Kybernetika mě zaujala už jako dospívajícího dacana v letech padesátých minulého století. Tehdy jsem obdivoval americký ENIAC, plně elektronkový počítač zabírající několik místností s elektrickou spotřebou 150 kW. Obsahoval 17 648 elektronek, 7200 krystalových diod, 1500 relé, 70 000 odporů, 10 000 kondenzátorů, okolo 5 miliónů ručně pájených spojů, vážil 30 tun, zabíral 63 m3 (2,6 m × 0,9 m × 26 m), a jeho vývoj stál 500 000 dolarů.

Vstup i výstup obstarávaly děrné štítky a tisk se prováděl na specializovaném stroji (pravděpodobně IBM 405 nebo podobném).

Koncem let padsátých to už byl první československý počítač SAPO, který mě zaujal, a kdy jsem se začínal zajímat o jeho programování.

V letech šedesátých jsem měl trochu jiné starosti. Absolvoval jsem, z důvodů studia o 4 roky odloženou, vojenskou prezenční službu, za rok po ukončení dvouleté vojny v roce 1966 jsem se oženil a začali jsme si stavět hnízdo, tedy domeček v Brně – Řečkovicích. Stavění nám „přetrhla“ okupace spřátelených armád Varšavského paktu 21. srpna 1968 a tak už 6. října téhož roku se ocitáme v Sydney mezi klokany. Drobnosti, jako vytvořit si nový život, naučit se neznámou řeč a hlavně usilovně pracovat, aby bylo na chleba, mně nedaly na počítadla ani pomyslet.

K počítačům jsem se vrátil až v konstrukční kanceláři vagónky Comeng, kde jsme navrhovali a stavěli lokomotivy a osobní i nákladní vagony. Stalo se, více než z potřeby, ale z politického hlediska vedení společnosti tak rozhodlo, že by byla dobrá vizitka pro společnost přejít z tradiční konstrukční kanceláře, kde bylo kolem stovky rýsovacích prken a stolů, vše se počítalo pomocí logaritmických pravítek, tak zvané „vědecké“ kalkulátory přišly o trochu později, jako můj tehdejší Hewlet Packard 25, kolem roku 1975. A tak za více než 1 000 000 tehdejších klokaních dolarů společnost koupila CAD systém Auto-Troll. Stalo se tak v roce 1977, kdy téměř nikdo ze zúčastněných nevěděl, co to vše obnáší.

Bylo nás vybráno 7 jedinců, kteří jsme byli posláni na třítýdenní kurz, kterak dávat počítadlu příkazy, aby něco udělalo. Systém používal VORTEX (V77 Omnitask Real-time Executive) operační systém. Jen tento kurz stál našeho zaměstnavatele 10 000 AUD na hlavu, naše učitelka byla poslána přímo z Denveru – USA.

Část nového hardware bylo nutno umístit v místnosti s kontrolovanou a čistou atmosférou. Tak bylo nutno postavit místnost, jejíž vzduch byl nejen filtrován jemnými filtry, ale i dále ošetřen, aby stále měl 22 °C a 60 % vlhkosti. Teprve potom byl nainstalován minikompjútr AD/380. Tento byl velikosti velké skříně. Jednotlivé části byly jakési kovové šuplíky, které se daly vysunout k inspekci a nebo údržbě. Mezi nimi byl i pevný disk o průměru 1 stopa, tedy zhruba 30 cm a kapacitě 5 Mb, který se vrtěl v šuplíku. Záloha celodenní práce se prováděla po pracovní době na 19mm (¾“) širokou magnetickou pásku. Jen pevný disk tehdy stál 17 000 US$, celý minikompjútr minus disk pak 60 000 US$. Stejnou místnost s počítadlem sdílel 40“x 60“ (1000 x 1500 mm) flat bed plotter, který bratru stál pouhých 40 000 US$, a dot matrix A3 printer za 5000 US$. Čtyři pracovní terminály a digitizer už mohly být v obyčejné kanceláři. Digitizer vypadal jako kreslící prkno a sloužil k ditalizaci existujících výkresů, aby se s nimi dalo pracovat v systému CAD. Tato hračka stála 40 000 US$. Každý pracovní terminál – workstation CC80 byl za stejných 40 000 US$.

Příkazy, které jsme na terminálu dávali, aby CAD vůbec něco nakreslil, byly pro nás něco jako nová řeč, která nám šla zpočátku dost ztuha. Ale i to se srovnalo a do půl roku jsme na CAD Auto-Trollu kreslili, jen to fičelo. Nakonec jsem dostal celý ten cirkus na povel, abych si do půl roku našel lepší práci a bez hodinového dojíždění.

To už byl rok 1979 a mě počítadlová horečka neopustila. Koupil jsem si pro svou potěchu PC jménem Challenger. Tento i se dvěma floppy disketovými jednotkami, každá o kapacitě 250 Mb - 125 Mb na každou stranu 5 1/4“ floppy disketě. Pevný disk ještě tehdy pro svoji vysokou cenu nebyl. 25cm monitor a dot matrix A4 printer, to vše bratru za 4000 AUD. Vše to běhalo v operačním systému PC DOS 1.1.

Další počítače jsem si už stavěl sám podle nároků na funkci a výkon ze součástí, co byly na trhu. Mimo pracovního, na kterém jsem měl AutoCad a který jsem si, když bylo třeba, vozil do práce, i když jsem převážně pracoval z domu, jsem měl ještě domácí, na kterém dodnes edituji fotky a videa a který není připojen na internet z důvodu bezpečnosti. A potom poštovní, který opět z bezpečnostních důvodů není součástí mé domácí sítě, kdyby snad přicestoval nějaký zlý vir jako třeba Kovid, který by protivirové software nezachytilo.

Výše zmiňované jsou vše stolní PCéčka. Mimo těch se mně po domečku toulá 5 různých noťasů, od Woken XP po 10. Jaksi nemám srdce některý z nich vyhodit. Až na ten poslední jsem je nabyl tak, že jsem je zdědil po umřelých kamarádech a nebo i našel na ulici v hromadě smetí na odvoz. Já, k radosti mé ženy, tak nesmírně rád „nakupuji“.

V poslední době k této menažérii přibyly 2 tablety (jeden ve Windows 10 a druhý v Androidu) a nakonec chytrý blbafon opět v Androidu. Takže když tělo zlobí a odmítá spolupracovat, tak jako buchta sedím a procvičuju si to, co mně ještě v hlavě zbylo. Abych snad nezapomněl, chytrá TV má také Android. Takže občas sleduju i programy ČT.

Psáno 29-10-2021.

Ilustrační fotky najdete zde: https://hillbilly.rajce.idnes.cz/Historic_computers/