V Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem se v dubnu konává moc zajímavá akce, mezinárodní závody spřežení Rudolfův pohár. Jsou to čtyřdenní závody a soutěží se v drezuře, ve vozatajském maratonu a ve vozatajském parkuru. Je to už pár let, co jsme se zajeli podívat na jednu z těchto soutěží; vybrali jsme si maraton, což je zkouška terénní. Způsob průjezdu překážkami je pevně stanoven a jezdci je musí projet v určeném pořadí.

V sobotu ráno jsme se do Kladrub vypravili. První, o co jsme se starali, zdali nevadí naši psi. Vlídný elegantní pán nás ujistil, že v žádném případě, ba naopak, naše smečka je vítaná – lovečtí psi a koně přece odjakživa patří k sobě!

Kalinka, Abax a Hispánka v Kladrubech

Byla to překrásná podívaná. Jezdci šikovně manévrovali a koně hlasitě povzbuzovali a usměrňovali. Na to naši psi reagovali každý po svém. Nejstarší Abax byl za normálních okolností tichý a zcela klidný pes (dostal se k nám už jako dospělý a my jsme se dlouho domnívali, že vůbec neumí štěkat).

Ovšem pokřik u překážek se mu ani trochu nezamlouval a tak hodně hlasitě protestoval. Dvě tříleté fenky za ním nezůstávaly v hlasových projevech pozadu. Hispánka koně pozorovala s respektem a tvářila se, jako by ji ani trochu nezajímali, ale svým vydatným altem vyhrožovala každému psu, kterého byť jen koutkem oka zahlédla. Kalinka zase soutěžícím vehementně fandila, a to hodně nahlas, nezadala by si se sirénou.

Neměla jsem šanci ten trojlístek utišit a vůbec bych se byla nedivila, kdyby nás od překážek vykázali, ale kupodivu jsme nikomu nevadili. Když někdo věnoval našim psům pozornost, bylo to díky zájmu o ne zrovna obvyklé plemeno, jehož exteriér oku tolik lahodí. Podrobný program byl vydán pro celou několikadenní slavnost a tak jsme se vzdělali i v jiných disciplinách, než které jsme ten den sledovali na vlastní oči. Mne nejvíc zaujaly způsoby zapřažení více koní, o to bych se ráda podělila...

V dvojspřeží jsou koně nejčastěji zapřaženi vedle sebe, jsou-li za sebou, je to tandem.

Pokud jde o trojspřeží, tři koně za sebou jsou random a vedle sebe triga. Mohou být ale zapřaženi i jinak – dva při oji vedle sebe a jeden na špici, tzv. einhorn, anebo vedle sebe s tím, že postranní koně cválají a prostřední kluše.

Čtyřspřeží se považuje za královskou disciplinu, nejčastěji se zapřahají dva koně při oji a dva před nimi; jsou-li všichni vedle sebe, je to kvadriga.

Pět koní je tzv. uherská pošta, dva koně jsou při oji a tři před nimi vedle sebe. Při jezdeckých dnech v Kladrubech bývá k vidění náročná ukázka této discipliny, kdy jezdec stojí na dvou zadních koních, každou nohou na jednom, v jedné ruce drží všechny koně a druhou zdraví diváky, popřípadě vyvažuje rovnováhu. To už je opravdové mistrovství a jednou se na to musím jet podívat.

A ještě pro úplnost – šest koní se zapřahá zpravidla po párech, méně často po trojicích.

Den se nám tehdy maximálně vydařil, pořadatelé si dokázali nahoře zamluvit nádherné počasí; jak už bylo řečeno, je to pár let. Abax už s námi není a z obou holčiček jsou už dávno seniorky. Díky fotografiím uloženým v archivu mého muže tenhle zážitek nemá šanci vyblednout ani ve vzpomínkovém archivu mém a vynoří se pokaždé, když o Rudolfově poháru slyším anebo někde zahlédnu zmínku.

Napsáno v květnu 2016

Foto: archiv autorky. Určitě se podívejte do bohaté fotogalerie - klikněte do kterékoli fotky v článku.