Internetový deník Novinky svým názvem navozuje dojem, že přináší nejčerstvější zprávy, a většinou tomu tak je. Bůh suď, proč v rozporu s redakčními zvyklostmi zde vyšel 31. října 2014 článek Radima Vaculíka Svědčila o údajné korupci expolicisty, teď je sama odsouzena za podvody o nepříliš významném procesu s recidivní podvodnicí Hanou Šlesingerovou, který skončil pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 již 7. října 2014. Ale budiž, je věcí redakce, co a kdy se rozhodne zveřejnit, nicméně když už zde vyjde zpráva nepříliš aktuální, měla by aspoň být přesná a pravdivá. Článek ale obsahuje několik podstatných nesmyslů.
Uvádí se zde sice správně, že Hana Šlesingerová byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, ale nesprávně se tvrdí, že jí obvodní soud navýšil trest proti předchozímu rozsudku o dva roky. Ve skutečnosti to bylo jen o jeden rok. Radim Vaculík přehlédl, že Městský soud v Praze jí sice skutečně vyměřil pět let za podvod se škodou přibližně čtyři a půl milionů korun, ale Vrchní soud v Praze jako soud odvolací jí zvýšil trest na šest let. Uvážíme-li, že celková způsobená škoda činila přibližně 6 milionů korun a rozsudek ze 7. íjna 2014 je devátý v pořadí v pohnutém životě paní odsouzené, pak obvodní soud byl nepatrným navýšením trestu velmi shovívavý: při trestní sazbě 5-10 let uložil trest blízko spodní hranice. Protože se státní zastupitelství i obžalovaná vzdali práva na odvolání, zvýšení trestu vyšším soudem již nehrozí, nepodá-li nejvyšší státní zástupce dovolání proti rozsudku.
Nepravdivé je také tvrzení, že paní odsouzená byla zaměstnankyní kanceláře bývalého policisty Jana Mareše, a tedy jeho podřízenou. Ve skutečnosti měla u něj pouze podnajatou kancelář. V pracovněprávním vztahu v žádném případě nebyla. Nejenže nebyla „řádnou advokátkou“, jak uvádí Radim Vaculík, ale není vůbec právnička.
Zkreslená je informace o jejím jednání na ministerstvu dopravy a o tom, že úředník, jemuž měla jakoby za Mareše nabídnout úplatek, ohlásil věc policii. Ve skutečnosti v době, kdy se vydala na ministerstvo, již probíhaly úkony trestního řízení proti Janu Marešovi na základě jejího trestního oznámení. Na ministerstvo přišla vybavena policejním odposlechovým zařízením a celý rozhovor nahrála. Samozřejmě žádný úplatek nenabídla. S vědomím, že policie odposlouchává její i Marešův mobilní telefon, mu po skončeném jednání zatelefonovala nepravdivou zprávu, že jí úředník podal lístek se sdělením, že „za padesát tisíc tady nikdo ani papír nezvedne“. Později přiznala na policii i před soudem, že si zprávu vymyslela, aby dosáhla řádného prověření svého trestního oznámení.
Doporučuji každému, koho by snad zpráva o tomto procesu zajímala, aby si za účelem získání přesných informací přečetl článek Pád policejní provokatérky, popřípadě další texty, na které ukazují odkazy.