Díky zdejšímu počasí, které tu v poslední době vládne, jsem se rozhodl dát na Rajče hafo zimních fotek z našeho okolí, tedy z Modrých hor – Blue Mountains, kde bezmála 50 let žijeme (odkaz na fotky zde). My však žijeme níže, pouze 275 metrů nad mořem, kde sníh není a za sněhem jezdíme výše do hor. Fotky nejsou mnou focené, ale jsou to vystříhané záběry z několika videí. Takže zde nemíváme pouze letní teploty přes 45 °C, ale i zimní až do -10 °C a póčo na výlet na běžkách. To však jen ve vyšších polohách nad 800 metrů.

Těm, kteří mají zájem podívat se na sněžná videa ,co jsou na odkazech doporučuji prohlížet je v režimu celé obrazovky a se zvukem. Místy se tam ozývá zdejší ptactvo:

https://www.youtube.com/watch?v=oSyKBGJiNQs

https://youtu.be/CKXYpcSnn3g?t=29

https://youtu.be/P3Qd58-Jf-w?t=49

https://youtu.be/wgubzWkQS68?t=220

https://youtu.be/YpP23rtAwWY?t=149

https://youtu.be/IXB6huWeQtU?t=55

https://youtu.be/AhQ1-xFot64?t=83

Lyžaře mohu ubezpečit, že tu žádné upravené svahy a výtahy nejsou. Takové vymoženosti mají jen ve Sněžných horách. A na běžkaře tu sice čeká nádherný terén, ale sníh panenský, stopa neprošlápnutá, tedy žádná. Navíc, hlavně díky teplotám jen maličko pod nulou, je sníh mokrý, těžký a padá ve velkých vločkách, které se tak dobře na všecko lepí a tak krajinu krášlí bílou kožešinou. Ano, je to tu sníh nejvhodnější ke sněhovým bitvám a stavbám, včetně sněhuláků. Těch tu bývá postaveno hafo a co je zajímavé, samí bílí. Ještě jsem nepotkal barevného sněhuláka. Asi tu bydlí samí zatracení bílí rasisti.

Sněhová mračna obvykle přinese vítr ke konci větrného období. Červen až září je zde obvykle „období větrů“. A to ne ledajakých. Odnáší střechy domečků, kácí stromy a také sloupy elektrického vedení. Starají se o to periodické tlakové níže nad Jižním oceánem. Potom funí několik dnů od západu, aby na závěr se vichr stočil, a než utichne, zafuněl od jihu, z ledové Antarktidy. Cestou, při přeletu přes jižní Pacifik a Indický oceán nasbírá patřičnou vlhkost, aby ji pak ve formě sněhu vysypal nad výše položenou pevninou. V nížinách padá ledový déšť a venku je krajně nepříjemno.

Pro Evropana vypadá zdejší zasněžená krajina poněkud podivně. Snad proto, že většina zdejších stromů, keřů a rostlin všeobecně, je celý rok zelená a některé dokonce i kvetou. Takže na listnatých větvích se sníh dobře drží a potom sněhem prosvítá zelené listí a nebo barva květů. To ovšem není vůbec nic oproti ve sněhu dovádějícím pestrobarevným papouškům, hopkajícím klokanům, batolícím se wombatům a ježurům.

Vysočina za Modrými horami je stále součástí Velkého předělového pohoří, které se rozprostírá od jihu na sever 5 - 100 km od východního pobřeží po délce zhruba 3000 km. Na jihu jsou jeho součástí Sněžné hory a na severu tropické deštné pralesy, pozůstatky těch, které před 550 miliony lety pokrývaly tehdejší superkontinent Gondwana. Taková živoucí zkamenělina.

