Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ZVÍŘATA: Chlupaté vánoční dárečky
Za dodržení těchto podmínek není, myslím si, umístění zvířete o Vánocích o nic riskantnější než kdykoliv přes rok. Bohužel, stále je dost lidí, co uvažují jinak. Těm ostatním opravdu ze srdce děkuji.
Zvíře a vánoce, to je téma na román. Je to jako děti a vánoce. A tak jen v kostce, znám mnoho domácností, kde stromeček vážou ke stropu. Přeji šťastné přežití svátků vánočních. Ne, to není překlep. A přeji i čtvernožcům, ať si mohou rozbalit vlastní dárky, je to dost legrace, sledovat je, jak nacházejí ten svůj balíček po čuchu.
A jen pro pobavení:
U stromečku jsme se všichni sešli s radostným očekáváním. Oči všech zářily. Něčí nadšením, něčí dojetím, něčí po domácí hruškovici. Svíčky hořely, prskavky prskaly, koledy jsme kvíleli jako o život. Do toho se ale ozývaly jiné prapodivné zvuky a tatínek stále kašlal, jen jaksi nuceně. Až mi to došlo. Mluvili jsme přeci o tom, že nejmladší člen rodiny by měl dostat nějaké zvířátko. Sestra už nadšeně vybaluje taštičku plnou kosmetiky, mě blaží dvě značkové mikiny, rozdány jsou obligátní ponožky i kapesníky, sestru dokonce podaroval kdosi i podprsenkou. Jen Vojtíšek je jaksi nesvůj. Hračky a knížky odkládá skoro bez zájmu… Až to přijde.
Tatínek zmizí v předsíni, podezírám ho, že jde na záchod „na cígo“, a za ten moment se dovnitř vřítí jako dělová koule cosi zlatého a chlupatého (marně otec druhý den vysvětluje mamince že žádná mladší štěňata už neměli, tomuhle stvoření je prý jen půl roku). Tatínek hrdě hlásí: „To je lovecká rasa, budeme ho chodit cvičit.“ Vojtíšek se tomu zlatému stvoření nadšeně vrhá okolo krku, zato sestra se zachmuřila. Načež ale škodolibě otevírá dveře svého pokoje a do obýváku vypouští černé kotě. To jedním pohledem zhodnotilo situaci a vzápětí hledí na zlaté chlupaté cosi z bezpečí metru a třičtvrtě, tedy ze špičky vánočního stromečku. Shodilo při tom jen tři koule, ty památeční po tetičce Emily. Kotě prská, kokr štěká, do toho se ozývá zvonek a objevují se strýc s krabicí převázanou mašlí a hned za ním prarodiče. Jejich dárek je jasný, v kleci na bidýlku sedí vyděšená a tak trochu zmrzlá korela. Strýc, odjakživa šprýmař, se nenechá zahanbit a z krabice bleskem pouští téměř tříkilového králíka. Ve zverimexu prý tvrdili, že je zakrslý. Kokřík pronásleduje králíka, (vždyť je lovecký), kotě syčí a sestře prokouslo ruku, korela řve a pak začíná řvát i maminka. Babička s dědou se dávají na ústup, prý že jdou na půlnoční. Otec bere sestru na pohotovost, vézt je ale musí strýc, protože tatínek s chovatelem toho zlatého dárečku popíjel už od časného rána.
Matka pláče, poté spolkne dva rohypnoly a zabarikáduje se v ložnici. Vojtíšek s obdivuhodným klidem zapíná televizi, běží jeho každoroční oblíbená pohádka. Kotě seskočilo na skříň a na stůl, štěně drží králíka v šachu pod křeslem… Beru si talíř s cukrovím a mizím do ložnice, dostal jsem od kohosi bezva hru, zapínám comp a vypínám uši.
Ráno mě budí ufňukaná sestra, šminky rozmazané a ruku oteklou. Strýc už je zase na cestě na pohotovost, tentokrát s maminkou. Nikdo neví, co se stalo, ale ráno prý vkročila do pokoje a od té doby jenom brečí. Otec blokuje záchod, ostatně jako vždy, když přebere.
V pokoji mi prvně padne do oka po… závěs a oštípané pnoucí kytky, které si maminka šlechtí nad konzolí. Původce té spoušti, korela, nahoře radostně poskakuje. Jak se dostala z klece? Kdo ví. Štědrovečerní stůl je ochuzen o masitou část, uprostřed okousaných porcí řízků spí, nahoře a z dosahu kokříka, unavené přežrané kotě. Teprve potom mi dochází, že to černé na koberci jsou králičí bobky. Když vyšlápnu i louži (marné je mé přání, aby šlo jen o vylitou vodu), začínám toho mít dost. Králíka není nikde vidět, jen tuším, že se ukrývá pod torzem vánočního stromku. Mezi rozbitými koulemi sedí Vojta se štěnětem v náručí, sleduje další pohádku a „královsky“ se dělí se o vanilkové rohlíčky Divím se, že to zlaté cosi dokáže ještě něco pozřít, všude jsou zbytky staniolu z čokoládových figurek. V obýváku to smrdí jako v pavilonu opic a já házím zpátečku. No potěš, co naše rodinka vymyslí příště.
Maminku jsme si z psychiatrické léčebny Bohnice vyzvedli za týden, ale mě do té doby přešel smích. Mimo jiné i proto, že ten blbý křeček, co jsem ho nestihl nadělit Vojtovi, se přes noc prokousal z krabičky. Hádejte, kde si udělal hnízdo? No přece v mém vánočním dárku, v těch značkových mikinách. V obou jsou teď „značkové“ díry. Pravá zubní výroba. Tak „šťastný a veselý“.
Autorka je jednatelkou OS podbrdska, malé organizace, která se stará o opuštěná zvířata na Praze západ a v okolí Berouna (nabídka koček, nabídka psů k osvojení). Činnost organizace můžete podpořit příspěvkem na účet č. 152335352/0600 (veškeré dary lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu).

MISTR/MISTROVÁ V ELEKTROVÝROBĚ (28-35000)
Advantage Consulting, s.r.o.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
28 000 - 35 000 Kč

‚Dneska tu utratím aspoň deset tisíc.‘ Do obchodních center se hned první den rozvolnění vrátil život

Kadeřnictví či pedikúra by se měly otevřít jako první. Dřív jak za 14 dní to ale nebude, řekl Havlíček
Vše potřebné zjistíte zde...
