Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Milá Maričko, to je úžasné, jak citlivě žijete s přírodou a v přírodě. Vaše laskavost je mi velkou inspirací a je taky velkou nadějí pro všechny.

Děkuji moc milá Vave !

Milá Maričko, po shlédnutí fotek mi bylo hned jasné, že je u vás nový mimísek , tentokrát opravdu miniaturní. A už se pozná, zda je to on anebo ona?

Na první želvu Slider nejde zapomenout - je s podivem, jak vyrostla, když původně byla taky taková mrňka.

A jak už řekly předřečnice - jste opravdu důstojní následovníci sv. Františka z Assisi .

Hromadně všem děkuji za to "světské přirovnání", až se pýřím, ale moc mě vaše pochvaly těší.

YGO, děkuji. Všechny velké želvy znají můj hlas, když mají hlad, na přivolání "peláší pod lavici" Ale když je vezmu do dlaně, leknou se a zaklapnou. Sice po chvíli zase vystrčí hlavy, ale snaží se mi z ruky slézt. Ne tak Slider, ta na mé dlani hlavu nechová, nezaklapne se (na cizích je to různé) . Dokonce jí mohu prstem pohladit hlavu či krk.

Želvička už zase o kousíček povyrostla, tak minulý týden dostala asi o polovinu větší terrarium a o dost větší vaničku s vodou, kde už "nedosáhne dna", takže musí plavat. Ale jen uprostřed, při krajích jsou kamínky, aby přes ně mohla vylézt ven. Asi se jí to cachtadlo zalíbilo, dost často, když ji ráno kontroluji, rochní si ve vodě. Přes terárko ale musím mít roztaženou zarámovanou síť. Ne proto, aby neutekla (na přelezní stěn je ještě malá), ale protože jsem u toho menšího jednou přistihla Woody jak do něj čůrá . Holt měkká směs jí lákala a krásně se jí v ní hrabalo. Naštěstí želvička neutrpěla úhony a tu část počůrané směsi jsem okamžitě vyhodila. Síť to teď jistí

Maričko, je bezva, že jsi "zalívala" želvičku :) Mě by to vůbec nenapadlo!

Želvu jsem měla v akváriu, byla to klasika ze zveráku- želva nádherná. Článek o želvě byl asi prvním, co jsem tady napsala :)

Matyldo, vzpomínám si, že jste měli vodní želvu, ale ne na celý článek (omlouvám se). Můžeš sem přidat odkaz, ráda si ho (znovu) precut

Želva nádherná je jedna ze zdejších běžných vodních želv, rády sedávají se skupinkách na kládách trčících z vody. Ale sotva se k nim chci přiblížit na focení, okamžitě plesknou zpět pod hladinu (a asi mi nadávají, že jsem je vyrušila ve slunění).

Zalévaní směsi mě bohužel naučila smutná zkušenost. No nevím, jestli to byla jen moje chyba. Tenkrát jedna z větší snůšky želviček, které přezimovaly na verandě , nepřežila. Sice jsem jim terárium také kropila, ale ne tak pravidelně jako teď, také mě nědošlo, jak je to důležité (říkala jsem si, jsou zcela zaklaplé, nejí, nepijí, jen spí). Tahle želvička vůbec špatně přezimovala, vylézala. Ale když jsem po probuzení ostatních směs prohrábla, byla dost suchá. Možná nešťastná shoda obého - špatně zimující želvička a suchá směs. No když zimovaly další želvičky, už jsem si dávala pozor a kropila poctivě a často. Na želvy ve výběhu během měsíců co spí také prší, ba leje, takže když je pak zase suché počasí, hlína zůstává stále v určité hloubce vlhká a to jim zřejmě stačí k přežití. Moje vrstva v teráriu není ani 10 cm. Chybami se člověk učí!

Maričko, vy jste prostě neuvěřitelní Ten seznam vámi zachráněných zvířat už je hodně dlouhý a velmi rozmanitý! Obdivuju tebe i tvého manžela, s jakou láskou a trpělivostí se o všechna ta zvířata staráte.

A jedno malé OT: Dneska má svátek Zuzana. A tak Zaně i všem ostatním Zuzankám přeju všechno nej...a řádně to oslavte!!

