My trpajzlíkové nejsme totiž ani trochu lakomí, teda pokud se nejedná o svačinku nebo oběd. To se nerozdělíme ani s paní účou, ale mezi námi trpajzlíky, ona to fakt nepotřebuje!

To bylo teda tak: dlouho před vánocemi nás paní úča napínala jako kšandy, že se jí donesly nějaké zprávy od Ježíška a že jestli budeme hodní, tak se na nás přijde kouknout a třeba něco i nadělit pod stromeček. Ten stál už krásně nazdobený na chodbě a přímo prosil o nadílku. Každý den jsme chodili kontrolovat, jestli jsme náhodou Ježíška neprošvihli, když jsme byli plavat nebo krmit zvířátka v místních sadech, ale nic. Paní úča se tvářila děsně tajemně, ale neřekla nic, ani když jsme byli hóóódně zvědaví.

Už jsme začínali být smutní, protože se blížil poslední den školy před prázdninama, když nám paní úča napsala do notýsků, abychom si nenosili na pátek aktovku, ale jen velkou tašku na dárky. No, prý - neradujte se, musíte nějak donést domů dárečky, které jste vyrobili ve škole a které jsme tak hezky zabalili. Ježíšek prý toho má moc na starosti, tak mu musíme maličko pomoct a nějaké dárečky pro mamky a taťky vyrobit. Tak jsme zase nic nového nezjistili. To vám už byla úplná hrůza hrůzoucí, ani kšandy by tak dlouho nevydržely a ruply by a co potom my, chudinky zvědavý!

Nastal Den D - teda vlastně Pé jako pátek a poslední. Pod stromečkem zase vůbec nic. Tak to jsme asi přeci jen zlobili a Ježíška vylekali. Šli jsme do kuchyňky, když už nejsou dárečky, bude aspoň dobrůtka. Paní úča udělala banánek v čokoládě se šlehačkou a pozvali jsme i paní asistentku Magdu, která nám při některých hodinách pomáhá. Cpali jsme se, až se nám boule za ušima dělaly, takže jsme ani nepostřehli, že naše Myš zmizela. A najednou zazvonil zvoneček.

No nazdar, tak už jsou tu ti čerti, aby si nás odnesli za zlobení! To hned bylo slziček! Ale s Magdou jsme vyšli na chodbu a představte si, zmizel i stromeček! Najednou se objevila paní úča, otevřela dveře do třídy a nám málem vypadly kukačky. Ve třídě svítily svíčky, na lavicích stál stromeček a pod ním ohromná hromada dárečků. Jestli jste slyšeli velkou ránu, tak to nám spadl veliký kámen ze srdíček, protože jsme viděli, že jsme Ježíška nevylekali.

Pod stromečkem byly nejen dárky, ale i dva dopisy od Ježíška. Teda ony ty dopisy byly od pomocníčků Ježíška. Jeden byl od kočičky Mařenky, pejska Krejga a tety Bláži a ten druhý od Tadeáška a tety Vave. To jsou totiž ti pomocníčci, kteří nám přinesli tu obrovskou hromadu dárků. Představte si, že oni znali i naše značky, podle kterých poznáváme svoje věci, protože číst ještě někteří neumíme.

Nastalo rozdávání a rozbalování dárečků a bylo spoustu radosti. Každý měl svého plyšáka, omalovánky, pastelky a sněhuláka, našli jsme i moc krásné knížky, puclílky se zvířátkama, domino, kvarteta, pastelky, sešity, samolepky a dokonce dva krásné hrací koberce - jeden pro kluky dopravní se silnicema a jeden pro holčičky s medvídkem Pú. To vám byla nádhera!!! Nevěděli jsme na co se dřív vrhnout a s čím si hrát, ale věděli jsme docela určitě, že Ježíškovi pomocníčci jsou strašně moc hodní a mají nás rádi.

No, abyste se dozvěděli, jak ten krásný den skončil - domů jsme si odnesli plyšáky a sněhuláky, protože se s nima budu krásně spinkat a ve třídě jsme krásně srovnali ostatní dárečky, protože jen co přijdeme po prázdninách do školy, pustíme se do čtení a prohlížení knížek, to my moc rádi a do hraní na kobercích, budeme trénovat barvičky na omalovánkách, zahrajeme si domino i karty nebo poskládáme puclíky. Každý, kdo nakoukl do naší třídy, tak trochu záviděl, protože takovou krásnou nadílku nikdo neměl.

Po vánocích nás navštívil Ježíšek ještě jednou, protože nám přinesl autíčka na ježdění na dopravním koberci. Jen máme trochu problém dohodnout se, kdo si půjčí teréňáka a kdo míchačku a proč máme jít do lavic, když si zrovna tak hezky hrajeme. A jestli si myslíte, že s autíčkama si hrajou jen kluci, tak se moc pletete, protože naše trpajzličky Anetka a Andrejka mají auta taky moc rády.

Tak bysme chtěli hrozně moc poděkovat hodným pomocníčkům Ježíška a slibujeme, že se budeme snažit být hodní. Pomocníčci na nás koukají z nástěnky a sledují, jak se učíme a hrajeme si, tak je snad nezklameme. Máme před sebou veliký kus práce, obrázky měsíců na dveřích nám říkají, že budeme ještě do školy chodit hodně dlouho, ale nám to vůbec nevadí, protože nám se ve škole líbí a dokonce burcujeme maminky i o víkendu, že půjdeme do školy.

Tak vám všem moc přejeme, abyste se měli dobře a líbilo se vám ve škole nebo v práci jako nám ve zvláštní psí škole.