Ty poslední dva týdny byly docela náročné. S Myšátky máme spoustu zážitků a já mám po dlouhé době zase pocit, že v té třídě nejsem tak úplně zbytečně. Určitě sami víte, že ne vždycky se práce daří tak, jak by si člověk (Myš) přál. U dětí je to obzvlášť nevyzpytatelné a nedá se nikdy odhadnout, jak se bude dařit.

Když jsem musela na pedagogické radě hlásit výsledky dětí a rozhodovat, kdo může pokračovat a kdo ne, nebylo mi vůbec dobře. Tohle je něco, co na své práci nesnáším. Každé z těch mrňat se snaží a dělá, co může, a já mám strach, abych nikomu z nich neublížila, abych něco nezanedbala. Je to těžké rozhodování čtyřikrát do roka a pokaždé toho moc nenaspím a špekuluju, jak to udělat, aby dobře bylo. No ...

Ale chci vám říct, jakou radost mi Myšátka poslední dobou udělala. Víte, že jsme byli zase v ZOO v Praze. Díky výborným fotografům máte představu, jak to naše putování probíhalo. Musím říct, že pokud se chcete podívat na zvířátka, nechoďte s námi, moc byste z nich neměli. Spíš vám půjde hlava kolem z dětského štěbetání, oči budete mít na šťopkách, abyste tu blechovou droboť uhlídali, protože stačí vteřinka a jsou v prachu...

To už dobře známe. Taky Myš je třeba hlídat, protože klouzačka je její vášeň :o). Ale musím říct, že tentokrát se dětičky předváděly z té své lepší stránky, byly roztomilé a hlavně docela poslušné. Sice jsem občas vypadala jak sedmihlavá saň, když jsem si tvrdošíjně trvala na dodržování určitých zásad, ale u nás mnohem víc než kdekoliv jinde platí důslednost a zase důslednost.

Předvedly jsme i něco málo z toho, co se učíme, ale sem patří omluva. Ta polka se nám moc nepovedla, ale to je tím, že jsme jí vymýšleli a cvičili necelých čtrnáct dní. Tu úžasnou muziku jsem dostala od Medvídka a hned mi nějak seděla k Myšátkům. Dali jsme se do práce, ale nešlo to tak rychle, jak bychom potřebovali. Ale snaha byla. Musím všem, kteří byli s námi moc poděkovat, byl to sluníčkový a pohodový den. Prostě pohádka a já vám za ní moc děkuju.

Tak, jak se nám polka nepovedla v Trojském parku, povedla se nám teď ve středu. Připravili jsme pro maminky zase besídku k jejich nedělnímu svátku a ta vám se tak nádherně vydařila... Polka byla zatančena bez jediné chybičky, potom Myšátka zazpívala písničky a při jedné předala maminkám dárky - kachle, srdíčko a karafiát. No a co na to maminky? Tekly slzičky dojetí.

Měly jsme z toho s Magdou velikou radost. Stává se z toho docela hezká tradice. Maminkám jsme udělaly kafčo, dostaly roládu a v klidu si popovídaly mezi sebou, děti si krásně vyhrály a byly jak andílci, že jsem se nestačila divit. To jsou totiž dost vzácné chvíle. Já vím, že klidně hned v pondělí budou jako draci a já budu mít hlavu jak pátrací balón, ale tohle mi udělalo takovou radost, že jsem se o ní s vámi musela podělit. To je totiž ta největší a nejhezčí odměna.

Teď jen doufám, že se nám polka povede na závěrečném vystoupení v červnu. Tam budou mít i ušité oblečení, aby k tomu tanci pasovalo - režné kalhoty a sukně a haleny. Tak nám držte, prosím, pěsti, ať zvládneme bez karambolů ty zbývající necelé dva měsíce.