Neviditelný pes

POLITIKA: Oddluž bábu

13.2.2018

Oslabit populisty nápravou exekučních nespravedlností bude těžší, než to vypadá

Na Hradě se Miloš Zeman připravuje na další funkční období, v podhradí je ve hře koalice ANO, SPD a KSČM. V těch médiích, kterým ještě zůstává ambice analyzovat společenské dění, krystalizuje následující příběh: centrum zapomíná na chudé periferie a přehlíží problémy lidí v exekucích, kteří se ocitli mimo systém – a tak se ho rozhodli vyfakovat zvolením populistů. Kdo chce populismus zatlačit nazpátek, musí začít řešit jejich situaci. V podobném duchu se nesou úvahy Patricka Zandla, Tomáše Koloce, Standy Bilera, Fatimy Rahimi a dokonce Dominika Feriho.

Pomoct chudým lidem k důstojnému a trochu jistějšímu životu a srazit exekuční poplatky na úroveň obvyklou jinde v Evropě jsou výborné nápady už z principu. Civilizovaná společnost nevymáhá po mladých lidech dluh za odvoz popelnic z jejich dětství, natož jeho mnohonásobek. Nesliboval bych si ale od takových reforem odzbrojení populistů – a navíc poslední roky ukázaly, že jsou podobné kroky mimo představivost právě těch politiků, kteří teď teatrálně brání liberální demokracii.

Rakouský venkov zbídačený není, stejně volil Hofera

„Chováme se k nim jak postiženým,“ napsal o Zemanových voličích básník Karel Škrabal. Vyhmátl tak dobře maskovanou blahovolnost úvahy, podle které si lidé vybírají špatné kandidáty především proto, že mají špatný život. Mizerný život má i pražská studentka na neplacené stáži, která na sedmitisícový nájem v bytu obývaném třemi dalšími lidmi vydělává v noci za barem. Od takového člověka ale přece jen nečekáte, že kvůli svým problémům bude volit Zemana, Okamuru nebo Semelovou – protože přece není oligofrenička a ví, že tím situaci nezlepší, spíš zhorší. Zeman je svatý patron exekučního byznysu a ideologie SPD a KSČM ještě nikdy nikde nepomohly vybudovat bohatou společnost. Kdo umí číst, chápe. Jenže: vážně je jádrem problému existenční nouze?

Nabízí se srovnání se sousedy. V Rakousku nebo Polsku fungují exekuce oproti Česku vyloženě fairtradově. Bohaté a upravené rakouské vesnice slouží českým „regionům“ už od revoluce jako nedostižný vzor – a přesto v nich předloni vyhrál prezidentský kandidát Svobodných. V ekonomicky relativně úspěšném Polsku vládnou nacionálně-konzervativní fundamentalisté a podobná hnutí jsou na vzestupu i jinde, kde se lidé mimo systém neocitají tak snadno a z tak absurdních důvodů jako v Česku.

Možná by proto bylo dobré hned nenabízet zemanovsko-okamurovským periferiím kšeft „my vám trochu ulehčíme a vy se za to uklidníte“. Ten připomíná kampaň Přemluv bábu jak svou sebejistotou, tak neskrývanou představou, že „ti druzí“ nejsou komplexní bytosti s vlastním rozumem a spoustou různých zájmů, ale jakýmsi vypínačem, který se dá jednoduše přecvaknout do správné polohy. Možná je teď, dlouho před příštími důležitými volbami, správná chvíle řešit, jestli neexistují k volbě (často jen naoko) protisystémových kandidátů a hnutí vedle negativních důvodů – přišel jsem o barák kvůli pár tisícům, tak ať to všechno shoří! – i ty pozitivní. Důvody, na které slyší nejenom zoufalci lační po pomstě, ale taky voliči, kteří v nouzi nejsou a donedávna podporovali systémové strany. Některé možné důvody jsem se pokoušel pojmenovat po vítězství Donalda Trumpa. Řetězovou reakci to zrovna nevyvolalo.

Nejchudším nakládá pravice i levice

Ale budiž, prezidentské volby skončily těsně a včasné ulehčení lidem v dluhové pasti by v nich asi mohlo zafungovat jako paralen, který sice nevyléčí nemoc, ale teplotu na chvíli srazí pod kritických padesát procent.

Doktoři liberální demokracie by si ovšem při nasazování léčby měli uvědomit, že teď tolik propírané exekuce jsou jenom důsledek skutečného problému. Tím je chudoba, přesněji nedostatek disponibilní hotovosti. Že si lidi musejí půjčovat na novou pračku. Že se jim vyplácí jezdit načerno, než je revizor vyhmátne třikrát v jednom týdnu. Že se děcko oprávněně obává výprasku za pokutu v knihovně, tak si ji nechá pro sebe.

Situaci lidí, kteří si půjčujou a pak nedokážou splácet, mohl částečně pomoct zákon o sociálním bydlení, zavedení zálohovaného výživného, obědů a jízdného pro školáky z chudých rodin na účet státu. Nebo snížení daní z příjmu velké většině zaměstnanců na úkor nejlépe placené desetiny, které navrhoval Bohuslav Sobotka. „Demokratický blok“ ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN o téhle medicíně nechtěl a nechce slyšet. Klíčová slova: trestání úspěšných, odměňování nepřizpůsobivých.

Ale abychom to nedávali jenom pravici: sociální demokracie za čtyři roky ve vládě pomohla zavést brutální pokuty za bagatelní administrativní prohřešky živnostníků a obnovila mizerně placenou veřejnou službu. Kdybych byl Tomio Okamura, v Lidovém domě by ode mě měli flašku taky.

Ano, znovuzvolení Miloše Zemana a neúspěch „tradičních stran“ ve volbách do Sněmovny je určitě budíček. Zvoní ale hlavně lidem, kteří jsou po večírku pořád ještě nepoužitelní.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



zpět na článek