V souvislosti se skotským referendem se rozpoutala na české politické scéně diskuse o tom, zda volit už v 16 letech (jako ve Skotsku) nebo až později. Jedním z argumentů bylo, že někteří šestnáctiletí mají pevné názory. Chtěl bych říci, že to jsou ti nejnebezpečnější, protože člověk, který má pevné názory už v šestnácti letech, je tím už pro zbytek života vyřízený. Stejně důležité jako mít pevné názory je být schopný své pevné názory korigovat, pokud jsou zároveň blbé, což se v šestnácti letech stane, jen to hvízdne, znám to z vlastní zkušenosti.
Zpráva o zdravotním stavu prezidenta republiky: palec už je v pořádku, teď zlobí koleno.
Lukáš Jelínek, komentátor Listu českých právníků, nabyl zřejmě dojmu, že vzhledem k výsledkům voleb se stal šéfdirigentem české politické scény. Z této pozice udílí rady i pokyny napravo i nalevo. Např. ODS by prý neměla ohrnovat nos nad Svobodnými. Neměla by se snad přímo skamarádit s Klausem? Jediná šance pro ODS je, že se konečně kriticky vypořádá s odkazem svého zakladatele (dá se na něm najít i něco dobrého, jistě), vykope jeho klony (Zahradil a všichni Svobodní) a konečně se postaví na vlastní nohy. Pak by mohla vzniknout jedna ze stran, jaké jsou tady zapotřebí. Protože ODS, to je masa většinou slušných lidí (kmotři jsou procentuálně nezajímavá část členstva), která se nechala zhloupnout cynickými manipulátory. Přesto si myslím, že má v základu něco málo, na čem se dá stavět (na rozdíl od různých politikářských potěmkiniád, opřených o Pravdu a Lásku). A že pokud díky svému totálně indolentnímu nejvyššímu vedení skončí ve stoupě, bude to přece jen trošku škoda.
Hnutí ANO si postavilo na Praze 1 jako kandidátku do Senátu vědkyni, totiž Doc. PhDr. Dr.phil. Lauru Janáčkovu, CSc. Vlastně „postavilo“ není úplně přesný výraz, vzhledem k tomu, že na billboardu strany leží paní docentka, autorka učeného spisu „Mužští chtějí potvory“, oděná pouze v prádýlku v lehce vyzývavé pozici na kanapi a decentně upozorňuje kolemjoudcí na tu část svého těla, která se při vědecké práci zpravidla nijak podstatně neuplatňuje. Jedno je třeba paní kandidátce uznat: přes svůj poměrně vysoký věk (50 let) vypadá na billboardu velmi zachovale. Nejsem si však jistý, zda je to ten pravý důvod, proč ji volit. Pokušení ovšem zrovna já vystaven nebudu, bydlím na Praze 2.
„U Čechů vítězí tvrdší postoj k Rusku. Jen těsně“ zní titulek v Babišově MfD. Článek upozorňuje na průzkumy agentury Median, podle jednoho cca před 14 dny bylo pro tvrdší protiruské sankce 57 % lidí, to mi připadá jako přesvědčivá většina v demokracii, ale není to nic, co by mohlo tvořit hráz proti provedení nějakého politického puče. V květnu, bezprostředně po ruské anexi Krymu, bylo prý ochotno z politických důvodů riskovat zhoršení obchodních vztahů s Ruskem 44 % lidí, proti bylo 37 % (tenkrát ovšem situace ještě zdaleka tolik neeskalovala) a nezapomínejme na těch skoro 20 %, kterým je všechno fuk. Ti u nás tradičně hrají vážnou roli. Rusofilů u nás stále ještě není většina, ale jejich preference jsou mocně přikrmovány různými vlivnými lobby (politická, „podnikatelská“, „odborářská“), které tvoří základnu našeho dnes už lehce korporativního státu. Podstatné je ovšem to, že v naší nynější politické krizi je Rusko jen jeden ze dvou stěžejních problémů. Ještě důležitější je vztah k domácímu politickému rozkladu spuštěnému v roce 2012 „Velkou protikorupční revolucí“. Rozložení tak, jak jsme teď, se Rusku ani náhodou neubráníme.
Někteří z poslanců, kteří hlasovali pro potupné odmítnutí výzvy vládě, aby v souladu se západními demokraciemi hájila bezpečnostní zájmy země, svůj postoj zdůvodňovali tím, že přece musí být proti, když to navrhla „pravicová opozice“. Jsou tu ovšem dvě věci: za prvé, to když pravicová opozice navrhne odhlasovat konstatování, že voda teče s kopce, budou oni taky ze zásady proti? A za druhé, proč neměli Sobotka se Zaorálkem prozíravost a odvahu nečekat, až co opozice, a něco podobného navrhnout sami?
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.