Spíše než geneticky modifikovaných organismů by se lidé měli bát ambiciózních politiků
Je to stále se opakující jev – s blížícími se volbami roste počet silně emotivních vyjádření politiků, jejichž společným jmenovatelem je snaha o zviditelnění na vlně deklarované ochrany zájmů potenciálních voličů. Vzhledem k tomu, že nejbližší volby u nás se týkají zastoupení ČR v Evropském parlamentu, je vhodným tématem ochrana českého národa před zlou Evropskou unií, která jej chce zničit.
"Odborník" Radek John
Takové téma se nabízí i proto, že mechanismy Unie a její legislativa by si opravdu v mnoha případech zasloužily revizi a jiný přístup než doposud. Například v otázce geneticky modifikovaných organismů, výstižněji řečeno v uplatňování biotechnologií. Jenže zcela opačným směrem, než navrhují odpůrci GMO, které se snažil svým vystoupením v minulém týdnu oslovit "odborník" Radek John. Bohužel míra emotivní razance Johnových varování vypovídá především o míře neznalosti zmíněné problematiky. To ale dalšímu z mnoha spasitelů lidstva a českého národa nestačí, a proto se pro jistotu ujal moderace odborného semináře v našem parlamentu na téma GMO. Právě to se ale zdá být mnohem nebezpečnější než samotné biotechnologické téma. V praxi jde totiž o manipulační snahy ovlivňovat názor našich zákonodárců, z nichž řada toho o této problematice vzhledem k tomu, že jsou v legislativních orgánech nováčky, mnoho neví, a pokud ano, pak především z médií, která obvykle fandí mediálně aktivním odpůrcům GMO. Destruktivní katastrofické vize se vždy lépe prodávají než konstruktivní vědecky podložené důkazy. Recepty spasitelů obvykle zaplatí ze své kapsy daňový poplatník, jako v ČR v případě fotovoltaiky.
Jak je to tedy s GMO ve skutečnosti? V prvé řadě je vhodné připomenout, že modifikované plodiny (řízené šlechtění prostřednictvím vložených genů se uplatňuje především v oblasti hospodářských rostlin) se pěstují na celé planetě, a vzhledem k tomu, že je to ekonomicky výhodné, plochy takových rostlin neustále každoročně rostou. Jedinou výjimkou je EU, kde plochy takových rostlin klesají, není ale pravda, že by se v Unii vůbec neprodukovaly – ostatně pěstují se i u nás. Kdyby přitom byly GMO rostliny "zbraně hromadného ničení", jak varuje John, lidstvo by již kromě Evropy vyhynulo, protože tyto zbraně se používají již čtyři desítky let – a nikdo na ně neumřel. Jestli tedy EU potřebuje revizi přístupu ke GMO, pak především v oblasti jejich uvolnění a snížení stávající byrokracie s biotechnologiemi spojené, a ne další zákazy. O tom se skutečně na úrovni EU v minulých dnech jednalo, přičemž všichni, kdo o problému něco skutečně vědí, se k větší liberalizaci, třeba formou rozhodování o GMO na úrovni jednotlivých členských států, kloní.
Dlužno podotknout, že vyšší uplatnění řízeně šlechtěných rostlin by bylo jak v zájmu vyšší konkurenceschopnosti evropských zemědělců (tedy i našich), tak přínosem pro krajinu. To proto, že při ošetřování hospodářských rostlin, které jsou díky "zlým genům" odolnější vůči škůdcům, není třeba takové množství chemických prostředků na ochranu před škůdci jako v zemědělství konvenčním. To ovšem odpůrci GMO zamlčují a nesdělují ani to, že evropští zemědělci sepsali před několika lety petici určenou pro Evropskou komisi, v níž uvolnění trhu s GMO sami požadují.
Kvazivědecký odpor
Samostatnou kapitolou jsou opakované odkazy na "vědecké práce" prokazující rizika GMO. V praxi jde pouze o jedinou souhrnnou knihu francouzského odpůrce biotechnologií G. E. Seraliniho a jeho týmu z univerzity v Caen, která byla ovšem označena jako publikace nesplňující standardy, jimiž by se měla vědecká práce řídit. Informace v ní publikované byly následně vyvráceny vědci v mnoha zemích samotné EU i celoevropskou vědeckou autoritou – Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Pokud by se tak měla Seraliniho publikace zařadit objektivně do nějakého literárního žánru, pak by to byla kategorie sci-fi. Navíc je, což málokdo ví, uvedená kniha kompilátem předchozích prací odpůrců GMO.
K vyvracení veškerých mýtů o GMO šířených jejich odpůrci není dostatek prostoru. Důležitější je ale spíše něco jiného – věrohodnost politiků, kteří se jimi zaštiťují a kteří zároveň slibují voličům "obhajobu" jejich zájmů. Skutečnost je totiž zcela opačná, a namístě je tak spíše otázka, zdali bychom se neměli bát více některých o svou viditelnost usilujících, a tedy známých politiků než neznámých rizik, která zatím nebyla nikdy vědecky prokázána. Ostatně stejnou metodou – pomocí biotechnologií – byla vyrobena celá řada léků, které dnes zachraňují lidem život. V nich jsou často GMO ve vyšší koncentraci než v "rizikových" potravinách…
Autor je agrární analytik
LN, 2.5.2014