Před čtyřmi lety na jaře jsme začali vytvářet naši zahradu a koncem srpna pak došlo i na jezírko. Bylo maličké, jen pouhých 150 litrů, přesto jsme museli počkat, až po dlouhých týdnech zaprší, aby se prach proměnil v půdu a jezírko do ní šlo zapustit. Vedle jezírka byla na zemi položená lávka a z druhé strany jsme zakopali maltovník, naplněný vodou. Iluze většího jezírka byla téměř dokonalá. Nicméně stále to byla malá plastová nádrž, ve které ještě navíc zabíral nějaké místo květináč s leknínem. Přesto se do něj vešli tři malí červení karásci.

Byla jsem nadšená, krmila jsem je a v zimě se starala, aby led nikdy nezamrzl a karásci se neudusili. Brzy na jaře jsme opět instalovali malý vodopád, poháněný solární baterií a vše bylo zalité sluncem. Možná až příliš, protože pyly vyživená voda zezelenala a ryby se ztratily. Lovila jsem ve vodě malým podběrákem, ale nenašla jsem žádnou. Pak jsem občas zahlédla karáska s černou skvrnkou, žádného jiného, a tak jsem usoudila, že jeho kamarády zřejmě mají na svědomí kočky. Zajela jsem do Bratronic a přivezla nové dva červené karásky a nějaké vodní rostliny, aby se voda vyčistila. Jaro postupovalo, ale voda zůstávala zelená. Když napršelo do sudů, začala jsem vodu z jezírka vybírat a rozlévat ji ke keříkům a stromkům v zahradě. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dostala téměř na dno a postupně vylovila pět červených rybiček. Na tak malé jezírko to bylo vážně příliš. Po dlouhém váhání jsem si vybrala rybičku celou červenou, další měla černou skvrnku na hlavě a ta třetí bílou na boku. Zbylé dva celé červené karásky jsem pustila do staré obecní nádrže, kterou už obývalo celé hejno karásků.

Září 2020 - výměna jezírka

Vodu jsem vyměnila a ta se udržela čistá až do příštího jara, kdy se opět zakalila a karásci mi zase zmizeli z očí. Zopakovala jsem osvědčený postup a stejně tak následující jaro, kdy jsem usoudila, že pokud si pořídíme větší jezírko, bude v něm prostředí stabilnější, a tudíž voda nebude na jaře tak zelenat. Nějaký čas trvalo plánování a následné přesvědčování Vaška, že větší jezírko je bezpodmínečně nutné. A že to vlastně nebude tak hrozné, protože částečně je díra už vykopaná, vlastně dvě, a že se jen propojí spolu a trochu se prohloubí a bude to. Opět jsme čekali na plné sudy a nakonec to v září bylo, i když to zdaleka nebylo tak jednoduché. Nejdřív byla díra stále malá a pak zase moc velká, takže jsme museli dovézt další písek, abychom jezírko obsypali. Stálo to mnoho potu a zakázaných slůvek, ale nakonec jsme mohli prodloužený můstek položit skutečně přes vodu, které teď bylo v nádrži téměř 600 litrů.

Rok 2020 - větší jezírko

Do takové nádrže se vejdou ještě dva karásci, zajásala jsem, a neprodleně přivezla dva strakaté modré, už dvouleté. Jednomu jsem dala jméno Oranžová hlava a toho druhého jsem pojmenovala Červená skvrna.

Loni na jaře mi zmizel jeden z původních červených, ten s tou černou skvrnkou. Nevím, která z koček ho měla na svědomí, žádná se k činu nepřiznala. Chyběl mi, chtěla jsem mít pět rybiček, a tak jsem plánovala, že ho nahradím karáskem citrónovým, skutečnou zlatou rybičkou. Ten rok ale nikde nebyly, museli jsme jet pro ni hodně daleko, tak jsem raději přivezla rovnou dvě. Byly maličké, ale v čisté vodě byly dobře vidět. Tedy až poté, co jsem ji na jaře částečně vyměnila a vložila do ní sezónní plovoucí rostliny. Voda se poté krásně vyčistila a já jsem si všimla, že se v ní cosi hemží. Nejdřív jsem měla za to, že to jsou malí pulci, ale kdeže! Ve vodě plaval bambilion mrňavoučkých rybiček. Zděšeně jsem se ptala zkušené kamarádky s jezírkem, co s nimi proboha budu dělat. Doporučila mi, ať jsem v klidu, že se rybičky časem samy vytratí. A skutečně, jak týdny ubíhaly, rybiček ubývalo. Ty zbývající rostly, u některých bylo už znát, že budou strakaté, pestře vybarvené. Jiné byly téměř černé, další šedavé, no prostě všehochuť. Zdálo se mi, původní červené rybičky v tom nemůžou mít ploutve, protože strakatost se zdála usvědčovat ty loni zakoupené.

Září 2020 - nové jezírko napuštěno

Potom, už skoro začal podzim, se mi ozval švagr, že má nové jezírko a jestli nemám nějaké rostliny a rybičky. Tak jsem vylovila dobře dvě desítky drobounkých strakatých rybiček a přemístila je do maltovníku, který jsem po likvidaci původní vodní soustavy zabudovala do čarověníkového kopečku. Abych je ochránila, abych si dala stranou ty veselé, aby vydržely, než pojedeme ke švagrovi. Nakonec jsem jich pro něj vylovila deset a zbytek rybiček zůstal v maltovníku, kde utěšeně rostly. Než přišla zima, vylovila jsem je, protože maltovník je mělký a mohl by v zimě celý promrznout, a dala jsem rybí potěr do velkého jezírka. Bohužel, do jara se všechen vytratil. A jako vždy na jaře voda začala zelenat a naše rybičky se ztratily ke dnu. Občas jsem zahlédla ty zlaté a pak už jen jednu, která byla velice poraněná. Tak poraněná, že bylo milosrdné jí zkrátit utrpení.

Září 2020 - jezírko je hotové.

Opět jsem částečně vyměnila vodu, pořídila plovoucí rostliny a voda se konečně před dvěma týdny začala čistit. Ale nebyla v ní už ani ta zbývající zlatá rybička. Zřejmě také padla za oběť některé z koček, které v zahradě pobývají nebo jí pravidelně procházejí. Ta jásavá zlatožlutá barva mi v jezírku chyběla a tak jsem se minulý pátek opět vydala na nákup do Bratronic, kde jsem nedávno v nádrži pár citrónků zahlédla. Samozřejmě jsem neodolala a mimo jedné zlaté rybičky jsem přivezla i další hodně modrou, zase jinak strakatou. Obě mrňavé, loňské. Nechala jsem je chvíli v sáčku ve vodě, aby se teploty vody vyrovnaly, a sledovala, jak naše velké ryby okukují nový přírůstek. Ryby jsou prostě nečekaně zvědavé. Pak jsem malé rybičky vypustila a od té doby trávím spoustu času jejich sledováním, protože voda už je zase krásně čistá a je vidět až na dno.

Květen 2022 - starší rybičky se krmí.

Včera odpoledne jsem seděla na lavičce a šila a Vašek se procházel po zahradě. „Ty jsi dala do maltovníku rybičku?“ zeptal se mě najednou. „Ne, tam žádné ryby nejsou“, povídám udiveně, protože už jsem sama viděla, že tam plave jásavě oranžovo-černá mrňavá rybka. Musela tam zůstat od loňska, nějak unikla výlovu. Přežila opakované promrznutí maltovníku i moje pokusy vylovit co nejvíc listí, které od podzimu tlelo na dně. Přežila pokles hladiny téměř o třetinu v době, kdy nepršelo a já jsem vodu nedolévala s tím, že bude lepší maltovník pořádně vyčistit, až něco naprší do sudů. Na hladině maltovníku plavaly přebytky rostlin, které jsem nedala do jezírka, a voda v něm byla neskutečně špinavá. Občas u maltovníky sedávaly kočky a já se divila, že se jim chce tu divnou vodu pít. Ony ale o rybičce zřejmě dobře věděly, na rozdíl ode mě, která okolo několikrát denně chodím.

Nepodařilo se mi ji včera vylovit, a protože jsme čekali karetní hosty, musela jsem to nechat na dnešek. Ráno jsem nemohla dospat a už před sedmou jsem byla venku a opatrně vybírala vodu. Rybičku jsem vylovila až u samého dna. Dala jsem ji do čisté vody a přenesla do jezírka. Je jen o chloupek menší než ti dva mrňousci, které jsem v pátek přivezla z Bratronic. Rybička vklouzla do vody a na rozdíl od svých předchůdkyň nezmizela na pár dnů ke dnu, ale vydala se statečně prozkoumávat, kde že se to ocitla. Zdá se, že je s novým stavem věcí velice spokojena.

Květen 2022 - nová zlatá rybička

Od včerejška jsem na ni myslela. Jak přežila sama v malém prostoru, maltovník má jen 40 litrů, pod ledem a pak v ohřáté zakalené vodě. Teď vypadá spokojeně, šťastně. Malá trojice vesele rejdí kolem čtyř starších velkých ryb. Vypadají jako tetky, které se potkají na návsi a stěžují si na tu dnešní rozjívenou mládež.

Mám trochu pocit viny, že jsem tu rybičku nechala v takových podmínkách, byť nevědomky. Pak si zase říkám, že teď má třeba pocit, že se ocitla v rybím ráji (i když plastové jezírko má do něj asi dost daleko), a že kdyby nezažila předtím něco horšího, ani by to nevěděla, nemohla by to docenit. Možná, že si někdy potřebujeme pobýt třeba i v bahně, abychom dokázali ocenit čistou vodu a větší prostor. Možná všechno zlé je tu proto, abychom dokázali poznat to dobré.

Květen 2022 - malé rybky se nedají vyfotit, ale jsou tam.

Říkám té rybičce Štísko. Je hezká a hbitá a mám z ní velkou radost. Možná větší, než ze všech ostatních dohromady. Je to silná rybička, náš odchovanec. Rybička, která měla štěstí.

Foto: Vave

Osobní stránky autorky:

https://podpovrchemvave.blogspot.com/

http://vaverika.blogspot.com/

Pozvánka na výstavu

A ještě: srdečně vás zvu na výstavu Bohemia patchwork klubu Pocta Boženě Němcové a K. H. Borovskému (jeden quilt tam bude ode mě).