ČLOVĚČINY: Zvířetnické vzpomínání na Bedu

Je tomu právě rok, co po duhovém mostě kočičím krokem přeběhla naše přítelkyně Olga Joklová, kterou jsme všichni znali jako Bedu. Vzpomínám, jak jsme se kdysi na Zvířetníku všichni zasmáli, když se v diskusi pod článkem někdo podivil, že Beda je křehká žena a ne nějaký fousatý chlap z Moravy, jak si Bedu podle jména představoval.

Pojďme si tento víkend na Bedu zavzpomínat všichni. Byla tak dlouho součástí Zvířetníku a pilířem Hadopasů, že se určitě objeví mnohem víc vzpomínek, než se nám jich tento týden se Sharkou podařilo pro dnešní článek shromáždit. Za poskytnuté fotky patří poděkování (abecedně) Bláže, Jenny, Nelině, Sharce a Vave.

Vave

Beda s kočenkami

Ahoj Bedo,

Už rok sedíš U kance a spokojeně si každej den popíjíš kafíčko, dáváš si cigárko, doplňuješ zásoby do dutých nohou a nemusíš se mučit na rotopedu, protože jednak tam žádný není a druhak se tam netloustne. Na klíně se Ti střídá Nynyška s Myškou a někdy i moje Kačenka. Občas zahlídnu tvoje oči v těch kočičích… sleduješ mně a myslíš si, že o tom nevím… vím, jen Ti to neříkám, abys měla radost… hlídáš mi kočky a já jsem Ti za to moc vděčná...

Když mi přijde podařenej kočičí vtip, tak mám stále tendenci, ti ho přeposlat... když vařím něco, co jsi měla ráda, tak vím, že k Tobě ta vůně dojde a ty si to u číšníka objednáš… no, kdo jinej by mi ujídal z hrnců?

Chybí mi to naše štengrování a výměny názorů a všechny ty rozpravy, co jsme spolu vedly. Ještě jsem nevymazala skypa a když si ho projedu, co všechno jsme semlely... tak se nedivím, proč mi tak chybíš...

výňatky:

byla jsem na ozařování

..a jak ti je?

Blbě, prej to ve mně bude 3 MĚSÍCE

...tak pak už budeš muset svítit, když si nebudeš zářit, zase neušetříš.

Šárko, ty jsi ůň! (a moře řehtajících se smajlíků)

Tam vzadu na fotce , za tou černou slépečkou, to je Kamil?

...kde?

Nahoře.

Bedo, obávám se, že to co myslíš, je dřevo.

Tak ne, zvětšila jsem si to, je to kámen. Ále šedivej! Já ve všem vidím kočky!

poslední věta byla

Bedo, musím končit, jdu na dílnu..

odpověď - TAK ZATÍM...

jak dlouho to „zatím“ bude trvat nevím, ale až to přijde, vím, že mi přijdeš naproti.. s Šarikem, s kočkami…

Sharka

Její splněný sen - v Dubči se lvíčetem

Hledala jsem fotku s Bedou na Mikulášském venčení, kam přišel Krejg v oblečku Santy, jenže jsem tu fotku nikde nenašla a na Hadopasech už ty staré srazy nejsou. Bedě se Krejg strašně v tom oblečku líbil a každý rok chtěla, aby v něm přišel na Mikulášské venčení.

Takže fotku neposílám, což mě moc mrzí. Na Bedu si často vzpomenu. Chybí mi. :(
Bláža

Vzpomínku na Bedu… Vlastně nevím, kdy jsem se s Bedou poprvé setkala z očí do očí. Snad když nás - Bedu, Karolínu a mne pozvala Šárka na husu. Neuvěřitelné, co se do tý holky vešlo. Moc jsem jí to záviděla, protože na rozdíl od ní na mě je každý knedlík znát. Každopádně od té doby naše přátelství nebylo jen virtuální, ale lidské. Její naivita mne vždycky dostala, ale ty oči, kterými se na svět dívala, byly tak optimistické.

Milovala svoji dceru a velmi prožívala její úspěchy, ale i problémy.

Pro mne byl její život hlavně kočičí. Byla schopná pro ně hodně obětovat ze svého pohodlí. Kam se člověk u ní podíval, všude byly kočky. Možná, že to byla až posedlost, ale Bedě život nesmírně obohacovaly.

Jezdím za maminkou kousek od domu, kde Beda bydlela. Při každé návštěvě jsem si říkala, že bych se s ní měla domluvit na kávě. Ale spěchala jsem domů a byla utahaná z práce a jízdy autobusem a vůbec. Potom Beda onemocněla a všechny plány šly do kopru. Teď už čas mám, ale není mi to k ničemu. Tak snad si jednou spolu dáme zase Kofolu a já budu koukat, jak do duté nohy Bedy bude padat husa s knedlíky a zelím

Inka

Není den, kdy bych si na nezapomenutelnou Bedu nevzpomněla.