Vysočina za Modrými horami je krajina převážně pastvinářská, chovají se zde ovečky a skot. Městečka a osady se oproti megapolis Sydney chlubí pohodou a klidem australského outbacku. Krajina je položena 1000 až 1400 metrů nad mořem a tak se zde také pěstují pěkné a chutné brambory. Po druhé světové válce se zde rozmohlo lesnictví, za jehož rozmach se měrou nemalou zasloužili emigranti z tehdejšího Československa. Na ohromných rozlohách se zde pěstují pinie. Tyto se potom zpracovávají na stavební dřevo, dřevotřísku a papír, takže v některých městečkách a nebo lépe, nedaleko nich, jsou velké, dřevo zpracovávající závody.

Hned kousek za Modrými horami, stále na vysočině (1113 m n. m.), je malebné okresní městečko Oberon. Díky velkým píniovým plantážím je zde, nedaleko městečka, rozvinut dřevařský průmysl. Velký kombinát na dřevotřísku a papír nenechává nikoho na pochybách. V zimě zde dovede být i kolem -8 °C. Okolní krajina je mírně zvlněná a v buši jsou k vidění nejen četní ptáci a klokani, ale i wombati, ježury, koali, goany kolem dvou metrů dlouhé a jiná místní zvěř. V píniových lesích roste spousta hub, od muchomůrek červených přes holubinky, klouzky, ryzce pravé po bedle. Když je vlhko a rostou, tak rostou, a potom jde za hodinu či dvě naložit plné auto těch jedlých a doma potom zpracovat. Každý rok, který rostly, jsme se vypravili na sklizeň, hlavně ryzců pravých, které máme z těch, co tu rostou, nejraději.

Vysočina se tak táhne dále od Oberonu přes Shooters Hill až k dalšímu okresnímu městečku, Blayney. Jeho okolí sluje jménem Australská Sibiř, díky chladnému počasí a častým větrům. Díky těmto větrům tu na hřebeni nyní stojí 15 větřáků na elektřinu, kterým se zde říká větrná farma, které, když fouká, dodávají do sítě 10 MW energie. Nedaleko městečka je i důl, ve kterém se těží měděná ruda a zlato. Firma Nestlé má u městečka velkou výrobnu a konzervárnu na žrádlo pro domácí miláčky, které odtud exportuje hlavně do Asie. Takže na městečko se zhruba 3400 obyvateli tu je spousta aktivity. Asi to je také tím, že zde byly v roce 1874 položeny koleje, a tak zde vládne čilá doprava.

Díky zdejším velkým rozlohám (všechny tři části vysočiny v NSW měří dohromady 87 km², to oproti celé České republice s rozlohou 79 km²) je zdejší vysočina rozdělena, aby se jeden lépe orientoval. Dosud jsme se pohybovali na Střední vysočině, ale k této se na jihu připojuje Jižní (odkazy zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Southern_Tablelands https://www.create.nsw.gov.au/wp-content/uploads/2013/04/Southern-Tablelands-Region-snapshot.pdf) a na severu Severní vysočina. Té severní se také říká Nová Anglie – New England. Zde jsme také byli na naší první klokaní dovce v roce 1969. Zde jsme obdivovali ohromná stáda krásného vypapaného skotu na nádherných pastvinách – bifteky na pochodu, a ochutnali neskutečné výrobky zdejšího mlékárenského průmyslu. Tehdejší velká mlékárna OAK u Muswellbrooku zpracovávala vynikající mléko z farem v okolí. A nejen mléko značky OAK, ale i smetana, že v ní lžička stála, zmrzka jako na jazyku se rozplývající pohádka, jogurty, sýry, tvaroh a jiné výrobky jsme tehdy velice obdivovali. Až neskutečně chutná, hustá, žlutobílá tekutina, která tehdy představovala plnotučné mléko, se nedala srovnat s modravou, vodovou a nepříliš vábnou, co jsme si pamatovali z tehdejšího socialistického Československa.

Celá tato krajina, Modré hory, Jižní, Střední i Severní vysočina je součástí Velkého Předělového pohoří v NSW, které se skoro celé nedávno octlo pod sněhem.

Psáno 28. 8. 2019

Obrázky najdete zde přímo na Rajčeti.