ZVLÁŠTNÍ PSÍ ŠKOLA: Jak nás vypekla zima
Teda abychom nebyli nespravedliví, asi tak půl metru sněhu napadlo a my jsme ho hbitě využili, ale JEN jednou a pak už nic, žádní sněhuláci, žádné koulování, žádné zimní cvičení v přírodě. Ó, jak jsme byli smutní! Dokonce nás tahle zima nějak porazila a paní úča myslela, že bude muset přemlouvat na ulici cizí děti, aby za ní šly do třídy, aby se tam nebála. Ale všechno hezky popořádku… 
Tak tedy : zima byla taková nijaká, spíš sucho, žádný mráz, žádný sníh nebo pršavo. Už jsme si říkali, že letos je místo zimy nějaký divný podzim a že se to ve škole špatně učíme. Zima se toho našeho nářku asi nejspíš lekla a začala se činit. Po půlce ledna nachumelilo asi půl metru sněhu, mrzlo a bylo sluníčkovo, a tak naše paní úča usoudila, že není na co čekat a musí se využít příznivého počasí. Hned druhý den jsme vyrazili zabalení jak Eskymáci na místní kopeček. Za sebou jsme táhli boby a v rukou placky, šli jsme trpajzličím pochodem za zpěvu Hej, hou, hej, hou a trpajzlíci jdou…
Lidi se po nás ohlíželi, ale nám to bylo celkem jedno, protože jsme se hrozně moc těšili na bobíkování. Šla s námi nejen naše paní úča, ale i maminka Anetky a ještě za námi přišla i její babička a to bylo moc dobře, protože jinak by si paní úča pošlapala jazyk. Že nevíte proč? Zkuste si to, dolů z kopce sjedete za malinkatou chvilinku, ale do kopce už to nejde tak snadno, takže nějaký dobrovolník z řad dospěláků za sjíždějícím seběhne dolů a zpátky dělá výtah. No a když je třeba zajistit výtah pro šest trpajzlíků, tak to by se jeden človíček neboli vrchní trpajzík Šmudla uběhal. Proto bylo tak dobře, že Šmudla měl zdatné pomocnice z řad dobrovolníků! No, vyřádili jsme se fakt moc hezky a zpátky do školy jsme se vraceli zase s písničkou, protože to byl krásný den. A nutno říct, že byl tak hezký jen jeden jediný.
Protože na ZIMU máme vždycky naplánované zimní cvičení v přírodě, pořád jsme čekali, až se nějaká zima dostaví. Jenže pořád spíš pršelo a bylo mokro a lezavo a to není nic dobrého pro zdraví trpajzlíků. Prý se zimní cvičení má dělat v zimě a ne třeba v květnu nebo v červnu, tak jsme to vyřešili šalamounsky. Venku bylo od pondělka krásně sluníčkovo a sucho, rosničkáři předpovídali hezké počasí na celý týden, a tak bylo cvičení v přírodě naplánováno na čtvrtek. Začali jsme se těšit na procházku, pečení buřtíků a soutěže a jak myslíte, že to dopadlo?
Ve čtvrtek lilo jako z konve. Potom věřte předpovídačům počasí! Ale nakonec nám to nevadilo, nejdřív jsme si ve třídách povídali, jak pomoct kamarádovi, když by si zlomil třeba nohu nebo ruku, učili jsme se obvazovat rány a dělat provizorní nosítka ze spojených rukou. To vám byla legrace, když jsme se předvedli zafačovaní. Pan školník nám dokonce půjčil nosítka, tak jsme se na ně učili nakládat raněné a přenášet je k lékaři. Kam se na nás hrabe Medikopter! No a potom se už u nás na chodbě sešly všechny děti z prvního stupně a paní úča s ostatními píuč. pro nás připravila všelijaké soutěže.
Projít mezi kužely jen tak, to není žádné umění, ale zkuste to, když máte zavázané oči a navigátora vám dělá jen kamarád! Občas byl velký problém, kam je vpravo a kam vlevo, ale o to větší byla radost, když se nám podařilo projít bez škobrtnutí celou trasu. Také jsme prolézali tunelem, zkoušeli jsme to, co umí náš kamarád Krejg a abychom ho aspoň malinko trumfli, měli jsme před sebou tenisák a posouvat jsme ho směli jen nosem. Musíme se pochválit, šlo nám to báječně. Taky jsme malovali se zavázanýma očima, nebo nosili na pálce míček a nesměl spadnout. Dopoledne bylo moc fajn a za to, že jsme šikulky, jsme dostali něco na mlsnou pusinku.
No a potom přišel ten malér. To škaredé počasí porazilo do postýlek skoro všechny trpajzlíky. Zůstal jen Jiřík a paní úča. Nejdřív se chystala krást na ulici cizí děti, ale nakonec si užila s Jiříkem príma den. Prý se chvíli učili a potom si trochu hráli. V jednom supermarketu se objevily papírové loutky, které stačí jen vyloupat z kartonu, nic se nemusí lepit ani stříhat, stačí sestavit a můžete si hrát. Jirka vyloupal dílky jak perníček ze střechy perníkové chaloupky a paní úča s asistentka Magda skládaly a hudraly, že je na to potřeba "vyšší dívčí". Jirka sice nevěděl, co to znamená, ale hlavně, že vznikaly pod rukama loutky - první byl opičák Luboš a hned po něm to byl tučňák Bohouš.
Hned nám pan školník připravil lať na pověšení loutek po dobu vyučování. Abyste si nemysleli, že loutky má jen Jiřík, když jsme se po neděli začali po nemoci scházet ve třídě, postupně jsme si vyloupali každý svou loutku, takže k Lubošovi a Bohoušovi přibyl pštros Pepa a pštrosice Verunka a pštrosíčata Aleš a Monika a taky chobotnice Majka a ještě čeká na poskládání opičanda , ale to ještě nevíme, jak se bude jmenovat. Krásně si s nimi vyhrajeme a paní učitelka jen žasne nad naší slovní zásobou a zkušenostmi, které se vyklubou při hraní. 
Jo a taky se vám musíme pochlubit, že máme ve třídě nový počítač, který je už připojený k internetu, takže se můžeme dozvědět, co dělají naši chlupatí kamarádi a taky na něm používáme výukové programy. Zatím je to trochu složitější, protože myš a klávesnici umí ovládat jen Ondra a Andrejka, tak pracujeme ve dvojicích - jeden jsou ruce a druhý mozek -mozek napovídá, co kde zmáčknout a co kam dát a ruce vykonávají. Funguje to, ale samozřejmě se zkoušíme naučit ovládat ty malé šipečky všichni. Snad se nám to povede, víte ony nás ty naše packy občas nechtějí poslouchat a jsou brmblavý (to je termínus technikus naší píuč.), to potom mačkají to, co nemají a malér je na světě.
Když na počítači nepracujeme, koukáme na naše chlupaté kamarády, kteří se nám střídají na obrazovce, takže máme pořád na očích Lindu, Boru, Almu, Daníka a Kazana, Krejga, Mařenku, Kačku a Chelsea, Ridge, Bohouška, mimčo Tádu a jeho opatrovnici Anku a občas nám paní úča ukáže i další chlupáče, které ještě neznáme.
Tak vás všechny moc zdravíme a přejeme vám krásné sluníčkové počasí a hlavně už konečně pořádné jaro. Už se moc těšíme, až si upečeme na ohníčku první jarní buřtíky! A heč za chvilku nám začínají jarní prázdniny!!!
