Voliči nejspíš už zapomněli na výsledky vládnutí levicových vlád v období 1998-2006. Ač jsme prožívali slastnou ekonomickou konjunkturu, nezaměstnanost stoupla až na 11% a při růstu HDP o 6% vzrostl státní dluh o mnoho desítek miliard.
Přesto se tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka nestydí veřejně promlouvat o ekonomii a financích. Nechodí kanály, nesype si popel na hlavu a zcela drze se pasuje na zachránce české ekonomiky. Jedním z jeho trháků mělo být šrotovné. Kolik parlamentních bitev se kolem tohoto nesmyslu v minulých měsících strhlo. Kolik neobhajitelných obhajob k tomu socialistickému nesmyslu jsme museli z úst politiku ČSSD vyslechnout?
Přibližně v té době hlasitě vzýval Jiří Paroubek amerického ekonoma Paula Krugmana a dával ho za vzor pravičáckým nedoukům. Moc pěkný vzor si tenkrát pan Paroubek vybral: Právě Paul Krugman byl jedním z „expertů“, kteří volali po ještě větším nafouknutí hypoteční bubliny. Tento fakt je snadno dohledatelný. Netřeba opakovat, že to byl jeden z hlavních důvodů dnešní celosvětové krize. Američtí demokraté tlačili na banky, aby mohl ve svém bydlet opravdu každý. Krásný socialistický sen se bohužel (jak to tak v praxi bývá) nesplnil. Nevím, do jaké míry byl Paul Krugman vyslyšen. Ve světle dnešních zkušeností se však zdá, že až příliš. A kdo by to byl řekl, pro Jiřího Paroubka je to skvělý ekonom. Co na to říci?
Pro část levicově zaměřených voličů se jeví jako spása návrat Miloše Zemana. Jako kdyby si nechali dobrovolně vygumovat mozek. Zapomněli na přidělení zakázky na výstavu dálnice D47 bez tendru za jeho vlády, uměle a poestébácku vyrobené materiály na Petru Buzkovou, aféru Bamberg, přátelství s bývalým komunistou Šloufem a další zhůvěřilosti? Správně napsal nedávno Erik Tabery v Respektu, že Zeman není lepší varianta než Jiří Paroubek.
Před pár dny se Miloš Zeman před novináři rozhorloval nad dnešními politiky. Nemají prý žádné ideje. A dnešní politická kultura je pouze plná mocenských zájmů. Zato on! To byly krásně časy. Nadšení příznivci Miloše Zemana už zapomněli na hrubiánství a sprostotu, kterou jejich guru zavedl do tuzemské politiky. Jeho následovník Jiří Paroubek neudělal nic jiného, než že si něco z chování Zemana osvojil a přidal k nim něco originálního ze sebe. A nebyl to právě Zeman, který udělal ze Stanislava Grosse korunního prince ČSSD? Dalo by se na tohoto novodobého „Fénixe“ vytáhnout mnoho zajímavých skutečností. Ale bylo by to stejně zbytečné.
Právě i kvůli Zemanově otřesnému chování (a zejména kvůli oposmlouvě, samozřejmě) vznikla iniciativa Impuls 99. Se slzou v oku vzpomínám, jak jsem společně s ostatními 17. listopadu 1999 křičel do světa úderné a takřka revoluční heslo „Miloše do koše“. Byly to krásné časy a my, později narození, jsme si tenkrát připadali snad jako studenti v roce 1989. (dojatě)
Současný Miloš Zeman však začíná od nuly. Spoléhá se na to, že voliči mají krátkou paměť. Reálně sice nehrozí, že by se jeho strana starých vysloužilců dostala do parlamentu, ale už fakt, že ho někteří blouznivci považují za budoucího zachránce ČSSD, mnoho o této politické straně napovídá.
Ať už bude vládnout ČSSD v blízké budoucnosti v čele s Paroubkem či Zemanem, je to dobrý důvod uvažovat o občanské neposlušnosti. Jde o krok radikální a jistě je o něm zapotřebí uvažovat v trochu odlehčené rovině. Dostat se do střetu ze zákonem v demokratickém státe však také není žádné velké hrdinství. Primárně ale nemusí být občanská neposlušnost považována za nelegální. Nejsem právník, ale vsadím se, že při potenciálním vítězství ČSSD v květnových volbách je legálnost takových akcí zcela obhajitelná. Existují pádné důvody, proč uvažovat o občanské neposlušnosti? Řekl bych, že ve světle současného řádění socialistických tlup v parlamentu jistě.
Jako občan České republiky platící daně a další povinné odvody očekávám, že se s mými penězi bude efektivně hospodařit.
Nechci a nebudu se finančně spolupodílet na populistických předvolebních chimérách, které slibují všechno všem.
Nehodlám na jejich realizaci po případném vítězství ČSSD přispět ani halíř.
Nemohu se přeci nečinně dívat na to, jak levicoví politici rozhazují peníze pro okamžitý volební efekt. Je to krátkozraké, hloupé a s výhledem na budoucnost mě, jako 30letého člověka, děsuplné.
Jistě, taková je demokracie. Vůle většiny je vůle boží. Ale nikdo mě nemůže nutit, abych se na podobných nesmyslech podílel. Mám proto snad emigrovat?
Je nabíledni, že Václav Klaus by se nad řečičkamii o občanské neposlušnosti ušklíbnul. Chápu ho. Alespoň do určité míry. Jsem rovněž dalek řešit politiku mimo politiku. Možná by mě od takových bláznivých kroků mohlo lecos odradit.
Např. od prezidenta, který je vášnivým zastáncem laissez-faire, bych očekával poněkud aktivnější přístup. Nepřišel čas, aby si prezident vyžádal veřejné slyšení v parlamentu? Nebo mají pravdu jistí škarohlídové, kteří tvrdí, že při své ješitnosti radši uvidí Klaus v čele vlády Paroubka? Jen aby to nebyl Topolánek. Já osobně tomu nevěřím. Ať už si o prezidentovi myslím cokoli. Pevně doufám, že je pro něj zájem státu nadřazený nad jeho osobní zájmy. (Nechytejte mě tady, prosím, čtenáři za slovíčko. Jistě, že si nemyslím, že v zájmu státu je, aby vládl jen a jen Topolánek.)
Václav Klaus je pyšný na svůj majestát a ve skrytu duše by jistě byl rád, aby se na něj vzpomínalo jako na státotvorného prezidenta. Nyní má příležitost pokusit se o jeden z takových kroků. Boj proti EU i globálnímu oteplování je sice obdivuhodný (i když, já bych volil méně dětinské metody), ale budoucím generacím jeho milovaným poddaným to nepřinese vůbec nic.
Prostě a jednoduše by ale bylo příjemné slyšet pravičáka Václava Klause, jak veřejně kráká za vlasy pomýlené socialisty. S trochu jízlivosti na závěr vyslovím své ještě jízlivější podezření. Možná se k tomuto nestandardnímu kroku prezident neodhodlá, protože tuší, že by byl oslyšen. Domnívá se pravděpodobně, že by poté ztratil svoji aureolu. U mě osobně by ale získal plusové body i v případě neúspěchu. Podobnou snahu by, věřím, ocenili i jeho zatvrzelí odpůrci.