Kdysi jsem služebně jezdila do Brna každou chvíli. Pak přišla dlouhá pauza. Letos jsme si řekli, že nakoukneme.

Přijeli jsme po poledni a Franta velmi toužil po technickém muzeu – s tím jsem neměla problém, tedy až do okamžiku, kdy jsem byla uvnitř a zjistila, že v Brně je technické muzeum určeno spíš lidem, kteří o věci něco vědí a zajímají je detaily. To bohužel já nejsem, takže nakonec jsem aspoň ocenila, že je tam kde si sednout.

Technické muzeum, Škoda 1200

Večer na náměstí Svobody probíhal jakýsi festival jídla a pití – bylo teplo, seděli jsme u Skácelovy kašny a bylo nám fajn.

V neděli jsme vyrazili směrem Vranov (nikoliv nad Dyjí), resp. Útěchov, protože jsem přehlédla, že o víkendu jezdí autobus až do Vranova velmi, ale opravdu velmi zřídka. Nicméně byl to moc příjemný kus nedělní cesty.

Do Vranova jsme dorazili v době, kdy v místním kostele Narození Panny Marie probíhala pouť, všude bylo spousta lidí a stánků, které nabízely všechno možné od svatých obrázků až po koláčky (skvělé) a místní pivo (taky skvělé). Dokonce jsme viděli i procesí, kde na začátku šel klučík nesoucí sochu Panny Marie, málem stejně velkou jako byl sám.

A dál na Nový Hrad. Tady jsme narazili na klesání opravdu exemplární – byl tam i krátký úsek, kde jsem se fakt bála. To jsme scházeli k silnici u Kateřinského mostu. Když jsme k ní sešli, drápali jsme se zase zpátky nahoru, ale tam už to nebylo tak prudké.

Vyšli jsme u Nového Hradu. Opravdu krásná zřícenina, romantická, zarostlá břečťanem, pěkně zachovalá, viditelně opečovávaná.

Nový Hrad

Chvilku jsme poseděli a pak pokračovali do Adamova, zase dolů z kopce. Těšili jsme se na unikátní Světelský oltář, velký vyřezávaný pozdně gotický oltář (respektive jeho zbytek). Byl vytvořen pro kostel ve Zwettlu (Světlá) někdy začátkem 16. století. V roce 1730 byl prý považován za staromódní, a tak ho nahradili novým. V roce 1857 uhradil kníže Lichtenštejn výlohy za restaurování, čímž Světelský oltář získal a následně jej věnoval do nově zbudovaného kostela v Adamově.

Hm… na kostele je veliký transparent, že tady je to místo. Bohužel následuje mříž (což chápu) a sklo (což nechápu, oltář tím pádem není prakticky ani vidět, protože je na boční stěně. O vyfotografování nemluvě).

Ale zase mají v Adamově skvělou zmrzlinu…

V pondělí je všude zavřeno, takže v plánu byla naučná stezka Rudické doly, Rudické propadání a kolem rybníka Olšovec. Určitý problém byl, že infocentrum bylo taky zavřené a naučná stezka značená nebyla, resp. asi někdy v minulosti byla, ale moc se toho nedochovalo. Tak jsme tam tak nešťastně bloudili, až jsme se dohodli, že tohle nemá cenu, že se ještě podíváme na lom Seč, který prý stojí za vidění, a pak půjdeme do Křtin.

Ten lom je nádherný. Od roku 1993 se tu netěží a prostor pomalu zarůstá. Nejsem si tedy jistá, jak moc to doopravdy je LOM, když se tam těžil písek. Ale podstatné je, že v něm narazili na písky různobarevné, které vytvářejí úžasnou scenérii s mladými stromky a vodou, kterou je lom částečně zaplaven.

Lom Seč

Odtud jsme se už nekompromisně vydali do Křtin.

Kostel Jména Panny Marie v Křtinách je barokní poutní kostel vybudovaný během první poloviny 18. století podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Kostel spolu s přilehlou kaplí svaté Anny a bývalým proboštstvím je dominantou obce, tím chci říct, že je málem tak velký jako celý zbytek obce dohromady. A nádherný.

Před časem jsem se tam podívala s Alex (viz zde) a dostaly jsme se i podzemí a viděly tzv. malované lebky. To se nám letos nepovedlo, ale i tak to byl povedený výlet.

Brno, Katedrála svatého Petra a Pavla

Večer jsme se vrátili do Brna, trochu ještě pochodili a v úterý ráno jeli domů.

Foto: Zana. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.