Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vave, hezké zamyšlení. Neměla jsem tušení, že způsobu života, kterým si tu žijeme a zcela nám vyhovuje se říká wabi-sabi . Ten název čtu poprvé. Mám ráda věci dotýkané , samozřejmě nejvíce ty po rodičích, ale Nerada vidím vyhozenou i něčí ruční práci. Představuji si, nebo primo vím, že kdysi byla ta věc ušitá, upletená, uháčkovaná, vyřezaná (mám kousky od všeho) s láskou. U mne spousta takových věcí už zůstane, nevyhodím je, mám je ráda, jsou dále mnou dotýkané. (skutečně či jen vzpomínkově). Ale co se s nimi stane pak nemám tušení, není to veselá představa. Podědit to tu nemá kdo, že věci mají třeba českou stopu - tradici, hodnotu, nikdo vědět nebude a vztak k nim neocení. Ale třeba pak bude wabi-sabi stále "in" a u někoho neznámého budou "žít dál"

Je hezké mít věci dotýkané. Někdy je není komu dát, nebo o ně děti nemají zájem. Ten se třeba dostaví až po letech, kdy je pozdě. A pak lidé shánějí to, na co se pamatují z dětství. Možná k někomu takovému doputují i Tvé vzácné dotýkané věci, Maričko.

Ten wasabi přístup není špatný, jen se k němu málokdy asi dostanou lidi v produktivním věku žijící v trvalém fofru práce- domácnost- rodina. Jsme si myslela, že když děti vypadnou z domu, tak se přestanu starat. No, jen částečně...

Vnímám to tak, že wabi-sabi se dá praktikovat všude a vždycky, že nesouvisí s vytížeností v zaměstnání. A naopak, praktikování wabi-sabi by mohlo od toho velkého nasazení dopomoci.

Sama-babi se mi moc líbí . Sama bydlím, když nepočítám pejsky, babi ze mě synek zatím neudělal, i když věk na to mám. S moderní technikou si moc nerozumím, nejsem na žádné sociální síti a můj mobil není chytrý. Opatruju pár starých věcí po babičkách, některé jen pro ozdobu jako sklo, porcelán (kořenky, dózy na cukr a na mouku). Ve starém proutěném kufru uchovávám prádlo připravené na mandl, kolovrátek jsem věnovala do muzea ve Studené Loučce. V Letohradě stojí za shlédnutí muzeum řemesel.

Nechat žít staré věci a najít krásu i v jejich nedokonalosti, to je ono. :) Bohužel sama žádné takové věci po předcích nemám a kupovat je se mi nechce.

Pojem wabi-sabi teda slyším poprvé, ale podle všeho se zdá, že tak víceméně žiju celý život, takže jsem se mohla zas uklidnit a odškrtnout si další návod. Ale popravdě, to co vidím kolem sebe, tak by fakt spoustě lidí nestačilo trochu se uskrovnit, ale ono bohužel pro tyhle lidi je nějaký návod nebo knížka málo, ti se uskrovní možná až když přijde ještě nějaký větší mor.

Wabi-sabi se dnes prezentuje jako nový estetický pojem či styl pocházející z Japonska, ve skutečnosti jde o v současnosti o komplexnější přístup k životu, a počátky wabi-sabi se datují do 15. století. Tehdy došlo k určité revoltě proti vyumělkovanosti pocházející z Číny a Koreje, týkající se přístupu k čajovému obřadu; nedá mi to nevzpomenout na bostonské pití čaje, aneb čaj není zdaleka žádné neviňátko .

Najít krásu v tom nedokonalém, starém a odcházejícím a nechat vše přirozeně sloužit, odejít i se zrodit, to je můj a jeden z mnoha a mnoha pokusů stručně vystihnout podstatu wabi-sabi.

Tak to jsem nevěděla, že se tomu říká wabi-sabi. Mně spíš osočují z toho, že jsem vetešník. Ale to nadšení, když vnučka našla ve skříni moji starou klasickou džínovou bundu... babičkobabičko jéé, můžu si ji zkusit? No, odešla v ní, v očích svit objevitele pokladu.

Kdysi, bylo mi tak okolo čtrnácti, jsem u babičky na půdě objevila vyrudlou (doslova) prošívanou vatovanou bundičku. Ó, to byl poklad! V počínající éře "hašišákového" období naprosto jedinečný a vysoce záviděníhodný. Vlastně, jak mi teď došlo, wabi-sabi jsem byla odjakživa.

Je moc užitečné zastavit se a chvíli jen tak stát. Člověk zjistí, že spousta věcí je zbytečných. Pak samozřejmě přijde souboj, aby se jich dokázal zbavit.

To je pravda. I když wabi-sabi spíš nabádá "nech brouka žít" a dodává miluj ho, i když je škaredý a kouše. :)

Nevím, co je Wabi-sabi. Žiju ve starém kamenném domě, topím dřevem v jedné místnosti (v ostatních je zima). Snažím se využívat dary, které mi Bůh/příroda (nehodící se škrtněte) dává. Vařím jednoduchá jídla, nekupuju moc oblečení, snažím se žít v souladu s přírodou. Takže je to Wabi-sabi a nebo jen obyčejný život jedné obyčejné ženské?

Jo, po česku by to mohlo být "Sama-babi nebo Dvasami.

OTéčko – stále tady, na jihu Jižní Moravy, máme krásné léto s příjemnými rány (minulý týden jsem byla v Benešově u Terky, nevzala si s sebou mikinu, protože u nás netřeba , a ráno ve stájích mrzla!) – dneska například v sedm ráno 20 °C. Ale už i sem pomalu natahuje prstíčky podzim – sice první ocúny se mi nepodařilo vyfotit, ale červenající šípky jo https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Srpen_9_-_pondelni.../

Wabi-sabi jsem neznala, jako pojem už vůbec. Na první letmý pohled mě napadlo wasabi :-) Takže díky za seznámení. Mě hodně oslovuje kaizen. Občas banzai. A na jaře sakury :-) Pěkné počtení při čtvrtku, díky.

Teprve při čtení diskuse jsem si uvědomila, že jsem wabi-sabi vlastně nijak nepřiblížila. Ale jelikož sami Japonci mají problém s definicí toho, co wabi-sabi vlastně je, tak se můžu tvářit, že je to proto, že to vlastně nikdo neví.

Vave,díky za zamyšlení nad způsobem života. Když jsem šla z města ven,měla jsem ještě dostatek sil na veřejný život. Dnes si žiji jak říká Xerxová,taky ve své vlastní jednoduchosti,tak aby nám všem bylo dobře. Chvíli mne to v jednu dobu dusilo, to když jsem se potkala profesně se sociopatem,chvíli trvalo,než jsem ho odhalila,Pak už to bylo v pohodě. Dnes prožívám každý den jednoduché malé zázraky obyčejného života.

Jednoduché malé zázraky obyčejného života jsou nejvíc! Jsem vděčná za to, že můžu žít po svém a postupně všechno zjednodušovat a zklidňovat. Nebylo a není to po tolika letech ve stresu úplně jednoduché, ale jde to a je mi čím dál lépe.