A. Zemanová 7.1.2021 19:05

Musím sem ještě něco připsat k těm umělcům. Znávala jsem kdysi pár herců z oblastních divadel. Pár herců, kteří měli loutkárnu a hráli představení pro děti, většinou napůl živák, napůl loutky. Vašek pro pár takových představení dělal muziku, často se ze živými muzikanty, takže jsem tomu byla blízko.

Vždycky jsem lidi kolem divadla a kumštu vůbec milovala. Jejich nasazení, oddanost divadlu a hledání pravdy ve výrazu, ve výpovědi. Smekala jsem před hodinami zkoušek zdarma a před jejich výkonem za pár korun. Svého času jsme jezdívali na každou premiéru do jednoho oblastního divadla. Vždycky jsem herce obdarovávala růžemi, protože mě dojímalo, jak obtížný je jejich život. Kolik hodin prožili na zájezdech a na zkouškách i při představeních. Když se jejich plat spočítal na hodinu, byla to bída. To vypětí, zdánlivá veselost a nevázanost a pod tím často smutek, bolest, osamělost. Ta ale mizela na pódiu a v tu chvíli se jejich chudoba měnila v bohatství.

Je mi jich opravdu líto. Dnes je takových lidí násobně víc než kdysi, ještě za totáče a krátce po sametu. Ve všech dobách byla období, kdy jim bylo ouvej, ale vždycky se s tím nějak popasovali, museli. Věřím, že najdou sílu a odhodlání a že to dokážou.

Tahle situace mele a filtruje nejen umělce, ale i mnoho dalších profesí. Některá místa zaniknou a jiná zase vzniknou. Umění ani život nikdy neumře, jen je na tom někdy hůř. A jak už jsem psala, my všichni můžeme něco nebo někoho podpořit. Samoživitelky, umělce, zvířata. Děláme to nejen pro ně, ale i pro sebe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek