19.3.2024 | Svátek má Josef


ZANINY CESTY: Vzpomínací

10.2.2020

Tohle je krátká pražská procházka. Došlo mi totiž, že vlastně pro přespolní může být courání po městě stejně zajímavé, jako zážitky z výletu někde na horách. Aspoň teda doufám…

Zeď Břevnovského kláštera

Nedávno jsem byla za hezkého počasí v místech, která mi připomínají dětství; šla jsem z Břevnova na Pohořelec. V Břevnově se narodila moje babička v době, kdy Břevnov ještě nebyl součástí Prahy. Jako docela malá se pak do té Prahy stěhovala. Na žebřiňáku.

Do Břevnova jsem se s ní něco nachodila na hřbitov, měla jsem to tam moc ráda – ani ne tak ten hřbitov, i když ten si (dodnes) udržel vzhled spíš venkovského hřbitůvku, ale veliké sady cestou, opukovou zeď, která tu cestu lemovala – a za ní obrovský barokní kostel sv. Markéty a zahrady Břevnovského kláštera, tehdy už dost zanedbané, a nádherný, i když už taky omšelý, pavilon Vojtěška s pramenem potoka Brusnice v úrovni sklepa.

Kostel sv. Markéty

Babička potom bydlela na Pohořelci, hned na kraji náměstí u tramvajové zastávky, která tam samozřejmě ještě nebyla (ale zase babička pamatovala, jak tramvaj jezdila přes Karlův most). Ten dům byl jednak velký sám o sobě, jednak se vlastně skládal z více domů, bylo tam několik dvorů a v těch dvorech stáje. Babička se tam prý za šera dost bála, což mě přivádí k myšlence, že v té době se doma nejspíš svítilo petrolejkou. A v chodbách a na schodech… asi tma? Nenapadlo mě se ptát.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Strahovský klášter

Když jsme se vracely ze hřbitova, často jsme se stavovaly v prostorách Strahovského kláštera – tehdy mě na něm nejvíc zajímal tunýlek, který spojuje výše položený klášter s náměstím. Do Památníku národního písemnictví jsem se podívala až o hodně, hodně později.

Kolem Vánoc jsme chodily na Loretánské náměstí ke kapucínům na úžasný betlém, jehož figury jsou (většinou) v životní velikosti a kde – když člověk hodil minci do kasičky – dvě sedící ovečky kývaly hlavami a bečely. Ten betlém je barokní, veliký (48 figur) a za mne kouzelný, dodnes mám snahu tam každý rok o svátcích zajít.

Klášter kapucínů na Loretánském náměstí

Pak jsme se obvykle vracely buď přes Hrad, nebo přes Nový Svět, který byl omšelý a tajemný, a po Prašném mostě domů, do bytu kousek od Vítězného náměstí, kam se babička přestěhovala, když se vdala. Mimochodem Vítězné náměstí vystřídalo od roku 1925, kdy vzniklo (ostatně i babička se tehdy stěhovala do novostavby) celkem šest názvů (viz zde). A stejně mu dodnes každý říká Kulaťák…

Foto: Zana. Další fotky najdete tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !