Ukrajinskému pracujícímu lidu se nechce bojovat za mrzké zájmy ukrajinské fašistické junty. Pěkně to dokládá zpravodajství Práva: ukrajinští muži v Praze nepřebírají doporučenou poštu, protože by museli narukovat. Někteří poštu otevřeli a poté zmizeli beze stop. Ještě větší strach než muži mají jejich ženy. (A podle prezidenta Zemana ještě hůře jsou na tom přímo na Ukrajině volyňští Češi, ti zase chystají hromadný exodus do ČR.) Propagandistická ofenzíva je v plném proudu.

(Jen tak na okraj, jsou určité věci, např. názvy novin, které člověk bere úplně automaticky, protože si na ně zvykl, nezamýšlí se nad nimi a nad jejich zvláštností. Ale představte si třeba Japonce, který někde v Tokiu nebo Ósace poctivě nastudoval češtinu a poté, co ji dokonale zvládl, přijíždí poprvé v životě do ČR. Jednou z prvních věcí, která ho překvapí, bude, jak mohutná a početná musí být v této zemi právnická obec: vyplatí se jí dokonce vydávat si vlastní deník! To nemá nikde na světě obdoby.)

Vedení ODS zjistilo, že strana najednou nemá vůbec žádné peníze. A zahájilo velkolepou sbírku mezi členstvem. Připomíná mi to situaci v naší vlasti poté, co v roce 1881 vyhořelo právě dokončené Národní divadlo (ostatně ODS v posledních letech, ne-li desetiletích, potkala podobná katastrofa, totální vyhoření).

Imunitní výbor Sněmovny stanoví pravidla slušného vyjadřování poslanců. Stane se tak v návaznosti na případ poslance Kalouska, který nazval poslance KSČM Zdeňka Ondráčka komunistickým fízlem. Pan poslanec Ondráček se těsně před listopadem 1989 společensky angažoval v Pohotovostním pluku VB, účastnil se policejních manévrů během Palachova týdne a zmlátil tam podle vlastních slov nějaké děvče. O akci pak poutavě vyprávěl v ještě předlistopadové televizi. Výbor přikázal Kalouskovi, aby se omluvil nikoli za obsah toho, co řekl, nýbrž za formu. Podle poslance Chvojky (ČSSD) by např. výraz „komunistický esenbák“ byl ještě v rámci právě vytvářené normy, kdežto „komunistický fízl“ už je mimo. Co např. takhle „bolševická policejní mlátička“? To ještě jde? Škoda že nejsem poslancem, vyzkoušel bych si to. Podle poslance ANO Fichtnera (cituji z Deníku českých právníků) „to, co chtěl Kalousek vyjádřit, lze říci i slušně. Nešlo o nějaký ideologický spor, je to prostě kultura vystupování ve sněmovně.“ Škoda že pan poslanec neuvedl příklad. Bylo by třeba vydat kodex slušného vystupování na půdě Sněmovny s přiloženým slovníčkem. Komunistický reformista Jiří Dolejš zase vyzval poslaneckou obec: „Naučme se mluvit výrazy, které by mohly být vzorem pro zbytek společnosti.“ Jak tedy pojmenovat komunistického fízla, aby to mohlo být vzorem pro zbytek společnosti? Je zcela zjevné, že pan poslanec Kalousek se omluvit nejen nemůže, ale přímo nesmí.

Do druhého kola doplňovacích senátních voleb v Praze 10 za Jaromíra Štětinu, který nyní zasedá v europarlamentu, postoupili kandidáti za ANO a koalici lidovců a LES, kandidát TOP 09 těsně neuspěl. Protože se jedná o tři dámy, nemohu napsat „o prsa“, bylo by to sexistické. Výsledek je jakýsi signál, že se Babiš v nadcházejících volbách uplatní i v Praze a dílo zkázy bude dovršeno.

Čímž organicky přecházím ke komentářové stránce Práva. Dostalo se mi velké cti, pozornost mi tam věnuje sám Jiří Pehe. (Je to reakce na můj článek Co vlastně dělí českou politiku, který jsem psal pro Echo24, ten se pan Pehe ovšem neobtěžuje zmínit, aby mně a Echu24 nedělal zbytečnou reklamu. Zvláštní forma polemiky!). Cituji: „Lidé, kteří neztratili paměť, si ale pamatují, že „dštění síry“ na politické oponenty, jež podle Doležala neúnosně polarizovalo českou politickou scénu do dvou nepřátelských táborů, nebylo zdaleka jen dílem komentátorské a politické levice.“ Chtěl bych tedy upozornit na to, že o „dštění síry“ jsem nezačal já, mluvil o něm v článku, s nímž jsem polemizoval („Jak Rusko dělí českou politiku“, Právo 6. září t.r) pan Pehe; dále že já jsem ve svém textu vůbec netvrdil, že to dělala jen levice, nýbrž jsem jen tvrdil, že to dělal taky pan Pehe, který se dnes vznáší jako holubička míru nad oběma znesvářenými tábory a nějak se přitom zapomněl zmínit o tom, že se v tom realizoval taky, a to zvlášť zavilým způsobem. Jinak si nemyslím, že by dnes nastal konec světa, jen se změnil režim, režimy se měnívají a nikdy to neznamená konec světa, pouze ten, který máme teď, je o dost méně demokratický než ten předchozí, který začal v roce 1989 a během něhož se u vlády střídala pravice a levice, Čalfa, Klaus, Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek a Nečas (úřednické vlády vynechávám). Jinak si pan Pehe myslí, že se česká politika stala s příchodem současné vládní koalice méně konfrontační, to je ovšem nesmysl. Změnilo se hlavně to, že se opozice stala o hodně bezmocnější než kdykoli dříve (např. než ČSSD za vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase nebo ODS za vlády Vladimíra Špidly).

Taky Lukáš Jelínek začíná, byť jen v náznacích, cítit jakousi lehkou nostalgii po dnech, kdy v Česku vládla tvrdou rukou zrádná pravice (paměť už mu úplně nesouží, po jednom a půl období vlády pravice byla po celá dvě období u vlády levice, tj. ČSSD). A o této krutovládě pravice (během níž byli premiéry i Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek) píše: „Prožili jsme s ní chvíle kruté i nepatrně lepší (ta velkorysost, bd!), každopádně však byla vypočitatelným protipólem demokratické levice. Pokud by vydechla naposledy a uvolnila prostor úhořovitým populistům bez elementární kotvy, ztratil by politický zápas na přehlednosti.“ Pan Jelínek se pouze zapomněl zmínit o tom, že prostor pro úhořovité populisty bez elementární kotvy (to je hodně ohleduplná definice, řekl bych spíš bezohledné nedemokratické populisty) vybojoval mj. právě on a jeho političtí souvěrci. Pokud ovšem „pravice“ chcípne, nebude to problém ani pana Jelínka, ani ČSSD, ale jen a jen její. Zatím zejména ODS dělá všechno pro to, aby vzala ten nejhorší myslitelný konec.

„Ukrajina je chřipka, ale Islámský stát je rakovina,“ tvrdí Zemanův expert na zahraniční politiku Hynek Kmoníček. Bohužel, Islámský stát je rakovina, kterou má soused, kdežto Ukrajina je chřipka, ale španělská, která zasáhla už i nás. Smrtelná hrozba, která nám hrozí, je jen jedna jediná: že se znovu dostaneme od spárů ruského impéria. Kmoníček tvrdí, že „Islámský stát je budován na zcela opačných principech světové politiky, než které tu fungují po dvě stě let zhruba od Vídeňského kongresu v roce 1815“. Jenže na jakém principu stojí to, co buduje Putin v našem „blízkém pohraničí“? Vojenské obsazování sousedního státu salámovou taktikou, přičemž hlavní úlohu hrají jeho vojáci maskovaní za „rebely“ a vojenská pomoc vydávaná za charitu. I tyto metody ovšem fungují už přes dvě stě let, samozřejmě v Rusku a u těch, kteří mají tu smůlu, že jsou jednak slabí a jednak s ním bezprostředně sousedí. Takže: vůbec nám nehrozí, že u nás zaklepou na dveře chlapíci v černých kulkách z Islámského státu. Hrozí nám, že u nás zaklepou na dveře Putin a Medvěděv, převlečení za Dědu Mráze a Sněguročku, a co hůř, hrozí nám dále, stejně bezprostředně, že za dveřmi na naší straně bude už připravena uvítací dvojice ve složení Zeman - Kmoníček s lahví samohonky.

Městský soud v Praze zkomplikoval státním konfiskátorům cestu za definitivním odbouráním restitučních nároků dcer „šlechtice“ (rozuměj knížete) Mikuláše Salma. Dcery tvrdí, že jejich otec podepsal v roce 1939 dotazník, jímž se přihlásil k německému občanství, pod nátlakem, úřady to neuznaly, soud teď vyhověl odvolání žalujících s tím, že ministr vnitra má znovu rozhodnout o rozkladu, který podali. Je to pro státní orgány jen zdržení a komplikace, ale signalizuje to, že si soudy uchovávají jistou nezávislost na novém establishmentu. Je třeba ovšem dodat: zatím ještě.

Poslední, zčásti předvolební průzkum STEM má tentokrát formu pohádky na dobrou noc pro Andreje Babiše. ANO posílilo prý přes prázdniny (tedy posílilo u pana Hartla) o 3 %, volilo by ho teď 30,3 % voličů a získalo by v PS 79 mandátů. ČSSD zaostává o 9 %, ale taky si polepšila a dosáhla by 56 mandátů. Třetí by byla KSČM, „klidná síla“ nového režimu, s 13,5 % a 33 mandáty. Následují trpajzlíci, trosky režimu předcházejícího: TOP 09 se 7,6 %, ODS s 6,3 % a KDU-ČSL s 5,4 %. Vesměs ztrácejí, dohromady by daly 32 poslanců (dnes mají ODS a TOP9 o deset více). Babiš by si mohl vybírat ze tří možností: koalice s ČSSD (drtivá ústavní většina), koalice s KSČM, koalice s pravicovými trpajzlíky (pokaždé dostatečná většina). Koalice nekomunistických stran bývalého (polistopadového) režimu by ovšem už většinu ani náhodou nedala. Jakousi útěchou aspoň pro mne je, že průzkum považuji za málo věrohodný. Nicméně zveřejnění takto výrazného průzkumu jedné renomované agentury vždycky nějak ovlivní i další průzkumy dalších agentur.

Prezident Obama údajně (podle Deníku českých právníků) odmítl poskytnout Ukrajině spojenecký statut a dodávat jí zbraně. Co tedy vlastně chtějí pro Ukrajinu udělat?

Dalším pozoruhodným výsledkem rusko-západního konfliktu je politická likvidace teď už bývalého polského ministra zahraničí Sikorského. Poté, co se nestal neformálním eurokomisařem pro zahraničí (v evropském pravolevém vyvažování dostala přednost představitelka italské radikální levice), přišel i o místo ministra zahraničí a bude odklizen na prestižní, ale v podstatě bezvýznamný post maršálka Sejmu. Ministrem zahraničí bude bývalý ministr vnitra Scheryna, který se prý naučil anglicky od hráčů amerického fotbalu působících v Polsku. Bude to jistě pozoruhodný subset angličtiny. Uklizení Sikorského je součástí trendu, který se nyní uplatňuje na Západě a zejména v EU: směr Mnichov.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.