Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak si taky zavzpomínám, s dovolením. My jsme měli v rámci pozemků školní slepičárnu, asi 30 slepic, kurník ze staré maringotky. Nikdo se tam moc nehrnul, ono to taky není moc voňavá záležitost. Jednou mě tam za trest vyslali, asi jsem příliš liknavě okopávala mrkev či co. Avšak zalíbilo se mi tam nastálo neb jsem záhy také rozpoznala výhody. Takže coby vrchní slepičí uklízečka jsem měla tolerovány pozdní příchody na hodinu _ "Kdes byla? No ve slepičárně." a též pak odpo doma- "Kam zas jdeš? Do slepičárny." Mňo, ono se na slepičím pozemku dalo zcela bezpečně za bukem kouřit.

Dík Ygo za tvé vzpomínky, otvírají cestu těm našim.

Abyt, o to mi vždycky šlo - abyste si zavzpomínali, protože každý z nás v sobě nosí to své vlastní stříbro, jenom někteří jsou lakomí se o něj podělit.

Ad slepičárna - předpokládám, že slepičí odér byl dobrou kamufláží toho cigaretového.

Chichi, Ygo, byl. Po příchodu domů pravidelně následovalo - Sudej si ty hadry a di si je namočit. Načež následoval úprk do koupelny, kde jsem si velmi poctivě tak deset minut čistila zuby.

Teď si uvědomuju - když jsem jako puberťák a postpuberťák kouřila, tak cestou domů jsem přežvýkala hrst růžových lupenů ... pravda, v zimě byl problém na nějakou tu růži natrefit!