PSI: Kess (8)
Předchozí díl najdete zde na tomto odkazu.
Suverénní a drzej pes
Náš český střapatý pes se dobře zabydlel. Už k nám domů prostě patří, neumíme si představit byt, kde se po otevření lednice neobjeví střapatý pes v kuchyni. Občas mám pocit, že se nám vylíhla z deky na posteli…
Kess za svítání na louce
Prvním příznakem naprosté suverenity je, že už si myslí, že ví, kudy se půjde na vycházku. No dobře, ono těch možností není zas tolik. A chápu, že pes má rád řád a pravidelnost, jenže vymáhat si vycházku na myší louku, to ne. Ona má jasno, kam by se mělo jít.
Páníčka to zlobí, protože musí volit nové trasy, kam vlastně jít ani nechtěl, aby si čubička nemyslela, že to má na drápku. A na mou duši, když se dostaneme do úplně cizího prostředí, zase se nám drží za patami a je ostražitá, chichi… Zastavuje se před zatáčkou a před terénními vlnkami a vyhlíží, nečíhá-li tam nějaké nebezpečí, třeba nějaký volně ložený pes nebo kočka.
Druhý příznak vidíme v tom, že se na dálku vrhá k spřátelené osobě a domáhá se drbání. Ze začátku byla k paní D. ostražitá, ale když se sžila s borderkóliákem Britem, oblíbila si i jeho paničku a na dálku se k ní žene. Paní D. si považuje toho, že si ji Kessina tak zamilovala, a náš pejsek u ní stojí, klepe se blažeností a paní D. to ježaté stvoření drbe na bříšku. Pravda, aby si od ní vzala piškotek, tolik důvěrné zase nejsou – ale třeba to přijde.
Kess a Brit, mlsek
Třetím příznakem je hlasový projev, od vítacího vrkání po nesouhlasné frkání. Když se někdo z rodiny vrátí, Kess ho vítá radostným vrkáním a huhláním, to se nedá přeslechnout. Ale umí se taky ozvat nesouhlasně: byli jsme odpoledne venku i s Britem (ono mu to už moc nešlape, tak se drží u nás) a naše Kess si vyběhla do louky na myší lov. Fakt běžela daleko, skoro jsem ji ztratila z očí.
Kess a Brit
No ale ona moc dobře postřehla, že Brit si u mne vyžebral mlsek. Jakmile to Kess zjistila, fofrem se řítila ke mně a cestou frkala a kníkala a když dopadla skokem před moje boty, vysloveně odfrkovala a bublala ve stylu „tak takhle ne!“ Tak i ona dostala kousek sýra a vrátila se na myšiloviště.
Naučila se využívat toho, že má s sebou toho borderkóliáka Brita jako bodyguarda. Odpoledne se na louce vyskytuje hodně psů, mnoho ras a velikostí a někteří jsou opravdu hodně společenští, což naši Kessinku děsí.
Ale borderkóliák má, i ve stáří, svou pověst nerudného vrčouna, takže mnozí psi si ten střemhlavý trysk za malou dámou rozmyslí, když vidí, jak si Kess vykračuje po boku u Brita.
Je to neuvěřitelné, ale ona se opravdu narovná, ocásek nahoru a hrdě, opravdu hrdě vykračuje s výrazem „netroufáš si, co?“
No ale pak jde Brit domů a my pokračujeme a je po hrdosti, protože ochranný val tu není a ona je vystavena společnosti zvědavců, co by si chtěli čuchnout.
A teď ještě přibyl problém – naše princezna kulhá. Páníček dopustil, aby si skřípla packu ve výtahu, což způsobilo zhmožděninu chodidla. Když se jí to stalo, tak ječela na celej barák tak, že sousedé vybíhali v negližé a mysleli si snad, že jí trháme nožičky jak mouše… Pak ječela preventivně už jen při vystupování a při nastupování do výtahu. Na to, jak mrňavej pejsek ona je, má neuvěřitelnej ječák. Kde se to bere, ty výška a síla hlasu, těžko říci. Je prostě nepřeslechnutelná.
Kess za svítání v lese
Pak toho ječení nechala, ostatně taky jsme ji chvilku do toho výtahu vkládali ručně, a pak se rozchodila, ovšem při běhu si pořád tu levou zadní šetří. Nic fatálního to asi nebude, když může vyskakovat oběma nohama pro mlsíky anebo se tou levou zadní drbat pod obojkem, až to cinká jak vánoční andělské zvonění…
Ale když se běží, tak levou zadní šetří. Necháme se překvapit, snad to za pár dnů přejde. Momentálně máme tedy dva kulhavé psy, protože borderkóliák Brit už kulhá stářím. Ale užíváme si to, že jsou tihle dva spolu rádi.
Foto: Zdena Jůzlová. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!