Neviditelný Pes

ESEJ: Zvoní demokracii hrana? (3)

5.5.2017

Shodneme-li se na SWOT analýze demokracie, např. tak jak byly silné i slabé stránky uvedeny v předchozím textu, můžeme se pokusit jako TGM zamyslet nad tím, jak tyto nedostastky překonat a přitom zachovat to dobré, co demokracie přináší.

Přímá demokracie – ano, či ne?

Poslední z uvedených nedostatků, tj. že „najmutí manažeři“ nebudou dostatečně hájit zájmy vlastníků – „co je doma, to se počítá“ a riziko je malé; maximálně nebudou zvoleni a jejich kamarádi, kteří je nahradí a nebo kteří se díky nim také měli dobře, jim najdou nějaké teplé místečko a koneckonců, i kdyby na ně opravdovou náhodou spravedlnost přeci jen dosáhla, když víte, jak na to (a hlavně, když toho víte dost na ostatní), stejně se vám nemůže nic stát – by se dal vyřešit podobně jako u firmy Dell navrácením rozhodovací moci do rukou vlastníků – zavést, či minimálně výrazně posílit prvky přímé demokracie, vždyť podívejte se, jak krásně to funguje ve Švýcarsku.

Přiznám se, že sám nejsem vůči nástrahám této vábničky zcela imunní. Čím déle však o tom přemýšlím, tím více se mi zdá, že aplikace nějakého modelu obdobného tomu švýcarskému na současnou českou společnost by nejspíš nedopadla dobře, nebo chcete-li, v kontextu naší SWOT analýzy, většina nebo možná úplně všechny ostatní parametry, zejména však diverzifikace rizika, zaoblování hran konfliktů diskuzí, vyjednávání a celková etická úroveň, by skončily s velkou pravděpodobností na ještě nižší úrovni a je otázkou, zda by se dokonce trend podnícený tímto impulzem dal vůbec zastavit, podobně jako tomu bylo v Německu po roce 1925.

Už dnes je často společnost v mnoha demokratických zemích rozdělena na dva přibližně stejně velké antagonistické tábory, které se spolu prakticky ani nebaví. Už dnes se vyhrává více na základě marketingových hesel typu „Yes, you can“ či „Ano, bude líp“ a volební program, neřku-li nějaké jasné dlouhodobé směřování trápí méně a méně lidí. Dle mého názoru existuje velké riziko, že – zdůrazňuji! – necitlivé posílení přímé demokracie na úkor parlamentní by mohlo znamenat ještě větší marketizaci politické scény, na které by nakonec zůstali jen ti, kdo si to mohou dovolit zaplatit. Ve skutečnosti by mohlo nakonec vyústit k oligarchizaci společnosti, tedy přesně opaku toho, o co bychom se měli snažit. Doporučuji proto velkou obezřetnost a důkladné zkoumání motivace těch, kdo na politické scéně mávají vlajkou plebiscitů.

Pokud bychom měli zavést nějaký nový typ demokracie, navrhoval bych typ „Murphyho zákonů“. Znaje své pappenheimské očekával bych, že ať už se to vymyslí jakkoli, vždy bude existovat snaha systém nějak obejít, což nakonec nemusí být špatně pro další rozvoj, avšak měla by se správně nastavit základní pravidla, aby případné škody nepřerostly únosnou míru.

Alternativní návrhy pro překonání nedostatků demokracie

1) Dohledatelnost vynaložených prostředků ze státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů dle jednoduchého pravidla – pokud na něco čerpáš peníze, řekni nám, jakou službu jsi za to odvedl. Náhled na tato data by byl k dispozici snadno a všem, kdo o to bude mít zájem – obdobně jako se hledá dobrá restaurace v okolí.

2) Každý zákon, který může mít dopad na nákladovou stránku státních financí povinně vypracuje finanční plán. U nákladové stránky musí navíc existovat „horní závora“, kterou státní podpora po celou dobu realizace nesmí překročit; tj. ve formulaci zákona musí být podchyceno, jak se tomu zabrání, aby se pak případní vykukové nemohli na státu hojit pomoci nejrůznějších arbitráží.

3) Každý zákon bude mít předkladatele či skupinu předkladatelů, kteří budou jeho garanty; tj. zejm. budou odpovědní za prospěšnost zákona pro společnost a jako jediní budou mít právo měnit textaci zákona.

Pokud by se ukázalo, že předkladatel zákona uvedl veřejnost záměrně v omyl, v důsledku čehož utrpěla společnost škodu, mohl by takovýto předkladatel být povolán k odpovědnosti před soudem. K tomu by mohlo dojít zejména tehdy, pokud byl předkladatel na toto riziko upozorněn připomínkou v rámci připomínkového řízení.

Připomínky by mohla vznášet i odborná veřejnost. Toto je posílení přímé demokracie (občanský podnět), které bych považoval za vysloveně přínosné.

Naopak, předkladatel by nemohl být souzen, pokud by okolnosti způsobující škodu vznikly až po ukončení připomínkového řízení, či nebyl-li na toto riziko upozorněn.

Obdobně, pokud by navržený zákon přinesl společnosti užitek, mohl by být předkladatel odměněn. Odměnu by schvaloval parlament – mohla by mít podobu i např. státního vyznamenání.

4) Pro větší stabilitu a také motivaci pro hledání konsensu by bylo možné častěji využít nutnosti dosažení „ústavní většiny“ namísto absolutní. Aby se tento mechanismus nezneužíval, bylo by vymezeno, v jakých situacích se může (např. zamezení obstrukcím) či naopak nesmí (hlasování o rozpočtu či důvěře vládě) použít. Pro jeho uplatnění by nejprve bylo potřeba sehnat dostatečný počet menšinových hlasů (např. při kvalifikované většině 60% by to mohlo být 40% či alespoň jedna třetina).

Při plebiscitu (např. exit z EU) by obdobný mechanismus vyžadoval např. alespoň 10% rozdíl mezi hlasy vítěze a poraženého. Při „remíze“, tj. kdy by potřebného rozdílu nebylo dosaženo by vítězná strana dostala za úkol připravit nové hlasování, ve kterém by byla povinna zohlednit alespoň některé z připomínek poražených.

5) Zrušení 4- či 6-letých volebních období a nahrazení systémem, kdy voliči odevzdávají své hlasy průběžně a ty se jim pak postupně obnovují – toto téma je obsáhlejší (vč. některých dalších návrhů, jako je možnost udělit záporný hlas, či jak provést předvýběr kandidátů) a je do detailu popsáno zde. I toto by mohlo do jisté míry znamenat posílení přímé demokracie, byť se nejedná přímo o možnost odvolat poslance.

Věřím, že každý z těchto návrhů, pokud by proběhl diskuzí, ve které by se doladily detaily, by byl přínosem, umožnil by veřejnosti více vstupovat do zákonotvorných procesů, aniž by se tím porušil princip zastupitelské demokracie a celkově by měl pozitivní vlic na atmosféru ve společnosti. Samozřejmě, má-li někdo nějaký lepší návrh, ať se bude týkat SWOT analýzy nebo způsobu, jak situaci řešit, rád se s ním seznámím. Vždyť koneckonců, diskuze by měla být jedním z hlavních prvků demokracie.



zpět na článek