Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SOBOTNÍ CESTY: Toulovcovy maštale, podél Prosečského potoka.
Jsem Zlatíčko! Jsem opravdu zlatíčko, neboť jsem roční štěně zlatého retrívra – Monty. Bydlím na samotě, na okraji krásného polesí, na Vysočině. Okolo jsou zelené louky, lesy s bublajícími potůčky, remízky a hájky, rybníky a rybníčky a ty já mám velmi rád. Můj kamarád Tobby, také zlatý retrívr, tvrdí, že žijeme v retrívřím ráji. Tobby je už dospělý pes, moudrý a rozumný, tak má pravdu. Já jsem zatím potrhdílo, větroplach a divoch. A tak se spolu pěkně doplňujeme. Panička s námi chodí denně na procházky okolo rybníků – tam si oba dva zaplaveme, na loukách se osušíme, proběhneme lesem a zjistíme, co se děje nového. Jsme v jednom kole.
Nedávno k nám přijela kamarádka Ajvi, střední kníračka se svou paničkou. Ta měla nějaké sražení Zvířetníků u Zuberského rybníku. První odpoledne jsme věnovali mé osobě, prý jsem nechtěl jezdit autem. Pcháá, všem jsem vytřel zrak a do auta jsem se jenom vznesl. I Tobby nezůstal pozadu, přestal dělat líného a skákal do auta a z auta jako z partesu. A tak jsme jeli na výlet, zase k rybníku, no a tam se vyznamenala princezna Ajvi. Princezna jí říká naše panička.
Nu, musím přiznat, že Ajvi byla tentokrát lepší než já. Tu rozkládající se rybu na břehu rybníka Sykovec u Třech Studní našla první! Moc aristokraticky se tedy nezachovala, Princezna. Dobře se v ní vyválela, její panička jí lála, snažila se z ní odér vydrhnout pískem v rybníku. Všechno marné. Cestu domů jsme v autě všichni strávili v průvanu a doma princezna putovala do sprcháče se šamponem a měla po žížalkách... Druhý den jsme měli my, zlaťáci, rodinné povinnosti, takže Ajvi s paničkou zmizely za Zvířetníky. Když se večer vrátily, tak obě voněly spoustou pejsků. Litoval jsem, že jsme se neúčastnili, to sražení mohlo být velmi zajímavé.
Zato v neděli jsme všichni nasedli do auta, my dva zlaťáci dozadu, před nás Ajvi s paničkou, naše panička za volant a už jsme projížděli nádhernou krajinou Vysočiny, k přírodní rezervaci Maštale, u městečka Proseč. No to vám povím – nádhera. Cesta vedla podél Prosečského potoka, vysokým lesem se skalami a skalkami okolo. V jednom místě, říká se tam Kupadla, potok skutečně vytváří jakési velké a hluboké tůně, kde i zlaťáci mohou plavat. Tam jsme zakotvili a my pejsci jsme se radovali ve vodě, i Ajvi se vymáchala, když už se vzpamatovala z toho šamponového pokoření.
Na oběd jsme usedli pod slunečníkem v restauraci na rozcestí, to byl socializační program pro mne. Ajvi s Tobbym už tyhle člověčí společenské radovánky znají. Socializaci jsem zvládl na jedničku, vždyť jsem přece zlatý retrívr-Zlatíčko, ne? Ještě jsme si zajeli do obce Zderaz, kde jsou v pískovci vytesaná bývalá skalní obydlí, některá ještě dnes fungují jako sklepy. A den se chýlil ke konci a my jeli domů.
Když už se tak pěkně slušně vozím autem, tak doufám, že zase někdy uděláme nějaký zajímavý výlet.
Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.
Vše potřebné zjistíte zde...