Sotva jsem se trochu vzpamatoval z honičky se sovou, musel jsem znovu vyrazit hledat partnerku. Den po tom strašlivém zážitku jsem už zase mířil tam, kam mě srdce táhlo. Svižně jsem prolézal obilím, ale najednou mi cestu zastoupilo nějaké velké zvíře. Kočka. Stála, švihala koncem ocásku a mlsně se po mně koukala. Byl jsem po včerejší příhodě se sovou tak naštvaný, že jsem se postavil na zadní a zaprskal: „Jen si nemysli, že mě sežereš! Já spěchám za samicí a nemám čas se tady s kdekým zastavovat!“ Kočka nehnutě stála a vypadala překvapeně. Pořádně jsem se odrazil a vyskočil proti ní. Vrčel jsem při tom a snažil jsem se vypadat co nejvýhružněji. Povedlo se. Kočka udělala krok zpátky. Získal jsem před ní náskok, bleskově se propletl obilím a zapadl do nory. To jsem ji převezl. Ale zase mi překazila námluvy.

Nejdřív sova a teď kočka. Tak to tedy ne. Nějakou dobu jsem vyčkával, a když to vypadalo, že je vzduch čistý a nehrozí mi žádné nebezpečí, vylezl jsem ven. Vydal jsem se opačným směrem. Já vám všem ještě ukážu! Když jsem míjel svou starou noru, připadalo mi, že se tam někdo nastěhoval. Byl tam cítit cizí pach. I vchod byl pěkně hladký a uklizený. Trochu se mě to dotklo, protože to byla moje první vlastní nora, kterou jsem si vyhrabal úplně sám. Ale na hlouposti nebyl čas. Musel jsem pokračovat v cestě.

Utíkal jsem po poli, ale náhle jsem se zastavil. Ucítil jsem samici. Věděl jsem, že je to ta pravá nevěsta pro mě. Pak jsem ji uviděl. Byla drobná a střapatá, moc se mi líbila. Na nic jsem nečekal a vypravil se za ní. Očichal jsem ji. Chodila pořád přede mnou a já ji v těsném závěsu následoval. Jednou za čas se zastavila, otočila se ke mně a zvedla přední tlapky do vzduchu. Já udělal pokaždé totéž. Pak jsme vždycky chvilku jen tak nehybně stáli proti sobě a prohlíželi si jeden druhého. Byla tak okouzlující! Když se dala naposledy do pohybu a já za ní, už jsem hlasitě funěl, čímž dáváme my křečci svým vyvoleným najevo, že o ně stojíme. Pak se najednou zastavila, ale už se proti mně neotáčela. A potom… Potom se to stalo.

Oba jsme se pak pořádně umyli a očistili si srst, a ona řekla: „Nechceš jít na chvilku ke mně?“ Nabídku jsem s radostí přijal. Schoulili jsme se vedle sebe do klubíčka v jejím hnízdě a na moment jsme usnuli. Během té noci se všechno opakovalo ještě několikrát – námluvy, odpočinek, námluvy, odpočinek… Nad ránem jsem chtěl odejít, abych se stihl vrátit domů ještě za tmy. Taky jsem čekal, že mě už moje křečková vyžene. „Zůstaň tady přes den, můžeš u mě přespat!“ překvapila mě. Měl jsem radost.

Krásná křeččí dáma mě pozvala k sobě domů.

Bylo ještě hodně šero, když jsem uslyšel nějaký zvuk zvenčí. Zavětřil jsem. Do nory mojí vyvolené se snažil dostat jiný křeček! To nedovolím, pomyslel jsem si. Vyběhl jsem proti němu. Vytlačil jsem ho ven a tam jsme se začali prát. „Tak mojí samice se ti zachtělo!?“ řval jsem. Kouleli jsme se sem a tam, kousali se a prskali na sebe. Nevnímal jsem v tu chvíli nic než svůj vztek. Snažil jsem se toho nezvaného návštěvníka kousnout do intimních míst, aby ho ty choutky přešly. Nepovedlo se mi to. I tak jsem ale cítil obrovskou hrdost, když to vzdal a odkulhal pryč. Teprve tehdy jsem si všiml, že mám kousanec na zadní noze a natržené ucho. Byl jsem si ale jistý, že můj sok dopadl daleko hůř. Pyšně jsem se vrátil do nory ke své křeččí dámě, která mi starostlivě olízala má zranění. Pak jsme konečně usnuli. Další noc jsme se rozloučili a já se vrátil domů. Byl jsem moc spokojený. Zplodil jsem potomky. Určitě budou urostlí a odvážní po mně a střapatí po mamince.

Ilustrace: autorka