Neviditelný Pes

ONDŘEJNÍK: Tajemství Bezručova pramene

5.1.2017

Beskydský Ondřejník je velice zajímavý přírodní i kulturní fenomén. Je opředený pověstmi (Ondráš, divoká Hanka) a z hlediska přírodního je na něm stále co obdivovat a nacházet. Pro pořádek si musíme říci, že má tři vrcholy, jakkoli různé mapy uvádějí i jiné vrcholy. Na katastrálním území Kunčic pod Ondřejníkem je to Skalka (964 m n. m.), na kozlovickém katastru je vrchol Vojvodka (900 m. n. m.) a na katastru obce Lhotka je Stolárka (889 m n. m.) Skalka získala svůj název zřejmě od skály, která na jejím vrcholu vystupuje jakoby ze země a nikdo neví, jak hluboko sahá.

Vrchol Vojvodka dostal svůj název, jak jinak, podle jejího někdejšího majitele, valašského vojvody z Kozlovic. Zcela není jasný původ názvu Stolárka. V archivních dokladech používají arcibiskupští lesníci pojem „vrch zvaný Solarský“. Když 21. listopadu 1930 požádal Klub českých turistů, odbor v Moravské Ostravě, vedení arcibiskupských lesů a statků v Kroměříži o povolení postavit na tomto místě rozhlednu, nebylo jim uděleno. V obsáhlém zamítavém stanovisku poukazuje tento arcibiskupský úřad na skutečnost, že „již od roku 1903 zde byly činěny pokusy postavit rozhlednu, avšak vždy skončily neúspěchem. Konstrukce byly povaleny větrem, právě pro nepříznivé podmínky povětrnostní, které na vrchu zvaném Solárský panují.“

Ondřejník je úžasný masiv, který s protějšími Předními horami (Lysá, Smrk, Kněhyně, Stolová, Noříčí a Radhošť) vytváří netradiční údolí. Velice často je zde hezky, když zatím v Ostravě prší. Naopak to nefunguje. Tomuto jevu někteří lidé říkají „čeladenské okénko“. Z mnoha záhad týkajících se Ondřejníku je málo známá skutečnost, že zde úplně jako první v této zemi nesl dnes již neexistující vodní pramen název Bezručův. Jak k tomu došlo? Pramen na Ondřejníku byl pojmenován k poctě Petra Bezruče v době, kdy se o básníkovi toho mnoho nevědělo. Pročež po něm nebylo tehdy ještě nic pojmenováváno, teprve později narůstal počet míst, stezek, budov a jiných objektů, pojmenovaných Bezručovým jménem. Tak, že to chvílemi bylo až neúnosné. Avšak Ondřejník je výjimkou. Je prokazatelně v Beskydech (i v Česku) úplně prvním místem, kdy se v názvu (tentokrát pramene) objevilo Bezručovo jméno. Stalo se tak v roce 1907. Jak k tomu došlo?

V roce 1899 byl v Moravské Ostravě založen místní odbor Klubu českých turistů. V letech 1905– 1906 usiloval jednatel tohoto odboru Adolf Podroužek (1871–1945) o to, aby vůbec první česká turistická útulna byla postavena na Ondřejníku, na vrchu Stolárka. A tak 24. června 1906 byl položen základní kámen a o necelý rok později, 11. května 1907, byla chata kolaudována. Během stavby navštívil Adolf Podroužek toto místo nesčetněkrát. Při té příležitosti se staly jeho aktivity vlastně příčinou vzniku pojmenování „Bezručova pramene“. Sám Adolf Podroužek o tom podal písemné svědectví ve dvojčísle 8-9 časopisu BEZKYDY-JESENÍKY (ročník IV.), které vyšlo 1. listopadu 1930. V článku Jak vznikl název „Bezručův pramen“ píše:

