21.2.2020 | Svátek má Lenka


Řazeno podle času sestupně, seřadit podle času vzestupně
počet příspěvků: 26, poslední: 17.1. 2020 14:52, přehled diskusí

M. Crossette 16.1.2020 19:04

Krásně a v klidu jsem si početla. V klidu díky nadpisu, který oznamoval, že vše dobře dopadne :-)

Také bych si - nehledě na raní hodinu - dala štamprle či dvě, kdyby se nám po víc jak třech měsících vrátil "ztracený syn"V Ano, naděje umírá poslední a jsem tolik ráda, že zatoulanec se vrátil. Co jsou 3 klíšťata proti tomu, jak jinak mohl dopadnout!

Přikláním se k poslední variantě - že byl omylem odvezen. Píšete, že je poblíž samoobsluha takže moje teorie je tahle. Možná v osudný den, před prodejnou stála dodávka (třeba přebírka zboží). Dveře auta delší dobu dokořán a u nich dvě možnosti. Buď zvědavý Kráťa skočil dovnitř sám, nebo to byl nejbližší úkryt před nečekaným zvukem (hlasitá motorka apod.). Vyskočil a buď skrz průzkumničení, či ze strachu se dostal někam dozadu za krabice. Dopravci si ho nevšimli, zabouchli za ním a odjeli. O černém pasažérovi neměli tušení. Dveře se tak mohly znovu otevřít až o pár hodin (a desítky km) dál, při dalším vykládání, nebo klidně až za další den, či dva. Kráťa mohl totiž zůstat zavřený v dodávce v depu, když ten osudný den u samoobsluhy byla pro dopravce poslední štace. Na velkém parkovišti ve vzdáleném depu pak žalostné mňoukání v zavřené dodávce někdo sotva slyšel. Jestli Kráťa znovu vyskočil hned při příštím otevření dveří nebo někdy později - těžko říci. Každopádně zjistil, že neví kde je, chvíli se motal, než chytil správný pach a tak se jeho "cestička k domovu" opravdu dlouho vinula, než našel tu kýženou zahradu, své páníky a svoji kamarádku Lojžičku.

Krásné povídání V

Z. Jenny 16.1.2020 16:26

Kráťa z města Emilova. Moc hezké, díky! jsem ráda, že se vrátil z okolního buše či džungle, kdo ví... :-)

Moje dvě předchozí kočeny se ztratily jen každá jednou, Miuška dřepěla ve sklepě a Čita byla na průzkumu venku a vrátila se za tři dny, ach to byly bezesné noci. Teď co mám od Karol další dvě, tak velká bílá by nevylezla ven ani na upažení,musím ji někdy postrkovat aby se vůbec pohnula, Damík zvaný Kukulín, ten zas pendluje jak rotavátor a v noci se přímo teleportuje nahoru a dolů,rány jak z děla, ráno sbírám ledacos. :-)

T. Zana 16.1.2020 15:31

Díky za pěkné povídání o ztraceném a nalezeném kocourkovi. Je úžasné, že po tak dlouhé době se dokázal vrátit domů.

J. Haugwitzová 16.1.2020 13:46

To je parádně napsáno:-), od Vás bych koupila všechny knížky O veselých příhodách....;-) Naše uličnice se takhle jednou vypravila k potoku, jestli je liška doma. A byla. Teď už je doma i Amálka, protože se dvěma nohama nám doma ještě umí "zatopit" . Venku, to už by nešlo. Stejně jsem šťastná a děkuju každý den, za tu její sílu se poprat a zvítězit. Jo, malá Earhartová ;-D

Z. Jenny 16.1.2020 16:18

VR^

Z. Lika 16.1.2020 16:51

Ježíši, jít se podívat na lišku 8-o Tak ať se nadále držíte V

A. Zemanová 16.1.2020 12:40

Hmm, někde se mi zatoulal napsaný komentář, tak znovu.

Děkuju za pěkný kočičí příběh se šťastným koncem. A obdivuju to vedení statistik, já bych se svou nedůsledností skončila nejpozději po třetím zápisu.

To zmizení je záhada, ale nejspíš byl opravdu Kráťa odvezen někam dál a protože přes léto nebylo venku asi tak zle, trochu se při návratu coural. :-)

Každé ráno chodím krmit Oskara a když se neobjeví, jsem jako na trní do doby, než ho zase uvidím vykukovat za garáží nebo procházet zahradou. To kočky dokážou; i když jsou venkovní a k člověku se nepřibližují, stejně si ho připoutají k srdci.

Z. Lika 16.1.2020 12:57

K tomu krmení - jednou mi kamarádka se zahradou chtěla ukázat "svoji" kočku, kterou krmila. Kočka se nechtěla ukázat ani na číčání, ani na plnou misku. Napadlo mě se zeptat, v kolik ji obvykle krmí - a ano, když jsme počkaly na danou hodinu, přiběhla s královskou přesností. :-)

Z. Janaba 16.1.2020 10:30

Moc ráda jsem si povídání o Kráťovi a spol. přečetla a ulevilo se mi, že se tulák vrátil.

Náš CD kocour se ztratil jenom jednou, ťuk ťuk a naštěstí jen na jeden den. Vydal se jedno ráno se mnou a psem na procházku a najednou nebyl. A nebyl a nebyl. Celý den a celou noc. Hledání, vyhlížení, panika. Příští den zase ranní procházka se psem a ejhle, na tom samém místě kde den předtím zmizel, sedí náš ztracenec a vyčítavě mňouká. Nebylo to daleko od našeho domu, proč se usadil zrovna tam a čekal, nevím.

Jo, kočičí dvířka nemáme, MLP je proti, ale vyvzdorovala jsem aspoň světelné oznámení, že Jeho Exelence by ráčila domů. Když se objeví jak u venkovních tak terasových dveří, rozsvítí se lampy. Aspoň tak!

Z. Jenny 16.1.2020 17:38

On tam určitě byl akorát se zhmotnil až na druhý den! V

Z. Matylda 16.1.2020 10:03

Já snad začnu něco zapisovat, třeba to na návrat ztracených funguje...

A. Lex 16.1.2020 9:49

Moc hezký příběh s dobrým koncem. Snad si Kráťa už dá pokoj a nebude se toulat po širším okolí, aby ho nepotkala zase nějaká nepříjemnost. Náš kocour Darek také s oblibou leze do aut, když lidé něco nakládají a stále se u otevřeného auta nevyskytují. Také mám strach, aby "neodjel". Přikláním se k té vaší poslední verzi. Sto dní je moc dlouhých na to, aby byl jenom někde zavřený nedaleko.

Jinak ke vstupu koček. Sousedé na ulici, zabukistka Soňa, nechali "vybourat" nosnou venkovní zeď a umístili do vzniklého tunýlku kočičí dvířka, aby jejich Ollie, kočička, měla přístup domů a ven. Náš kocour má možnost kočičích dvířek sklepním suteréním okýnkem, ale za to manžel musel udělal u dvojích vnitřních bytových dveří kočičí dvířka, aby pan kocour mohl úplně dovnitř. Kdyby měl k dispozici pouze sklep a garáž, to bychom my nepřežili ;-D.

Z. Jenny 16.1.2020 17:41

Páni! Co by člověk pro tu zvěř neudělal ! ;-DV

Š. Matyášová 16.1.2020 9:38

jj, geny Emila Holuba jsou přenosné a autor i přeposílající,to mají do Holic (u Pardubic) kousek :-D , tak proč by se nemohl ypřenášet i na zviřátka..návrat pruchatého Kráti je fajn...V

Z. Pavla_H 16.1.2020 10:05

Autor je přímo v městě Emila ;-)

Š. Matyášová 16.1.2020 14:03

no jo, pak není divu,že Kráťa je cestovatel....patrně už se narajzoval dost ;-)

Z. Lika 16.1.2020 9:20

To teda byla detektivka! Obdivuji ty statistiky, to je velice dobrý nápad, užitečný. Ale nervy jsou to vždycky hrozné, když se ztratí zvíře, a to obhlížení krajnic, ach jo. Kráťa je pašák, že to zvládl, a doufám, že nenabyde dojmu, že má "venek" na háku a bude se držet jen v blízkém okolí na dosah gauče a plných misek.

Ještě jednou děkuji Pavle H. za zprostředkování, a rovnou i za její nekonečnou trpělivou laskavou práci se zvířy, a panu autorovi za bezvadný příběh! R^ Moc mě těší, že lidé nejsou ke zvířatům lhostejní.

J. Kajerová 16.1.2020 13:11

Krásný, poutavý , milý příběh se šťastným koncem.

Z. Maya 16.1.2020 8:47

To je moc pěkný, taky bych tipovala tu poslední možnost. Kočky mají paměť na domov dlouhou, kdysi dávno jsem měla kocoura, co si moc nesedl se psem, zmizel asi ve 3 letech a vrátil se na jeden den po roce, vypasenej a evidentně opečovávanej, přišel večer a další večer zmizel a už jsme ho nikdy neviděli. Evidentně si našel nový, nejspíš nepsí domov a přišel nám jen říct, že se má dobře.

Z. Yga 16.1.2020 7:40

A potom, že zázraky se nedějí! Jsem ráda, že se Kráťa nakonec vrátil a doufám, že si vzal ponaučení z této dlouhé toulky. A je fajn, že se o tento příběh pan Luděk podělil.

Náš Zikmund je také polovenkovní, ale přístup do domu má neomezený kočičím vstupem, i když ho využívá jen tehdy, kdy nejsme doma nebo prokazatelně spíme - jinak si nás vymňauká. Stokrát jsem si říkala, že se na něj vykvajznu a neotevřu, ale vždy vyměknu. Ono taky to je mňoukání má sílu tygřího řevu a málo kdo by to vydržel ;-D;-D

Z. Xerxová 16.1.2020 6:52

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

Kráťa má své tajemství - a nepoví a nepoví, kde byl... :-)

E. Beranová 17.1.2020 14:52

teď jde o to, aby následně nepřišel účet z pětihvězdičkového hotelu za pobyt a stravu :-D

R. Žaludová 16.1.2020 6:32

Kočky opravdu mají paměť! Můj kocour Odysseus poznal podle pachu svou sestru Sally po 4 letech (vizte článek "Návrat krále Odyssea") a ona jeho též. Očuchávali se potají vzájemně s výrazem "odkud já ten pach znám?" Naposled se viděli jako tříměsíční koťata u svě maminky v jiném domově.

J. Kajerová 16.1.2020 13:23

Ano, kočky jsou úžasné, kdo s nimi žil- žije v lásce a porozumění mi dá určitě za pravdu. Měli jsme kočičku 20 let, i ostatní se dožily úctyhodného věku. A těch historek ! To by bylo na román.

Z. Jenny 16.1.2020 16:20

Tak prosím aspoň nějakou historku sem! V:-)

Z. Lika 16.1.2020 16:49

Ano, ano, historky prosím posílat na můj emil zviretnik.lika@gmail.com, ať si je tu můžeme přečíst v plné parádě :-)