Děkuju :-)

Maričko, jsi prostě reinkarnací toho známého Františka. Už jsem někde psala, že krmím kočky venku, jezevce, kvásek, srnky, kombuchu, manžela, lišku, vrány, kocoura, straky a co se namane, ale želvy se k nám za garáž ještě nepřihrabaly. Ale nedivila bych se, kdyby..., jednou...

Pobavila mě představa té šílené honby želvy za slimákem, stačila’s to vůbec sledovat?

Jano, tvůj výčet zvěře, které přilepšuješ, dalece předčí ten náš , hlavně tu lišku bych brala. Možná žijete pro želvy přeci jen v příliš studeném podnebí.

Kombuchu jsem kdysi také roky krmila, dokonce jsem si přes internet objednala silný ruský čaj (jméno jsem zapomněla). Dělala jsem vždy v tří litrové lahvi od okurek a někdy byla kombucha až dvou cm placka. Ve stejné době jsem dělala i kefir a postupně jsem nestíhala pít oboje (kefir byl hlavně můj). A jak je kombucha přeci jen mírně alkoholická, ve vedru při větším množství pití dokázala "unavit". Tak jsem jí živit přestala, ale u kefíru jsem stále, jistě už 20 let (a piji ho jen já).

"Honbu za slimákem" vysvětluji níže

Vidím, že u Vás mají spokojený život nejen psice, kočky, ptáci, ale i želvy! Je krásná, napadlo mne jméno podle té čáry na krunýři - "ČÁRka-LINKA"

Hihi Jitur, Čárlinka je moc hezké jméno, dáme jí ho jako druhé. Protože to první shodou okolností před pár dny navrhl manžel - "Treexie". Protože jsem želvičku našla u stromu (angl Tree ), při procházce s fenkou Trixie.

Želvy jsou pro mě velká neznámá, na žádnou jsem si ani nesáhla, viděla jsem na vlastní oči vlastně jen ty obrovské v zoo. Z historek různých "chovatelů" znám jen želvy zapasované pod lednicí nebo uprchlé neznámo kam. Takže velice oceňuji Mariččino povídání o tom, jak bezvadně můžou takové želvy v blízkosti lidí prosperovat. Maričko, moc děkuju :-)

koukej si v Chorvatsku pod nohy - v posledních letech nám tam pravidelně želvy dělaly společnost - a v horku se pohybovaly překvapivě svižně.

Maričko, jako obvykle je to ve své obyčejnosti (prostě jsem šla a zachránila želvičku, i když to znamená na ni celé měsíce myslet a nezapomenout ji zalejvat:)) úžasné. Vy prostě děláte zázraky tak nějak mimochodem

Ovšem nejvíc mě rozesmála věta "Alespoň si při honbě za čerstvou potravou procvičí nohy." Inu relativita v praxi:))

Dede, děkujů. No jak jsem psala u Zany. Tak trochu jako Ezopova bajka o želvě a zajíci. Želva se umí zvednout na všechny 4 a téměř běžet. Jinak je hlavně pomalá, loudavá. Ale vytrvalá. Takže když jí slimák utíká (ulézá), trpělivě ho pronásleduje. A jakmile si slimák myslí, že unikl, dá si pohov a..kuk a chňaps.

To jsou krásný želvy. Mám doma jen ty obyčejný, ale musím říct, že jsem ráda, že ty neměly žádné masožravé období, představa, že je krmím slimákama nic moc.

Mayo, čemu říkáš "obyčejné", jaký mají lat. název? Přiznávám, že když sleduji, jak želvička baští slimáka, mám dost provinilé pocity, obzvláště, když jí toho sama "hodím do arény". Jenže chci, aby si zvykla na svoji přírodní stravu, než ji jednou vypustíme a slimáci do ní patří. Tak si říkám, že je to jako v té dávné Werichově písničce, kde zpívá " Kampak by to došlo, třeba s pouhou ponravou, kdyby měla plakat, že je ptačí potravou" (jen tady je to místo ptáka želva).

Maričko, na tvoje články o želvách si pamatuji, jsou jako obvykle ve tvém podání velmi zajímavé!!!

Alex, mockrát děkuji. Právě, že jsem o nich už dříve psala tak obšírně, teď mi moc nešlo psát a neopakovat se