Děťátko, o jehož příchodu na svět se dozvídáme z evangelií, se nenarodilo do světa vybaveného současnými vymoženostmi. Když jeho maminka Marie cítila, že se blíží její čas, nemohla si zavolat sanitku, aby ji dovezla do porodnice. Tehdy totiž nebyly ani telefony, ani sanitky, ani porodnice. Ke všemu se Marie nacházela v cizím městě. Jmenovalo se Betlém. Její snoubenec Josef z něj sice pocházel, ale už v něm nikoho neznal. Marně tloukli na dveře a dovolávali se příbuzenských vztahů.
Nakonec se však nad nimi přece jen kdosi slitoval. Nepustil je sice do svého domu, ale alespoň do své stáje. Dnešním maminkám, zvyklým na úzkostlivou čistotu, by se taková porodnice určitě nelíbila. Ale Marie s Josefem Pánu Bohu děkovali i za tu stáj. V ní se pak jejich děťátko skutečně narodilo. Pojmenovali ho po Jozuovi, který kdysi uvedl Izrael do Země zaslíbené - Ježíš. Marie svého synka pilně kojila, přebalovala a zpívala mu, aby se mu dobře usínalo. Přitom sbírala síly na cestu domů, do Nazaréta. Doma je přece jen doma.
Zatímco v betlémské stáji to vypadalo docela obyčejně, na nedalekých pastvinách se děly zvláštní věci. Před pastýři, kteří zde hlídali svá stáda, se uprostřed noci objevil Boží posel. Ačkoli do té doby žádného nespatřili, hned ho poznali. Vyzařovala z něj taková sláva, že to nemohl být nikdo jiný. A ten Boží posel jim pověděl: "Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově." Tuhle událost si pastýři nemohli nechat ujít.
Rozběhli se do Betléma a skutečně ho našli. Děťátko v plenkách položené do jeslí. Vypadalo docela obyčejně. Je to však nezmátlo. Právě tak jim ho přece anděl popsal. Spasitel pochází "shora". K nám lidem však přichází "zdola". Je dobře, že nás na to Boží poslové upozorňují. Někdy stačí jediná jejich věta a my vidíme, co jsme neviděli a chápeme, co jsme nechápali. Zaslíbený Spasitel sestupuje ze svého královského trůnu a přichází k nám v podobě bezbranného dítěte. V té bezbrannosti spočívá jeho největší síla.