Neviditelný pes

PŘÍRODA: Dvě zahrady, rok 2021 poprvé

3.5.2021

Tu první, nebo chcete-li velkou, přední, relaxační či jen zahradu jsme začali vytvářet na pozemku patřícímu k bytovce v roce 2018. Do bytu jsme se stěhovali v prosinci předcházejícího roku a budoucí zahradu jsme před zimou stačili jen vyčistit, postavit zahradní domeček a na ještě nesrovnaném terénu i pergolu. Ta se bohužel přes zimu zkroutila a bylo potřeba ji rozebrat a vybudovat znovu.

První rok života mé vysněné zahrady je zdokumentován v albu na Rajčeti, odkaz najdete na konci článku. Tehdy vznikla základní struktura zahrady s tím, že některé oblasti se budou ještě přetvářet či dotvářet. To se také v uplynulých dvou letech stalo. Některé změny byly víceméně plánované, jiné si vynutilo potvrzení teorie, že šedá je teorie a jen strom života je zelený. Některé rostliny vyrostly málo nebo naopak moc, nebo nepůsobily ve skupinách tak, jak měly.

Zahrada, 21. 1. 2021

Zahrada, 21. 1. 2021

A ne nepodstatný vliv mělo také to, že jsme se rozhodli na podzim loňského převzít na pěstování zeleniny další svůj díl pozemku, zhruba čtvrtinu naší zahrady. Jedná se o pátý, krajní pruh za domem, který je rozdělený na čtyři díly a je od naší zahrady nejvzdálenější. Je trochu utopený, na východní straně stojí dům, na severní zeď a hned tam je naše část.

O tomto kusu pozemku jsme věděli od začátku. Užívali ho se souhlasem předchozího majitele sousedé shora a my jsme ten souhlas prodloužili na dva tři roky s tím, že si nejprve vytvoříme zahradu přední a pak se uvidí. Vidělo se už v sezóně 2020, kdy se nám nikam nevešly dýně a pěstovali jsme je na společném pozemku na boku domu. Kdy se mi rouhavě zdálo, že místo rajčatového záhonu by byl lepší trvalkový, a vesmír mi okamžitě vyhověl tím, že na rajčata poslal plísňovou choleru a mor, a já jsem tak stihla sklidit jedno jediné zdravé rajče.

Zahrada, 14. 3. 2021

Zahrada, 14. 3. 2021

Takže když někdy v září přišli sousedé s obligátní otázkou, zda jim pozemek na další rok ještě ponecháme k užívání, bylo na čase říct rozhodné ne. A taky se zeptat, která část přesně bude naše, neboť do té doby jsem tam nikdy nevkročila a tudíž ani nevěděla, jak je to přesně velké a kam smíme a kam ne. Jen jsem věděla, že vzadu u sousedního domu musí být zachován přístup na údržbu, no a k té zdi také, a taky se sousedé někudy musejí dostat na svůj díl.

Nastal čas těšení se a plánování, dokud sousedé nesklidí svou úrodu. Má původní představa, že to tam tak nějak zryjeme a vytvoříme ležérní dýňoviště, cuketoviště, kam vyženeme i rajčata a další zeleninu, se začala přetavovat do touhy přetvořit ten prostor v malý jedlý ráj. Ačkoli jsem při plánování „velké“ zahrady zavrhla ovocné stromy jako něco, o co je potřeba se pilně starat a co zabírá příliš místa a láká to bodavý hmyz, v posledním roce se ve mně uhnízdila myšlenka mít alespoň malý sad.

Zahrada,  20. 4. 2021

Zahrada, 20. 4. 2021

Kdyby tam alespoň pár jabloní bylo, některé druhy jsou přirozeně sloupovité. A taky některé třešně a hrušně jsou úzké, takže se dají pěstovat jako vřetena. Nakonec jsem objednala tři jabloně a dvě třešně s různou dobou zrání a taky jednu hrušeň pro její krásu. V prostoru už jedna je, hodně stará a má rez, tak jsem váhala, ale pak jsem si řekla, že to risknu.

Loni byl deštivý podzim, na objednané stromky jsem dlouho čekala, protože je nemohli vyrýt z pole. Čekala jsem i na předání pozemku, protože tam sousedé stále ještě měli část úrody nesklizenou, zejména pak na části zahrady stále ze země trčely malinové pruty. Protože už se blížila polovina listopadu a stromky už jsem měla, domluvila jsem se, že začnu se zemními pracemi. Byla jsem na to sama, Vašek čekal na operaci kýly.

