ROZHOVOR: Bez matematiky to nepůjde

EURO: Evropa se potýká s poklesem konkurenceschopnosti vůči zemím, které ještě před deseti či patnácti lety v podstatě patřily k rozvojovým teritoriím. Začíná ztráta konkurenceschopnosti ohrožovat i českou ekonomiku, kde v posledních letech výrazně stouply mzdy?
SINGER: Daleko důležitější než nárůst mezd je, že míra zdanění je dnes u nás podle OECD vyšší než v Německu. Přesto všechno se mi zdá, že v téhle době, která konkurenceschopnost důkladně otestovala, si nevedeme zdaleka tak zle, jak by člověk od otevřené, na exportech závislé a výrazně na strojírenství orientované ekonomiky očekával. Možná to kompenzujeme tím, že máme podnikovou a podnikatelskou sféru dobře vychovanou. Navzdory všemu, co vidíme, většina našich podnikatelů nečeká, že jim někdo pomůže. Jakmile ucítí, že se blíží potíže, tak konají. To považuji za důležité. Pak tu stále ještě máme technicky vzdělané lidi. Česko bylo vždy zaměřeno na průmysl a techniku, už od Rakouska-Uherska. Tyto dva faktory nám zatím stále pomáhají. Jak to bude v budoucnu, to nevím.

EURO: Zmínil jste kořeny průmyslu v naší zemi. Ty jsou ale dané kvalitním vzděláním, o jehož dnešní úrovni lze s úspěchem pochybovat. Vnímáte pokles zájmu o technické obory jako vážný problém?
SINGER: Jsem přesvědčený, že zrušení matematiky u maturity na gymnáziích jako něčeho, čím lidi museli povinně projít, může dlouhodobě vést k tomu, že se staneme takovou tou běžnou služební, servisní ekonomikou bez jakýchkoliv výrobních ambicí. Nejenže budeme mít vyšší daně než Německo, ale ztratíme i velmi slušnou výhodu v mixu technických znalostí a pořád ještě levnější pracovní síly. Budeme takovou Belgií.

EURO: Belgie nepotřebuje průmysl, Belgie má Brusel...
SINGER: Přesně tak. Mne ta představa moc netěší. Já si myslím, že máme na víc. Podvazovat si dlouhodobě pěstované know-how je hrubá chyba, která zasáhne celou jednu generaci. Matematika se studuje úplně jinak s vědomím, že člověk z ní podstoupí povinnou maturitní zkoušku.

EURO: Silný názorový proud tvrdí, že pro budoucnost české ekonomiky by bylo nejlepší, kdybychom se stali určitou formou Německa pro Východ. Souhlasíte s touto myšlenkou?
SINGER: Nejsem si úplně jistý. Jsme sousedi Německa, což je společně s Japonskem nejvyspělejší produkční ekonomika světa. Proto si myslím, že není nutné jenom vymýšlet krabici a marketing na něco, co někdo vyrobí ve východní Asii. Stále máme schopnost vyrábět a jsme blízko centra, které si zachovává schopnost vyrábět skutečně špičkové produkty. Němcům se navíc daří prodej, navzdory tomu, že je krize donutila učinit velice tvrdá opatření, která jim dokonce snížila mzdy. Neměli bychom vyklízet současné pozice. Chytit se v kooperaci s Německem je cesta, protože Němci jsou stále konkurenceschopní.

EURO: Nepovažujete tedy pasivní přístup našich podnikatelů k akvizicím zahraničního kapitálu za problém?
SINGER: Nemyslím si, že by čeští podnikatelé byli až tak pasivní. Vidím větší české firmy, jak se snaží outsourcovat, případně si zajistit nějaké investice mimo Česko. Ale samozřejmě se to děje i opačně. Například Poláci investovali poměrně hodně nejenom do českého ropného průmyslu, ale jsou vidět i v IT. Myslím, že pro nás je vhodná cesta být s Německem, snažit se s ním fungovat. Mimochodem nemyslím si, že u nás jde jen o výrobu s nízkou přidanou hodnotou. Dnes sem plynou investice do služeb, Škodovka tu má vývojové centrum, jsou tu další firmy zaměřené na vývoj s vysokou přidanou hodnotou. Vím o několika středně velkých průmyslových podnicích, které se staly terčem akvizic nikoliv proto, co vyráběly nebo jaký měly trh, ale protože kupce zajímali jejich technologie a zaměstnanci, kteří ty technologie vyvíjeli.

EURO: Zmínil jste aktivitu Polska a zejména polských private equity fondů v regionu střední a východní Evropy. Neměli bychom se snažit také kromě vazeb na Západ vystavět i nějakou formu kapitálové existence Česka na Východě?
SINGER: Polsko je úplně jiný typ trhu. Poláci mají mnohem větší podíl akciových společností, které jsou často i veřejně kótované, což je dané jejich metodou privatizace. U nás je to mnohem častěji banka nebo přímo vlastník, který někoho sám hledá a prodává podnik, než že by tu cíleně nakupovaly private equity fondy. Často vlastník prodává svým strategickým partnerům, protože dobře ví, že od nich dostane vyšší cenu než u finančních firem. Málokdy se stane, že společnost doroste velikosti tak významné, že i finanční firmy jsou schopné zaplatit prémii, kterou u středně velkého podniku mnohem ochotněji zaplatí strategický partner. Pohyboval jsem se v korporátních financích již dost dlouho na to, abych tohle věděl. Podle mne to nemá nic společného s jiným způsobem chování finančního sektoru v Polsku nebo u nás. Jen to odráží metodu privatizace.

EURO: Můžeme tedy pojem konkurenceschopnost Česka v současné době víceméně redukovat na investice do školství?
SINGER: Zásadní problém je v tom, že školství se u nás směšuje s platy učitelů a s tím, kolik kdo vymůže z rozpočtu. Přitom množina schopností populace se nejvíc rozvíjí v jiho- a východoasijských zemích, kde je školství placené. My si to nechceme připustit, ale často se tam za vzdělání platí už od střední školy. Současně však je to investice s jasnou dlouhodobou návratností. Rodiče do dětí investují a funguje jim to. Osobně jsem byl dvakrát služebně v Singapuru. Zajímavé je, že školství je tam nejrychleji rostoucí exportní službou. Jinými slovy, oni ty soukromé školy zakládají a využívají svého jména po celé východní Asii.

EURO: Investice do vzdělání jsou prioritou každé naší vlády, přitom výsledky jsou v podstatě stále horší...
SINGER: U nás se tváříme, že ohromnou fundamentální reformou bude nějaký prvek školného na vysokých školách. Úplně ignorujeme, že skutečně kvalitní školství vzniká jiným způsobem v těch zemích, které nás už předehnaly nebo předhánějí. Zhruba před patnácti lety, když jste chtěl zesměšnit nějaký model zdravotnictví, řekl jste, že je singapurské. Dnes ale každý, kdo tam byl, musel zaznamenat, že životní úroveň je vyšší než u nás, a to dramaticky. Včetně nepochybně kvalitnější lékařské péče. Máme tendenci vnímat neevropský nebo neamerický zbytek světa jako zaostalý, kde se z nouze musejí aplikovat nějaké pochybné modely, a vůbec si neuvědomujeme, že ty jejich modely se aplikují u společností, které už jsou mnohem bohatší než my.

EURO: Jenže o tom, že školství kromě finanční reformy potřebuje v rámci zachování schopnosti Česka soutěžit na mezinárodním trhu i reformu kvalitativní, se mluví už dost dlouho...
SINGER: Nemluví. Obecné vědění o školství je, že by mělo být víc financované státem. To, že je tento model možná fundamentálně špatný nebo že by alespoň vyžadoval doplnit nějakými prvky, se moc neřeší. Já ale nechci vládě určovat reformní agendu, aby mi pak vláda nezačala určovat úrokové sazby. Přesto se mi zdá, že veřejná debata kolem školství se limituje na to, kolik jde do něj peněz od státu. Naprosto se tu ignoruje fakt, že se vědě, výzkumu, škole i vzdělání daří víc v zemích, které jsou podstatně víc položené na modelu odpovědnosti.

EURO: Zmíněná odpovědnost je spojená s dalším problémem evropské ekonomiky, jímž je sociální síť. Jak můžeme konkurovat zemím, které jsou už dnes vyspělejší než Česko, a na důchody například ze svých rozpočtů nevyplácejí vůbec nic?
SINGER: V tom bych byl opatrný. Ona tam sociální síť existuje, ale funguje jinak. Samozřejmě není třeba v Číně. Bavíme se o zemích, které už fungují civilizovaně nějakých dvacet či třicet let. Tyto státy mají už dávno za sebou transformaci z levné výrobny na koleně do podoby, kdy vyrábějí pomalu všechno včetně letadel. Jejich systém je ale podstatně víc motivující.

EURO: Konkurenceschopnost Česka do velké míry ovlivňuje kurz měny. Dokážete odhadnout stav, kdy bude pro export natolik nevýhodný, že nás bude přímo nutit k přijetí eura?
SINGER: Nevím. Netrápí mě to. Mne trápí horizont měnové politiky. V tuhle chvíli o tom stejně uvažovat nemusíme, protože nás do eurozóny kvůli rozpočtu nikdo nevezme. Na druhou stranu i eurozóna si teď bude řešit svůj institucionální problém. Myslím, že zhruba stejnou dobu, jakou nám potrvá vybalancovat si rozpočet, tedy pokud se nám to povede. Takže v tuto chvíli jde o hodně teoretickou debatu. Obecně má koruna trend v úhrnu posilovat o tři až pět procent za rok a to, že zpevňuje, je dané dobrým fundamentem ekonomiky.

EURO: Stihneme tedy, s trochou nadsázky, přijmout euro ještě před rozpadem eurozóny?
SINGER: O tomhle já moc spekulovat neumím. Nedokážu hodnotit poměr mezi politickými náklady případného rozpadu a politickými náklady opatření pro udržení eurozóny vcelku. Uměl bych odhadnout, kolik peněz to znamená. Jenže jestli je pro politika těžší zvýšit daně a škrtnout výdaje anebo je pro něj těžké říct, že se musí restrukturalizovat dluh, to neumím hodnotit. Politici se na tento problém dívají prismatem jiným než čistě finančním – ale od toho politika je. Kdyby to šlo řešit jenom čistě finančně, tak vlastně politiku ani nepotřebujeme.

EURO: Během krize u nás nenastaly větší potíže s výpadkem spotřebitelské poptávky a ani teď tu nemáme takové problémy s osobním předlužením jako jinde. Čím si to vysvětlujete?
SINGER: Výhoda je v poměrně konzervativním chování obyvatelstva po finanční stránce. Sice tu existuje rostoucí počet případů, kdy si na sebe lidi naloží dluhy, které potom nezvládají, ale většina českých občanů má stále větší aktiva než pasiva a větší finanční aktiva než finanční pasiva. To vede k určitému relativně konzervativnímu typu chování. I díky tomu byla ekonomika schopná rychle překonat problémy spojené s příchodem krize. Pomohla nám masa úspor a konzervativní chování obyvatelstva, které zkrátka neuteklo s penězi mimo Česko.

Miroslav Singer (42)
Členem bankovní rady a viceguvernérem České národní banky se stal v únoru 2005. Od 1. července 2010 jej prezident republiky jmenoval guvernérem ČNB na šestileté funkční období. Po ukončení studia na VŠE v Praze (obor matematické metody v ekonomii) získal stipendium na doktorandském studiu University of Pittsburgh, kde v roce 1995 získal titul PhD. Od roku 1993 pracoval též jako výzkumník a přednášející, později jako zástupce ředitele pro výzkum v Národohospodářském ústavu AV ČR a Centru pro ekonomický výzkum a doktorské studie UK (CERGE-EI). Od roku 1995 byl hlavním ekonomem Expandia Finance, v letech 1998 a 1999 ředitelem Investiční společnosti Expandia a v letech 2000 a 2001 ředitelem Expandia Holding. V roce 2001 nastoupil jako ředitel do skupiny služeb podnikům společnosti PricewaterhouseCoopers ČR. Miroslav Singer je ženatý a má dvě děti.

Týdeník EURO 33/2010