Posílám odkaz na vzpomínky, tak jak je mám na rajčeti, ty fotky Bedulky mám stažené z různých akcí, tak jak jsem si je poté poskládala.

https://svetlicko.rajce.idnes.cz/Vzpominka_na_Bedulku/

Jenny

Beda byla kočka

Kočičí Beda samozřejmě velmi chybí, jak její odborné rady, tak i obětavá pomoc kočičímu rodu. Také odborné rady a pomoc při umisťování videí, problémů na Hadech, atd.

K nevíře, že už tady chybí rok.

Moje časté spojení s ní bylo hlavně přes Kebulíka, jí se převelice líbil a musela jsem jí často posílat jeho fotky. Bedím přičiněním byl konečně zařízen jeho odchyt ke kastrování a tak se nám stal z ostražitého a i škodícího Kebula mazel nejvyššího stupně. Bedo, krásná vzpomínka a díky!

Nelina

Beda – to je v mých vzpomínkách taková mozaika – jak jsem s ní jednou – 10 nebo víc let zpátky byla v kočičím útulku někde u Palmovky, jak jsme se potkávaly v Uhříněvsi nebo na Pražení.

Jak pomáhala Nelince s organizací kastrace Kebulína...

Byla dobrým duchem Hadopasů – pro nás počítačově méně gramotné :-)...

Utíká to, další, která mi chybí...

Jajka

Těžko se věří tomu, že Beda tu už rok není. Zejména proto, že v myšlenkách zůstává se mnou, že se mi stále připomíná. Často na mě vykoukne na Hadech, na facebooku, v archivu fotek. Nakrátko ostříhaná, radostná, zadumaná či nadšená nad talířem plným jídla nebo nad čímkoli, co se týkalo kočičího světa. Do kterého Bedulka vždycky chtěla patřit a do kterého ve skutečnosti patřila.

Beda na Pražení 26. 10. 2018

Chtěla jsem v dnešní vzpomínce vypíchnout jednu Bedí vlastnost, ale od ní jsem se dostala k další a další, tak mé vzpomínání bude trošku delší, než bylo plánováno. Tou vlastností je statečnost.

Beda měla mnohé potíže a onemocnění. Fyzické, neurologické i s tím související psychické. Nerada o tom mluvila, nestěžovala si, ale znala dobře své limity, kterým přizpůsobovala svůj kontakt s vnějším světem. Někdy to bylo tak zlé, že nemohla ani telefonovat, někdy do telefonu mluvila jen stěží. A tak jsem poprvé poznala její hlas. Slabý a roztřesený, přesto plný odhodlání se sejít a převzít nějaké věci, které jsem chtěla jejím prostřednictvím předat do útulku pro kočky. Bylo to v začátcích společných aktivit Zvířetníků. Sešly jsme se na Pankráci, viděly jsme se tehdy poprvé. Beda na tom nebyla dobře, přesto jela kamsi pomoci ošetřovat nemocné kočky a kočky po kastracích. Stejně statečná byla, kdykoli šlo o pomoc nejen kočkám a jiným zvířatům, ale i lidem. Vždycky se statečně postavila za každého, o kom byla přesvědčena, že je v právu a/nebo že mu bylo křivděno. Stejně tak byla statečná ve své nemoci, do poslední chvíle.

Beda také měla v sobě velký cit pro spravedlnost, slušnost, pokoru i laskavost. Nikdy nemluvila ošklivě o nikom za jeho zády, ani neprozrazovala ničí tajemství.

Měla jsem ji ráda, ale teprve až když tu nebyla, jsem si uvědomila, jak pro mě byla důležitá. Ne kvůli tomu, že mi vedla web, ale protože se s ní dalo mluvit o všem, protože byla rovný a dobrý člověk, jakých zase tak moc není. Někdy byla naše komunikace, ať už pracovní nebo soukromá, poněkud obtížná. Bedin humor byl svérázný a její neschopnost porozumět (nejen mému) vyjadřování plnému metafor, exprese a nadsázek až legendární, stejně jako má neschopnost rozumět některým technickým přímočarostem i neschopnost si některé věci pamatovat a všímat si jich. Ale vždycky jsme se nakonec domluvily a pobaveně se zasmály nad naší růzností.

Beda na Grébovce, pod Viničným altánem, květen 2018

Milá Bedulko, chybíš mi. Ztrátu venkovního Blekouška jsi se mnou ještě oplakala. Že se před létem ztratil Oskárek, to určitě dávno víš. A kdo ví, možná zrovna leží u tebe na klíně a přede. Na současného černobílého Kryšpína se nejspíš trochu mračíš, protože bývá protivný na pruhovanou Zuzanku od sousedů. Měla jsi tenkrát takovou radost, když jsi zjistila, že k nám chodí na zahradu právě mourovatá kočička Zuzanka, dokonce sis ji na návštěvě u nás mohla pohladit.

Hladím ji za tebe každý den, Bedulko. A vždycky si na tebe vzpomenu, má milá.

Vave

Odkaz na vzpomínkové album:

https://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Zviretnicke_vzpominani_na_Bedu