Neviditelný pes

SOBOTNÍ CESTY: Toulovcovy maštale, podél Prosečského potoka.

24.6.2017

Jsem Zlatíčko! Jsem opravdu zlatíčko, neboť jsem roční štěně zlatého retrívra – Monty. Bydlím na samotě, na okraji krásného polesí, na Vysočině. Okolo jsou zelené louky, lesy s bublajícími potůčky, remízky a hájky, rybníky a rybníčky a ty já mám velmi rád. Můj kamarád Tobby, také zlatý retrívr, tvrdí, že žijeme v retrívřím ráji. Tobby je už dospělý pes, moudrý a rozumný, tak má pravdu. Já jsem zatím potrhdílo, větroplach a divoch. A tak se spolu pěkně doplňujeme. Panička s námi chodí denně na procházky okolo rybníků – tam si oba dva zaplaveme, na loukách se osušíme, proběhneme lesem a zjistíme, co se děje nového. Jsme v jednom kole.

Kouzlo Vysočiny z jedoucího auta

Nedávno k nám přijela kamarádka Ajvi, střední kníračka se svou paničkou. Ta měla nějaké sražení Zvířetníků u Zuberského rybníku. První odpoledne jsme věnovali mé osobě, prý jsem nechtěl jezdit autem. Pcháá, všem jsem vytřel zrak a do auta jsem se jenom vznesl. I Tobby nezůstal pozadu, přestal dělat líného a skákal do auta a z auta jako z partesu. A tak jsme jeli na výlet, zase k rybníku, no a tam se vyznamenala princezna Ajvi. Princezna jí říká naše panička.

Vysočina - Kupadla

Nu, musím přiznat, že Ajvi byla tentokrát lepší než já. Tu rozkládající se rybu na břehu rybníka Sykovec u Třech Studní našla první! Moc aristokraticky se tedy nezachovala, Princezna. Dobře se v ní vyválela, její panička jí lála, snažila se z ní odér vydrhnout pískem v rybníku. Všechno marné. Cestu domů jsme v autě všichni strávili v průvanu a doma princezna putovala do sprcháče se šamponem a měla po žížalkách... Druhý den jsme měli my, zlaťáci, rodinné povinnosti, takže Ajvi s paničkou zmizely za Zvířetníky. Když se večer vrátily, tak obě voněly spoustou pejsků. Litoval jsem, že jsme se neúčastnili, to sražení mohlo být velmi zajímavé.

My zlatí retrívři se tuze rádi koupeme. Vysočina - Kupadla

Zato v neděli jsme všichni nasedli do auta, my dva zlaťáci dozadu, před nás Ajvi s paničkou, naše panička za volant a už jsme projížděli nádhernou krajinou Vysočiny, k přírodní rezervaci Maštale, u městečka Proseč. No to vám povím – nádhera. Cesta vedla podél Prosečského potoka, vysokým lesem se skalami a skalkami okolo. V jednom místě, říká se tam Kupadla, potok skutečně vytváří jakési velké a hluboké tůně, kde i zlaťáci mohou plavat. Tam jsme zakotvili a my pejsci jsme se radovali ve vodě, i Ajvi se vymáchala, když už se vzpamatovala z toho šamponového pokoření.

Zlatíčko Monty

Na oběd jsme usedli pod slunečníkem v restauraci na rozcestí, to byl socializační program pro mne. Ajvi s Tobbym už tyhle člověčí společenské radovánky znají. Socializaci jsem zvládl na jedničku, vždyť jsem přece zlatý retrívr-Zlatíčko, ne? Ještě jsme si zajeli do obce Zderaz, kde jsou v pískovci vytesaná bývalá skalní obydlí, některá ještě dnes fungují jako sklepy. A den se chýlil ke konci a my jeli domů.

Když už se tak pěkně slušně vozím autem, tak doufám, že zase někdy uděláme nějaký zajímavý výlet.

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Alex Neviditelný pes


zpět na článek