Zahrada, 20. 11. 2020

Zahrada, 20. 11. 2020

Mrzí mě teď, že nemám ani jednu fotku původního stavu, ale nějak jsem na dokumentaci zapomněla. Zkusím to tedy popsat. Byly tam plevelem zarostlé brázdy po bramborách, roh zarostlý maliním, po straně u zdi ještě nesklizené mrkve, černý kořen a další zelenina. A všude mokro, těžká „mastná“ hlína, do které se nohy bořily po kotníky.

Nejdřív jsem upravila a zpevnila svažitý vstup, abych neklouzala dolů. Vašek mi uřízl prkna, abych mohla ohradit záhon na straně u zdi a vysypat prostor mulčovací kůrou. Konečně se tam dalo chodit, aniž by se člověku obalily kolínky koulí zeminy. Ryla jsem od již uvolněného konce a modlila se, aby sousedé stihli včas sklidit záhony v místě, kde budou stromky.

Přestěhovala jsem do zadního rohu čačanskou ostružinu, která v hlavní zahradě začala utlačovat kanadské borůvky. Rovněž přestěhovanou kamčatskou borůvku jsem ale kvůli malinám, které sousedé slíbili odstěhovat až na jaře, musela dát na provizorní místo, a tu úplně novou jsem prostě jen zanořila v květináči do půdy. Ale povedlo se mi přesadit černý rybíz a nově koupený stromkový také našel své místo. Ovocné stromky po zasazení vypadaly spíš jako klacíky a klacky zapíchané do země. Abych je na zimu ochránila, nasadila jsem na ně bílé kabátky proti okusu. A tak to všechno zůstalo do jara.

Zahrada, 28. 3. 2021

Zahrada, 28. 3. 2021

Když v zimě napadl sníh, zkusmo jsem si v něm vyšlapala budoucí cestičky a tvary záhonů, tedy mimo maliniště, které mi celou dobu pilo krev nejen proto, že tam překáželo a rušilo mou představivost, ale hlavně protože kde jednou byly maliny, tam se pokoušejí být stále. Ostatně, první nechtěné výhonky maliníku jsem už vytrhávala. Ale to poněkud předbíhám.

Jsme uprostřed zimy, dny jsou krátké, zahrada spí a jsem ponořená do studia velké a tlusté knihy Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost. Zakládám barevné záložky u každé zeleniny, která mě zaujme, a do sešitu zapisuju další, na kterou tu i onde narazím. A hlavně studuju, jak nejlépe založit záhony a čím vylepšit půdu, protože zdejší je plná jílu, za vlhka tvoří koule a v suchu tvrdne na kámen.

Zahrada,  28. 4. 2021

Zahrada, 28. 4. 2021

Dočítám se o terra preta, což je hluboká úrodná černá půda v některých dříve obývaných částech pralesů. Je plná dřevěného uhlí, vzniklého nejspíše zuhelňováním pralesa po mnoho let. Protože nevlastním ani kousek pralesa, který bych mohla zuhelnit, hledala jsem na internetu, kde takový biouhel či prauhel sehnat. Kdo hledá, ten taky najde, a tak jsme jednoho pošmourného dne jeli do Prahy pro pět pytlů speciálního dřevěného uhlí, které jsem vměstnala do zahradního domečku ke dvěma balíkům slámy a dvěma pytlům s černou slunečnicí; obojí jsem nasyslila už na podzim.

Permakultura mě zajímá už dávno, leč mám neodbytný pocit, že se dá dobře praktikovat jen na větších pozemcích se vzdálenými sousedy a že to vlastně není tak úplně pro mě. Hledala jsem tedy její pro mě dostupné a přijatelné varianty. Myšlenka hluboce založených záhonů se mi velice zalíbila, ale když si představím, že na začátku je třeba vykopat metr hlubokou jámu, která svými rozměry nápadně připomíná hrob, je mi jasné, že bych s touto ideou doma neuspěla. Ledaže bych připustila představu, jak Vašek na dno jámy klade místo velkých kusů klád mé ztuhlé tělo. To by sice při tlení mohlo vykazovat jistou výhřevnost, ale zas by nebylo nikoho, kdo by takový záhon osázel.

