18.4.2024 | Svátek má Valérie


Diskuse k článku

ĆLOVĚČINY: Zvířata se psychicky trápí – možná intenzivněji než my

Z jedné filosofující práce mladého teoretického přírodovědce mi utkvěla stať o vlastnostech, podle něho typicky lidských...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
L. Vaňková 20.8.2015 20:45

Je to tak...

a zkušeností s tím mám nepočítaně. Člověk někdy dovede ublížit, aniž by chtěl a někdy to může opravdu skončit špatně. Zrovna já jsem si takhle naběhla nedávno s Lemurkem Lokim: Odmítla jsem o dovolené šplhat po skalách se lemurem v baťůžku, takže v dobré víře, že to bude pro všechny super, jsem ho na týden odeslala k jeho budoucímu majiteli, aby si to spolu zkusili nanečisto. Přestože zprávy přicházely pozitivní, vrátil se mi psychicky naprosto zhroucený tvoreček bez chuti do života. Jen spal, zhoršila se mu koordinace pohybu, moc nejedl. Po dvou dnech vymýšlení nejrůznější léčby mi tak nějak došlo, co se děje a nastala léčba šokem: Posadila jsem ho uprostřed pokoje a oznámila mu, že tam bude sedět, dokud nepřijde sám. Hodinu seděl jak pecka, pak mě začal volat a když jsem sice odpověděla, ale nepřišla, něco se v té chlupaté kebulce srovnalo zpátky a najednou jsem opět měla doma chlupaté tornádo, co za mnou lítalo po bytě, šplhalo po nábytku a občas mi přišlo dát pusu. Ale moc dobře si uvědomuji, že to bylo o fous.... Proto k nám přišel Thor, aby se ten proužkovaný ocáskoid upnul na někoho jiného.Zatím to funguje, tak držte palce :-)

Z. Jenny 20.8.2015 22:15

Re: Je to tak...

Držím,Tvoje zkušenosti jsou jedinečné a musíme všichni respektovat, co zvířata chtějí a co potřebují, někdy se hned netrefíme ale jsme již poučeni a to je dobře. Lucko, díky za VŠE !!!