26.2.2020 | Svátek má Dorota


PŘÍRODA: Dvanáctý rok s veverkami

8.1.2020

Zvířetník (a jeho čtenářky) patří k našim výrazným sponzorům (děkujeme!!!), i letos tedy formou krátkého textu dáváme vědět, jaký byl náš „veverčí“ rok.

V letošní dvanácté sezóně činnosti naší specializované stanice pro nalezená veverčata Pinky jsme přijali 78 veverčat z celé republiky, takže jejich celkový počet se (za oněch 12 let) přiblížil číslici 1 100. Ze 78 veverčat z celé republiky, z nichž několik bylo i úplných holátek s váhou kolem dvaceti gramů, jsme při životě udrželi 65, u ostatních šlo bohužel o nalezence buď již v beznadějném stavu nebo s fatálními zraněními. Z oněch 65 veverčat jsme jich 63 na speciálně vybudovaných výpustných místech vrátili do přírody, 1 bude vypuštěn až příští rok na jaře a 1 se přiřadil k cca deseti handicapovaným veverkám z předchozích let, které u nás ve stanici dožijí, protože by návrat do přírody nezvládly.
Pro nalezená veverčata jsme letos vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Moravu (Zlín, Brno aj.), Krkonoš, do Jizerských či Krušných hor. Jen pro představu - na 66 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože mezi nalezenci byla i dvojčata, trojčata a čtyřčata) jsme letos najeli více než 16.000 kilometrů.
O našich nalezencích, o veverčích krmítkách i o nejrůznějších způsobech, jak se dá divokým veverkám pomáhat, pravidelně píšeme na našem „veverčím“ webu Veveratka.cz. Vybrali jsme z něj tři letošní veverčí minipříběhy.

Za pět minut dvanáct

Trutnov

Trutnov

Veverčí „čas“ ubíhá v dětství zhruba dvacetkrát rychleji než ten lidský, a tak i pouhý jeden den bez kojení znamená u ztraceného mláděte velký nápor na jeho křehký organismus. Přidá-li se k tomu horké počasí (spojené s extrémně rychlou dehydratací) a další letní „nástrahy“ v podobě nejrůznějších parazitů či masařek (kladoucích na veverče ležící na zemi vajíčka, z nichž se rychle líhnou larvy, zalézající do tělesných otvorů veverčete a „rozežírající“ ho zaživa), není výjimkou, že ztracené veverče nepřežije v přírodě více než dva dny bez lidské pomoci.
Letošním nejzbědovanějším veverčetem, které jsme si přivezli, byl pětitýdenní klučina, nalezený ve středu 28. srpna v Trutnově. Kdybychom k nálezkyni přijeli třeba i jen o hodinu později, pravděpodobně by už byl mrtvý - byl totiž ztracený nejméně čtyři dny, které celé strávil na zemi v lese. Tmavě rezavý veveřáček byl bezvládný, zcela apatický, přes venkovní horko už neudržel tělesnou teplotu, takže byl prochladlý, obsypaný blechami a jeho srst byla „promořená“ nakladenými mušími vajíčky, z nichž se naštěstí ještě nevylíhly larvy. Ještě týden po přijetí byl extrémně zbědovaný a tomu, že přežije, jsme si troufli uvěřit až po dvou týdnech léčby.
Druhá polovina „veverčí sezóny“ je pro nás každoročně podobně neveselá - zatímco drtivá většina „jarních“ mláďat z prvních vrhů přichází ve slušné kondici, veverčata z druhých, „letních“ vrhů, jsou na tom (kvůli horku a parazitům) ve valné většině zdravotně velmi špatně.
Veveřáček z Trutnova ale svůj boj zvládl, vyléčil se, nabral plnou hmotnost a v půli října jsme ho na jednom z našich výpustných míst vrátili zpět do přírody.

Holky z Třemošnice

Třemošnice

Třemošnice

Párkrát se nám už stalo, že jsme si pro veverče jeli po několika letech do stejné lokality či dokonce ke stejnému nálezci, letošní případ „holek z Třemošnice“ je ale vážně unikátní.
V jednom z horkých červnových dnů jsme vyrazili pro necelých 6 týdnů starou veverčí holčičku, nalezenou v Třemošnici. Ztracená musela být několik dní, protože byla na pokraji smrti hladem - vážila pouhých 50 gramů, tedy sotva polovinu hmotnosti, kterou by v tomto věku měla mít.
O den později jsme do stejného městečka jeli podruhé, tentokrát k jiné nálezkyni, a hned při prvním pohledu na veverče nám bylo jasné, že jde o sourozence. Něco takového se stane jen vzácně, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co přišlo pak - následující den totiž našel třetí nálezce v Třemošnici veverče třetí, a tak se u nás během tří dnů postupně sešly tři ztracené veverčí sestřičky.
Jestliže ta první z třemošnických sester na tom byla zdravotně bídně, další dvě byly zbědované ještě víc (byly bez matky, a tedy bez kojení, o den, respektive dva dny, déle než ta první) a prodělaly u nás z vyčerpání a prochladnutí těžký zápal plic.
Byť jsme si z počátku zdaleka nebyli jistí, že přežijí, nakonec skončil příběh happyendem - všechny holčičky nejen že zůstaly naživu, ale po vyléčení postupně nabraly ztracenou váhu a vyrostla z nich veverčata co do velikosti a kondice neodlišitelná od těch, která by vyrostla s matkou. Jedno jim ale ještě několik týdnů zůstalo společné - na potravu se stále ještě při každém z pěti každodenních kojení vrhaly tak, jako kdyby týden nejedly...

Happy End

Doubravčice

Doubravčice

Ve většině z dvanácti let, co naše specializovaná záchranná stanice existuje, se k nám ve 100 procentech případů dostávala jen malá, kojená veverčata. Jednou za několik let ale řešíme nějaký raritní případ, který se naší „veverčí rutině“ vymyká. V květnu jsme si z Doubravčic od Českého Brodu přivezli nikoliv veverčího kojence, ale již odrostlejší mládě. Nálezkyni ho na zahradu přinesla kočka, a jak to u střetů veverčat s kočkou bývá, mělo ošklivě poraněnou hlavu a ucho. Zpočátku to vypadalo, že její zranění jsou fatální, léčba ale zabrala a zdravotní stav černé veverčí holčičky se den po dni pomalu zlepšoval. Do plné kondice se dostala po měsíci, kdy už nebyl důvod ji v zajetí déle držet.
Protože zahrada v Doubravčicích, kde byla nalezena, sousedí s velkým lesem, rozhodli jsme se ji vypustit zpátky na stejném místě, protože vzhledem k věku už musela okolní zahrady i les dobře znát a měla tam i hnízdo, v němž před zraněním žila. Veverčí rekonvalescentku jsme tedy v polovině června vypustili z transportní přepravky na javor na okraji lesa a podařilo se nám ji o chvíli později i vyfotit v jeho koruně.
Jen doufáme, že v lese, při setkání se svými sourozenci, kteří v okolí pravděpodobně též žijí, nebude svůj měsíční pobyt u nás „ve veverčích lázních“ až příliš vychvalovat, aby se další veverky s vidinou toho, že je to zaručený postup k převozu do místa, kde pacienti dostávají neomezené množství potravy a oříšků, nevrhaly do chřtánu první kočky, kterou zahlédnou...

Katka a Petr Soukupovi
veveratka.cz

Katka a Petr Soukupovi Neviditelný pes


TIP: Jak vybrat umělé mléko? Chtějte takové, které připomíná mateřské
TIP: Jak vybrat umělé mléko? Chtějte takové, které připomíná mateřské

Může se stát, že maminka ze zdravotních důvodů kojit nemůže nebo má mléka málo, případně má dítě problémy se sáním. Trápit se donekonečna tím, že vás maminka kojila do dvou let a vy už po pár měsících nemáte ani kapku, není nic platné.