditel české chirurgie, měl co bojovat s nedůvěrou a předsudky starších. V přednesu neměl soka. Nelíčená prostota a jasnostjeho výkladu, železná logika fakt, teplo hlubokého přesvědčení,které sálalo z hlasu a bezděky podmaňovalo posluchače,neobyčejná lehkost, s jakou dovedl vyložiti i nejtěžší problémy,elektrizovaly jeho posluchače, vynucovaly si pozornost a úctu k předmětu a založily lásku jeho posluchačů, jaké se málokdo těšil… „

Podle stanov České chirurgické společnosti se uděluje Pamětní Maydlova medaile osobnostem vysokých morálních kvalit, které významně přispěly k rozvoji české chirurgie, výrazným způsobem ovlivnily činnost České chirurgické společnosti a zasloužily se o rozvoj lékařství. Jedním z jejích nositelů je například profesor MUDr. Pavel Pafko.

7 díl 6

Příště: MUDr. Rudolf Tomáš Jedlička



zpět na článek