Návštěvníci krásných promenád lesních na Ondřejníku jistě dobře znají zdroj svěží čisté horské vody, tvořící začátky ,,Ondřejnice“. Nachází se na západním svahu vrchu Ondřejníku, asi dvacet minut od útulny KČST. Byl cílem četných turistických výprav již v dobách, kdy ještě útulny KČST na Ondřejníku nebylo, zato několik kroků od pramene stála dřevěná chata srubové konstrukce, sloužící k umístění hostů, kterým ředitelství arcibiskupských statků dovolilo na Ondřejníku si zaloviti. Tato chata již v době předválečné vyhořela až do základů – jen pramen s dlouhým, pod ním umístěným korytem zůstal. Také v dobách, kdy počal odbor KČST v Moravské Ostravě stavěti na Ondřejníku svou první klubovou útulnu v Beskydách, se tomuto prameni neříkalo jinak, než „U koryta“. V týchž letech počal Herbenův „Čas“ otiskovati básně tehdá ještě neznámého slezského barda, podepsané pseudonymem ,,Petr Bezruč“, které v kraji bezkydském a u lidu, jehož povaha i osudy byly hlavním podnětem Slezských písní, vzbudily velké nadšení, jako žádné jiné básně předtím. Nosil jsem tehda často čísla ,,Času“ sebou do hor a také jednou u tohoto pramene recitoval jsem svým přátelům turistům právě otisknuté básně o Ondrášovi a Lysé Hoře. Nadšeni slovy neznámého bezkydského poety ujednali jsme, že nazveme jeho jménem tento pramen. Náhoda chtěla, že brzy nato požádal mne učitel Jaroslav Kozel, autor prvního českého Průvodce po Bezkydách, abych popis Ondřejníka a chaty na něm zbudované v Průvodci prohlédl a případně opravil. Použil jsem této příležitosti a zaměnil jsem v něm dřívější, neestetický název ,,U koryta“ za ,,Bezručův pramen“. Tento název se za dobu 20 let ujal tak, že i tamní domorodci si naň zvykli a neříkají dnes jinak, než u ,,Bezručova pramene“. Mistr Bezruč jistě nám promine, že jsme tak učinili bez jeho svolení byl tehda tím ještě neznámým, ale všemi zbožňovaným naším básníkem krás bezkydského kraje a jistě jeho nejlepším znalcem. Zasloužil si tudíž plně této pocty.

Ondřejník

V roce 1910 připravil učitel Jaroslav Kozel další vydání svého průvodce BEZKYDY MORAVSKO-SLEZSKÉ s přehlednou mapou Bezkyd Ing. Eduarda Šebely (nákladem odboru Pohorské jednoty Radhošť v Moravské Ostravě).A tam na stranách 46 a 47 čteme: Kdo miluje lesní toulky, tomu doporučuje se cesta po hřbetu Ondřejníka, spojující severní výběžek zvaný Stolařská a s výběžkem jižním Skalkou. Z této cesty otvírají se pěkné rozhledy se Stolařské, s mýtiny „u koryta“ (u „Bezručova pramene“) a se Skalky. V jednom z dalších textů se uvádí trasa Od útulny ke „Korytu“ (Bezručovu prameni) 1⁄2 hod. značka zelená. Podroužek měl pravdu. Opravil texty a název se začal používat. V dalším, III. opraveném vydání z roku 1921, Jaroslav Kozel uvádí na straně 62: Od útulny ke „Korytu (Bezručovu prameni) 1⁄2 hod. značka zelená.

Někdy ve dvacátých letech putoval ze Stolárky na Skalku místní malíř a učitel Leopold Parma a přijal za své název, který zdomácněl. Namaloval obraz „Výhled od Bezručova pramene na Ondřejníku“. Šlo pravděpodobně o výhled na Kozlovice. Bohužel, obraz byl naposledy dražen na malířově výstavě v roce 1930 a od té doby po něm není ani stopy. Po čase byla „Velká Polana“ zalesněna, Bezručův pramen kvůli zásahům lidí zmizel a dnes po něm není ani stopy. Jen ten název zůstal, avšak i ten vymizel z lidských pamětí. Což Ondřejníku jeho prvenství, pokud jde o úplně první bezručovské pojmenování, nikdo vzít nemůže. Je to stejně úžasné. První básně poslal Petr Bezruč Herbenovi do Času v roce 1899. V roce 1903 vydal Herben rozšířené vydání Času pod názvem Slezské číslo. Tehdy tam byla většina Bezručových básní. V roce 1909 poprvé vyšly Slezské písně, když konečnou podobu (81 básní) dostaly až v roce 1928. Takže bezprostředně v době jejich prvního otištění vznikla u obyvatel Beskyd potřeba autora si v dobrém slova smyslu přivlastnit. (Na archivním snímku původní podoba chaty KČT na Stolárce)



zpět na článek