ARCHIV: Úvaha o jazyku SFFH - řemeslo, technika, umění

Na Sardenu původně vyšlo 12. února 2002. Předchozí úvahy o kilometrech a mírách.

spisovatelství = řemeslo + technika + umění

Poloha jazyka, kterou vnímám jako vhodnou do světa fantasy, je poloha ne-technologického slovníku, podle možností vyhýbající se slovům přejatým a moderního původu, trochu poprášená mírnými archaismy a synonymy, která intuitivně spojujeme s naším světem před průmyslovou revolucí. Samozřejmě, že u mnohých termínů lze jejich „obsah technologie“ stanovit jen velmi obtížně a jeho odhad je zatížen značnou subjektivní odchylkou.

Přesto existují určité tendence. Naprostá většina řemesel má původ předtechnologický a prakticky celé jejich názvosloví dýchá minulostí - třeba ale zámečnictví v podobě, kterou známe, je dítkem standardizace a technologie, jeho původní obsah byl dávno překryt elektrickými vrtačkami, závitníky, svářecími agregáty a aparáty a dalšími a dalšími nástroji vzniklými až v době, kterou jsme si zvykli nazývat moderní. Zase třeba jachting dodnes používá řadu termínů z dob objevitelských plaveb Kryštofa Kolumba.

Existuje také řada paradoxů a překvapujících zjištění. Soustruh na dřevo je poměrně starou záležitostí, obrábění kovů je ale trochu jiný příběh. Splachovací záchody fungovaly už v antickém Římě a urbanistické koncepce některých dávno zaniklých měst jsou zcela moderní a mnohem kvalitnější, než i třeba Nového Města Pražského. Sluneční hodiny používáme již čtyři tisíciletí, ale třeba kapesní hodinky jsou na světě od roku 1510 a přesné kyvadlové hodiny zkonstruoval Christian Huygens ve druhé polovině sedmnáctého století.

Individuální vnímání textu je velmi závislé na jazykovém citu pro vnímání rozdílů jazykové polohy synonym nebo slov zaměnitelných. Jsou slova, ze kterých na nás dýchne minulost, z jiných zase na nás civí inženýrská terminologie. Situace je o to složitější, že mnohá slova postupně rozšířila či změnila svůj význam, jejich původní smysl je dnes již znám jen specialistům a v běžné slovní zásobě jsou používána jen v jejich moderní poloze. A tak se snadno přihodí, že autor či překladatel dodrží věrně terminologii dejme tomu patnáctého století - ale čtenář v těch slovech vnímá už jen jejich moderní obsah. I když větrnou turbínu bylo možné sestrojit již v raném středověku (větrný mlýn na principu plachet byl sestrojen okolo roku 700), raději bych použil slovo větrné kolo - i když bych tím trochu opustil doslovnou přesnost textu.

Jednou vidět je lepší, než stokrát slyšet, a tak si zkuste porovnat atmosféru, obsaženou v následujících větách:

• Ucítil lehké stahy hladkého svalstva v solárním plexu - věděl, že svoji sexualitu musí v nejbližších  minutách kontrolovat, jinak by se expedice, kterou se svými kolegy zorganizoval, mohla stát obětí diverzanta.
• Ucítil, jak se mu napínají břišní svaly - věděl, že svoji touhu musí právě teď bezpečně zvládnout, protože jinak by se výprava, kterou se svými přáteli podniká, mohla stát snadnou obětí léčky.

Samozřejmě jsem tu první větu více než přehnal, ale myslím, že aspoň tak vyniklo, co se snažím vyjádřit. Schválně - která z vět patří do příběhu z Cimmerie a která do dobrodružství Jasona dinAlta?

Existuje mnoho dvojic slov, z nichž jedno je moderního původu a/nebo přejaté, proti němu si vybíráme slovo českého původu a/nebo výrazně starší, i když ne vždy se jedná o přesná synonyma. Autor tak může volit mezi slovy jako zorganizovat - zajistit, či komplexní - složitý, sexualita - chtíč, kontrolovat - ovládat, statistika - pravděpodobnost, sofistikovaný - hluboce promyšlený, solární - sluneční,  kondom - ochrana,  žádost - pud (za první republiky jeden uchazeč o práci ve státní správě charakterizoval rozdíl těchto dvou slov takto: Žádost se kolkuje a pud se krotí...)

Samozřejmě ale nemůžeme lpět na přesné poloze jazyka. Eduard Fiker ve Fantomu operety má tento dialog. „Tak jak uděláme ten frcouch, pane architekt?“ „To se na ten frsenk usaděj aksle a uhemujou se za absec šponama.“ A všichni víme, jak se to má udělat :-)))

Autor či překladatel si vždy musí předem ujasnit, jaká má být atmosféra prostředí, které popisuje, a k tomu přizpůsobit slovník. Truhlář má k dispozici ponk, pilu, hoblík, dláto, pilník... my zase podstatná jména, příčestí, synonyma, věty vedlejší, spojky. Mezi malovanou truhlou a románem najdeme mnoho podobností - třeba i to, že důležitější je znalost řemesla, než umělecké cítění. K čemu jsou výtvarně působivé dveře, když se nevejdou do futra čili zárubně? Čtenář z umění dokáže vnímat hlavně to, co stojí na základě solidní řemeslné práce s textem.