K „odhalení“ vyzval své kolegy a kolegyně poslanec Patrik Nacher (Manželství homosexuálů? Nechť se poslanci odhalí, Právo 29. 3.) v článku, ve kterém zdůvodňuje, proč nakonec nepodal kompromisní návrh na novelu občanského zákoníku týkající se manželství osob stejného pohlaví.
Jeho návrh obsahující řešení tohoto problému zásadou „práva ano, manželství ne“ prý neuspokojil ani jednu ze znesvářených stran. Oním „odhalením“ myslí autor rozhodnutí se pro jeden z předložených návrhů bez snahy o hledání kompromisu.
Chápu ho a zároveň toho lituji. Chápu proto, že projednávání obou návrhů (manželství pro všechny, anebo ústavní zakotvení manželství jen jako svazku muže a ženy) je již dnes zatíženo hlučnou pseudoargumentací a emocemi.
Jako by šlo o zásadní problém realizace lidských práv, a ne o problém, který – jak konečně ukazují dosavadní zkušenosti se stejně hlučně požadovaným zákonem o registrovaném partnerství – se nakonec v praxi dotkne jen několika stovek osob. Rozhodně tedy nejde o odstranění nějaké masivní a nežádoucí diskriminace.
A lituji proto, že z diskuse se vytrácí její skutečný smysl. Problém s uzákoněním „manželství“ homosexuálních párů není, jak se mnozí domnívají, otázkou „lidskoprávní“, ale výhradně pouze otázkou právní. Manželství totiž není jedinou formou soužití osob a není jedinou právní normou, která takové soužití upravuje.
Samotné soužití osob se totiž obejde bez zkoumání sexuologických náležitostí, a dokonce se obejde i bez podřízení se jakékoliv právní normě. Prostě platí, že občané mohou svobodně žít s kýmkoliv a stejně svobodně si mohou upravit svůj vzájemný právní vztah. Mohou žít spolu, dědit po sobě, mít společný majetek, vychovávat děti své i cizí. A dokonce ani nemusí žít v páru.
Párové soužití se ale vyžaduje jen u „manželství“, což zatím není nic jiného, něž právní název pro speciální formu vztahů muže a ženy, tedy takového páru, který po vzájemné interakci může zplodit a vychovávat dítě, i když tak nutně nemusí činit.
Než se rozhodneme tento právní termín, jehož obsah je po staletí srozumitelný i těm, kteří se jinak právem nezabývají, použít i na něco zcela jiného, totiž na jiné soužití jiných osob, měli bychom zvážit, zda bude i nadále právo srozumitelné a zda bude zcela zřejmé, co je třeba si pod jeho instituty představovat.
A nebo, zda právní terminologie bude v této věci bezobsažná, manželství bude znamenat soužití kdekoho s kýmkoliv, a budeme tak přispívat k již dnes značné nesrozumitelnosti platného práva.
Nejde o emoční – lidský – pohled, kterým je dnešní diskuse o tomto problému ve společnosti zatížena, ale o zcela racionální požadavek na předvídatelné a srozumitelné právo. Kompromisní návrh Patrika Nachera mohl mnohému napomoci.
Právo, 4.4.2019
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Autor je zástupce ombudsmanky