Zahrada,  1. 5. 2021

Zahrada, 1. 5. 2021

Takže jsem se nakonec spokojila s myšlenkou, že půdu v lehce zvýšených záhonech zryju na hloubku rýče, do ní pak zamíchám něco biouhlu a na to navezeme kompost, do kterého zamíchám další biouhel. Navrch nakladu slámu a to by bylo, aby se v naší půdě hodným mikroorganismům nelíbilo. Myšlenku, že se ve slámě a výživné půdě může zalíbit také myším, slimákům a další havěti, jsem si zapověděla připouštět. V tuto chvíli je již zřejmé, že se v půdě, ale i v mulčovací kůře na cestičkách zalíbilo mladému ječmenu, protože sláma byla plná obilných zrnek, a sem tam se ztracené území pokoušejí dobýt zpět maliny.

Zahrada,  2. 5. 2021

Zahrada, 2. 5. 2021

Výstavbu zahrady a tvorbu záhonů trochu zkomplikovalo dlouhodobé hlídání vnoučat, jejichž maminka uvízla nejdříve v karanténě a poté s kovidem v zahraničí, ale s Vaškem jsme to přesto dali, i když to někdy bylo napínavé. Kupříkladu jedno pondělí jsme do zahrady po kolečkách navozili a rozmístili dva vozíky kompostu a jeden vozík mulčovací kůry a pak odpoledne vesele převzali dětičky do opatrování, takoví jsme pašáci.

V zadní zahradě je také připraveno místo na zasazení datlovníku, který mi vypěstovala kamarádka a který čeká doma na oteplení, v zemi je rovněž darovaná rebarbora a v rohu stojí kompostér ze stejného zdroje. Zasazená už jsou i semínka mrkve, hrášku, řepy, mangoldu, bobu, červené lebedy a další zeleniny a sousta dalších semínek čeká doma v sáčcích na ten správný čas, stejně jako sazenice doma vypěstované, nakoupené či od zimy objednané. První zelinářsko-sadařská sezóna právě začíná. Jsem moc zvědavá, co se nám nakonec podaří vypěstovat a sklidit, protože pro mě je to všechno vlastně jeden obrovský hexperiment (viz Terry Pratchett).

Ale doufám a věřím, že půdě mé pokusy příliš neublíží a že když nic jiného, nalezne na zadní i velké zahradě domov a obživu spousta živočichů. Zatím se mohu pochlubit ještěrkou, kvůli které jsem vybudovala malou zřícenou opukovou zídku, skokanem hnědým, který přezimoval v rybníčku spolu s karásky, a nově i ropuchou zadní zahradě. Do hlavní zahrady docházejí kočky z okolí, ježci a nad hlavou mi v noci létají netopýři. Ptáků je mnoho a už se začínají objevovat včelky, čmeláci, motýli, i malou dlouhozobku svízelovou jsem už viděla, a mnoho dalšího hmyzu.

Zahrada, 19.4. 2021

Zahrada, 19.4. 2021

Co se týče „velké“ zahrady, na jaře jsme vyměnili plot na hranici pozemku, zastřešili pergolu a Vašek postavil novou pergolku nad bílou lavičkou. Větší jezírko jsme rybičkám pořídili už loni. Prostě dotahujeme a dolaďujeme, co se jen dá a na co nebyl dříve čas, síly či peníze. Ještě velký květináč, či spíše zvýšený záhon před plot, do kterého přijde šeřík, clonící trochu pohled do zahrady. Bohužel to jinak nejde, kus pod zemí je betonový panel, takže když to nejde dolů, musí to jít nahoru.

Potom nás ještě čeká vytvořit jeden objekt, o kterém radši až příště. A snad už budou hotovy všechny velké a větší práce. Budu ráda. Protože mou nejoblíbenější činností se stalo vysedávání v zahradě a pozorování života v ní, což se stále častěji zvrhne jen tak v bytí, ve stav, kdy Tam jsem a přitom nejsem, protože jsem nad tím a v sobě a je mi úplně nejlépe.

Foto: Vave

Zadní zahrada: https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Zadni_zahrada%2C_rok_2021_poprve/

Velká zahrada: https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Velka_zahrada%2C_rok_2021_poprve/

Archivní odkazy:

https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Rok_v_kraji_vily_Netrebky_-_promeny_jedne_zahrady/

https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Moje_zahrada_2020/

Osobní stránky autorky: http://www.vaverika.blogspot.com/

Vave Neviditelný pes


zpět na článek