Soustředěná práce českých opozičních politiků a neziskových organizací přinesla své plody. Agrofert podle evropského komisaře Oettingera „do vyjasnění případu“ nedostane žádné dotace.
Střet zájmů podle nového nařízení Evropské komise, které platí od srpna letošního roku, jsem již glosoval zde. Je to norma, která v případě dobré vůle vylučuje z rozhodovacího procesu téměř každého evropského politika. Zejména větička o tom, že střet zájmů může být i v případě „citových a politických vazeb“, je v tomto směru „nejvýživnější“.
Na jednání Evropského parlamentu, této instituce s fakticky minimálními pravomocemi ale o to většími mediálními ohlasy, se dostal střet zájmů českého premiéra Andreje Babiše. Jakou rezoluci parlament přijal, je vlastně jedno. Jedná se o doporučení, které Evropská komise může i nemusí vzít do úvahy. Již před přijetím rezoluce ale evropský komisař pro rozpočet Günther Oettinger prohlásil, že Evropská komise do „vyjasnění případu“ nebude společnostem v holdingu Agrofert vyplácet žádné dotace. To samo o sobě je stanovisko, které hrubě poškozuje Českou republiku, a společnost Agrofert jistě využije všechny právní prostředky k tomu, aby se tak nestalo.
Velmi mne v souvislosti s projednáváním kauzy „Antibabiš“ zaujala některá vystoupení českých europoslanců. Pominu ty, kteří jsou za hnutí ANO, a soustředím se na dva pány, a to Jana Zahradila z ODS a Stanislava Polčáka z TOP 09.
Stanislav Polčák tvrdí, že Babiš je ve střetu zájmů podle nového právního nařízení Evropské komise, a tudíž Babišovy firmy nemohou čerpat dotace z evropského rozpočtu. Jde o to, že Babiš jako osoba obmyšlená má stále zájem na tom, aby Agrofert prosperoval, a z pozice premiéra může ovlivňovat dotace pro svůj bývalý holding. Ještě pan Polčák zapomněl zdůraznit, že má Babiš citovou vazbu k Agrofertu, který vybudoval. Pak by to bylo dokonalé.
Jan Zahradil vystoupil na plénu Evropského parlamentu s tvrzením, že Babišova kauza není produktem „udavačství“ českých opozičních stran, ale na jednání ho přeložila frakce zelených. To je krásným příkladem popření zákulisních dohod, které fungují v každém parlamentu. Například v českém se nyní bude hlasovat o zdanění církevních restitucí na základě návrhu KSČM, nikoli vlády. Všichni ale víme, že je to tak domluvené. Česká opozice tak postupovala stejně a zajistila si, aby s tím na plénu vyrukovala frakce, v níž není ani jeden český poslanec. Zelení u nás totiž voličsky netáhnou, zatímco v Německu dnes mají preference kolem 20 %.
Pan Zahradil velmi často kritizuje nadřazování evropských norem normám národních států. V případě migrace a kvót tak kritizoval stanovisko Evropské komise. U Babiše mu náhle nadřazení evropských norem vůči českému právu nevadí a chce, aby rozdělování dotací bylo „průhledné“. Obávám se, že dotace jsou i na úrovni EU v zásadě naprosto neprůhledné a právě v zemědělském sektoru výrazně přilepšují zemědělcům ze starých členských zemí EU. Pominu-li to, že dotace jsou pokřivením trhu a vedou k zakonzervování stavu, který by byl bez dotací neudržitelný, je práce českých opozičních poslanců v naprostém protikladu k zájmům Česka. Vlastní-li Agrofert nějakou zemědělskou půdu a má-li nárok na dotaci právě z tohoto titulu, její odepření by znevýhodnilo českou společnost vůči podobným zahraničním subjektům.
Zatímco stanovisko Polčáka je konsistentní s jeho dlouhodobými postoji „proevropského politika“ (hlasování pro kvóty), stanovisko Zahradila je účelové – někdy se evropské právo hodí, jindy nehodí. Jako příklad „kompromisu“ se předseda EK Jean-Claude Juncker pochlubil tím, že nalezl dohodu s italským premiérem. Místo plánovaného deficitu 2,4 % HDP bude podle této dohody deficit „jenom“ 2,04 %. Pánové si „pohráli“ s desetinonu čárkou! Italský rozpočet bude i přesto porušovat pravidla eurozóny. To je zásadním nebezpečím pro stabilitu eura a údajný střet zájmů Babiše je proti tomu úplná pitomost.
Takto selektivně tedy EU pracuje, a právě proto si její politiky nikdo příliš neváží.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz