Slýchám rovněž ze zemí českých volání po přímé demokracii. Ne právě z nejvěrohodnějších úst, ale ponechme zatím tuto okolnost stranou. Nevím přesně, jak si navrhovatelé tu přímou demokracii představují, ale vyhlašovat referenda jak se právě komu hodí, k ní má k ještě dost daleko; jest nutno splnit určité podmínky.
Ne náhodou se přímá demokracie urodila zrovna ve Švýcarech, v zemi, jejíž společnost je prganizována odspoda vzhůru. Nejzákladnější jednotkou je obec; na její úrovni se řeší většina záležitostí, teprve co přesahuje tento rámec, je postoupeno vyššímu celku, kantonu, a úplně naposledy bundu neboli státu, ale tomu už zbývá k řešení máloco. Zkoušet to obráceně, seshora dolů, od státu k jednotlivci, ještě k tomu prostřednictvím partají je, jak by řekl jistý pruský odborník, pokračováním státního komanda jinými prostředky.
Kde těch předpokladů není, je lépe býti s referendy opatrný, a když už, řešit jimi raději jen méně závažné problémy. Výsledek referenda sice vyjadřuje vůli občanské většiny, ta ale nemusí být vší prozíravé moudrosti futrál; i nebylo by možná na škodu počkat rok a položit voličstvu tutéž otázku znovu: jak nyní smýšlíš, vážený občane o tom, pro co jsi hlasoval loni? Téměř s určitostí lze předpovědět, že by votum dopadlo jinak, zdaleka ne tak jednoznačně ani optimisticky. Jinými slovy, voličský úradek by neměl být bránou pro všechny věky budoucí přibouchnutou, nýbrž ponechávat možnost úniku v případě, že by se ukázal být začátkem cesty k obtížně – pokud vůbec nějak – napravitelným malérům.
Neboť jsme lidé chybující; a co se nám zdá být výborné dnes, nemusí se tak jevit zítra. To platí zejména pro společnosti nevyzrálé, totalitnímu hrobníkovi ne tak příliš dávno z lopaty spadlé, v demokracii se teprve rozmžourávající, jakou je – neuražte se, vlastencové – zatím ještě společnost česká. A neopakujme starý český omyl: představu že jsme tady od toho, abychom přituplému okolí ukázali tu jedinou správnou cestu. Slýchám totiž z vlastí českých řeči o vystoupení z Evropské unie, ba dokonce z NATO (třebaže není v tomto případě nesnadno odhadnout, odkud větřík věje). Co se té Evropské unie týče, nestalo by se ještě nic tak hrozného. Jest Republika česká ze všech stran obklopena členskými státy EU, což nutí k nějaké formě koexistence, ať s Unií nebo bez ní; ledaže jsouc členem onoho spolku může o jeho opatřeních spolurozhodovat, kdežto po vystoupení už jen koukat, co na ni ušili ti druzí.
Výstupem ze západního obranného souručenství by se ale neodvratně ocitla na druhé straně rozhraní, jemuž se už sice neříká Železná opona, liší se však od ní jen snadnější prostupností. Je sice dost takových ve vlastech českých, že by si nic krásnějšího nepřáli než se znovu ocitnout pod pantoflem Velkého slovanského bratra, sám bych ale řekl, že jednoho Vítězného února bylo dost. S tím rozdílem, že vzít ranec a upláchnout by tentokrát bylo obtížnější, třebaže už Šumavu nehlídají bdělí pohraničníci; zato svět se v náhledu na uprchlíky změnil. Je jich všude víc než dost a nikdo nestojí o další, zvlášť ne o uprchlíky z kaše vlastní rukou namíchané. Mýliti se jest lidské, avšak v omylu setrvávati ďábelské, pravil již Lucius Aennaeus Seneca, a nejsa tak význačným filosofem bych dodal, že komu nestačila jedna zkušenost, zaslouží si druhou a ještě pádnější, aby přišel k rozumu.
Ledaže to měl mudrc Seneca ještě snadné, rozpoznat pravdu od šalby. Dnes máme k dispozici internet, poskytující sice snadnou možnost vyhledávání téměř nekonečného množství informací, také ale možnost lecjaké dezinformace v kdovíčím zájmu, profesionálně zamaskovaných pokusů o jednosměrné ovlivnění; a nebývá vždy snadné je rozšifrovat. Uchoval jsem si ještě z komunistických časů schopnost čtení mezi řádky a vesměs dovedu rozpoznat, čím tak zapáchá to či ono senzační odhalení, ta či ona zpráva ze zákulisí. Dobří lidé, co mi je ve spravedlivém úmyslu posílají, však zůstali té zkušenosti ušetřeni a mně je trapné každému jednotlivě vysvětlovat, že skočili na lep záměrnému matení důvěřivých myslí.
Primitivní, průhlednou lež odhalit je snadné. Odhalit vodění za nos profesionály desinformace je obtížnější a leckdy nemožné; i buďme ostražití a nevěřme hned všemu, co nám vypadne z počítače. Zvlášť u senzačních, investigativně se tvářících textů je radno podumat, neskrývají-li nějaké to šídlo v pytli. Je to hloupé; rád bych k Novému roku napsal něco povzbudivého, ale plete se mi do toho klam. Tak aspoň… a na Zemi pokoj lidem dobré vůle, ale opravdu jen vůle dobré, nic ošemetného nezakrývající.