ROZCESTNÍK: Vokolo Moravy, den 18. a 19., červenec 2025
Vrchol Brousek. Vokolo Moravy, červenec 2025. foto: Mawenzi, Neviditelný pes
Předchozí díl najdete zde.
Úterý. DEN 5. VOMO den 18.
0 km ↑0 m ↓0 m
Celkem: 371 km ↑7569 m ↓7255 m
Dneska odpočíváme, protože tu máme zaplacené dvě noci. Takové ozdravné opatření, kdyby 4 dny chození byly na Knigu a na Madynku moc. Kniga část dne prospí, protože jí není dobře, a Madynka odmítá chodit na venčení dál než pár metrů od chaty. Servisní den je tedy příhodný.
Já servis nepotřebuju, takže si prosuším přístřešek a odnesu vyprané ponožky na sluníčko, aby pěkně proschly, a vytáhnu zatím zbytečně nesenou čtečku elektronických knih. Dnes na ní přečtu celou detektivku.
Odpoledne potkáme u brzké večeře rodinku, která odtud vyráží na výlety nalehko. Prý mají na pokoji knihovnu s oběma díly knihy Stezka Českem, tak požádám o zapůjčení. Že v knize budou popisy etap, se dalo čekat, ale kdo si projde etapy na internetu a poslechne podcasty, nic nového se nedozví. Mediálně se prezentují pořád stejné příběhy i stejní protagonisté a fotografie v publikaci by mohly být hezké, pokud by někdo řešil zdrojovou kvalitu dat a fakt, že papír žere jas i barevnost. Tyhle knihy jsem si s díky prolistovala a teď poprosím všechny své blízké: prosím, nechci ani jednu z těch knih k Vánocům!
Na zítra máme domluvenou snídani na 7:30, abychom hned v 8:00 mohly vyrazit. Kompromis mezi představou naší a paní ubytovatelky to je docela přijatelný.
Středa. DEN 6. VOMO den 19.
18,6 km ↑455 m ↓510 m
Celkem: 389,6 km ↑8024 m ↓7765 m
Když vstáváme, Kniga se cítí hůř než včera. Madynka sice vrtí celým psem, když dostává postroj, ale Kniga opatrně hodnotí svoje možnosti. Dnes 20 kilometrů nedá, takže sejde do Starého Města pod Sněžníkem na vlak, ale já bych mohla dojít sama do Ramzové a příště bychom tak navázaly na dobře dostupném místě.
Proč ne? Jsem zvyklá chodit sama a navíc má být dneska krásný den, který by bylo škoda promarnit cestou domů, když už jsem tady. A navíc navázat zrovna tento úsek by bylo složitější, protože Kladské sedlo je v místech, kde dávají lišky dobrou noc.
Ujišťuju se, že Kniga opravdu nepotřebuje můj doprovod, a hned po snídani vyrážím vstříc zelené hřebenové značce.
Tady na Kladském sedle končí pohoří Králický Sněžník a začínají Rychlebské hory. Dnes budou všechny moje kilometry uvnitř právě tohoto jednoho pohoří. Neudělám ani krok mimo.
Začínám stoupáním na Mlžný vrch do výšky 975 m n. m. Stoupání je celkem táhlé a vede cestou obsypanou borůvkovými keři, takže si mezi sousty ani nevšímám, že jsem do nějakého kopce šla. Borůvky jsou zralé a velké a na rozdíl od předchozích dnů se tu můžu pořádně krmit, což si dopřávám plnými fialovými hrstmi. Po několika hrstech borůvek mi dochází, že mám nějak prázdné ruce a mohu borůvky trhat oběma rukama. Zacházka pro zapomenuté hole naštěstí není větší než kilometr, ale musím zpátky do kopce, ze kterého jsem právě slezla.
Dnešní trasou budu kopírovat hraniční hřebenovou cestu, místy tvořenou jen pěšinou mezi borůvčím a místy širokou na partičku cyklistů jedoucích vedle sebe. Hranice Moravy a Polského Kladska je od Králického Sněžníku celá prostupná krásně pěšky přesně po cestě po hraničních patnících až po vrchol Smrk, kde mě čeká další trojmezí. Moravy, Kladska a Slezska. Slezsko je historická oblast ležící převážně na území dnešního Polska, přesto jihovýchodním cípem zasahuje i do naší republiky. Potrvá to jen 13 hraničních kilometrů, než právě na Smrku z hranice uhnu a budu sledovat první část hranice mezi Moravou a Slezskem.
Hraniční cesta je pořád stejně krásná, jak si ji pamatuji. Minimum lidí, husté borůvčí a převážně jehličnaté lesy se mísí ve voňavém vzduchu, který se teplem tetelí nad cestou. Bohužel cesta je na většině míst vysypaná ostrým štěrkem, který mě tu překvapuje. Kde jsou měkké jehličnaté cesty protkané kořeny mohutných stromů, klenoucích se podél cest? Pod štěrkem, kde jinde.
Asi je dobře, že Kniga s Madynkou se téhle části neúčastní, protože pro psí pacičky by to nebylo nic příjemného.
Z vrcholu Brousek, který je posledním vrcholem na mojí hraniční trase, je vidět při pohledu zpět Králický Sněžník (1423 m n. m.). Celý úsek po hranicích Moravy a Kladska se tak rozprostírá v lesích před mýma očima. Chybí tu jen posledních 500 metrů k trojmezí se Slezskem. Pro ty se musím otočit zpátky do směru cesty.
Trojmezí nechávám za zády na hranicích. Byl to technicky druhý díl cesty? A začínám třetí? Asi jo. Cesta dlouhá 21,5 kilometru po hranicích Moravy a Kladska utekla rychle. Rychleji než 340 kilometů po hranicích Moravy a Čech. Jak dlouho asi potrvá třetí díl po hranicích Moravy a Slezska v délce 270 kilometrů?
Jdu zjistit, jak douho potrvá alespoň prvních 5 km k vlaku do Ramzové. Za trojmezím navštívím nejvyšší vrchol dnešní trasy a zároveň nejvyšší vrchol Rychlebských hor, Smrk (1127 m n. m.), a odtud budu už jen klesat. Až do Ramzové to je z kopce a jde to rychleji, než bych řekla. Stíhám fotit dokonce všechny historické hraniční kameny mezi Moravou a Slezskem, které po cestě potkávám, a přitom stíhám vlak o dvě hodiny dřív, než jsem si odhadla. Uteklo to až příliš rychle.
Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz




