Před časem:

No, to jsem zvědavá, co napíšeš jednou o mně, řekla Beda. Představuješ si to nějak?

Bedo, jak mám vědět, co napíšu? To si přece nemůžu psát do zásoby…

Beda na Pražení 26. 10. 2018

Když já bych si to chtěla přečíst.

Šárko, a ty si to nějak představuješ, jaký to je, až...

No, mám takovou představu, jak přejdu ten Duhovej most a tam bude čekat Šarik a Kačenka a všechna moje opečovávaná a za Duhou přebývající zviřátka. A bude tam směrovka k hospodě U kance, oni mne tam dovedou a já otevřu, vyvalí se cigaretovej dým…

Týjo, tam se může kouřit?

No jistě, si myslíš, že by Rpuť byla někde, kde se nesmí?

Hihi, to asi ne.

A pokračuj, to je moc pěkný, jak to říkáš.

No a ozve se, to je dost, kde se couráš, už tu na tebe čekáme. A vstane ten poslední odchozí Zvířetník a přepustí mi židli v čele stolu. A u nohou se mi usalaší Šarik a na klín mi vleze Káča...

A taky Drobek, rozněžnila se Beda a odmlčela se. To já tam budu s Nynyškou, řekla po chvíli.

Hele, o tom bys mohla na Zvířetník napsat, jak si to představuješ, to by se tak pěkně četlo. Já si ráda čtu, jak píšeš o kočkách a Proč má kočka proužky. A víš co? Loni mi přišlo vánoční přání a představ si, byl to ten obrázek, jak jsme spolu dělaly ty jesličky, jak u Ježíška leží kočka. Jak jsme ji podle fotky Pitiny do těch jesliček dávaly. Poslala mi ho kamarádka kočkařka. Měla jsem radost a ten příběh jí poslala.

Beda s tygrem ussurijským, terárium Dubeč 2013

* * *

A dnes:

Bedo,

snad poprvé hledám slova a nevím, co napsat… protože tam uvnitř mne to moc bolí… a ty slzy, co se mi lijí z očí, mne chvílemi pálí a chvílemi studí…

Bedulko,

sedíš si v čele stolu a čekáš, až Ti donesou ten Zvířetnický článek o Tobě k přečtení. Cigárko, alžírský kafíčko, kofola, pizza, ovocný knedle s mákem, cukrem a rozpuštěným máslem, všeho je okolo dostatek, stačí natáhnout ruku a dát si i 2x, protože U kance se nepřibírá, to jsem Ti zapomněla říct. Rpuť rputí a je tam veselo. Rozchechtaná Karolína se svými kočičáky vypráví zrovna nějaký recept. A HankaW zvedá hranatou sklenici a vychutnává si svůj oblíbený mok.

Beda na Venčení 2018

My tu jsme stále jako opaření a na každého z nás doléhá ztráta a prázdnota.

Tak čti, jak to bolí, jak nám je smutno, protože odešla přítelkyně s duší a srdcem kočičím. Naše zkoumavá a různá vysvětlení požadující kamarádka, co se radovala i z maličkostí. Kamarádka, co nám pomáhala, jak mohla a uměla, a ještě víc… Kamarádka, která milovala kočky, teplo, slunce a trávu plnou pampelišek, kofolu, palačinky, bramboráky, svíčkovou, zmrzlinu, išlské cukroví, Vladimírův kečup a velvet latté a měla „dutý nohy“.

Víš, Bedo, každému z nás budeš chybět jinak a přitom všichni budou pociťovat takový divný prázdno.

Beda na Grébovce, pod Viničním altánem, květen 2018

Už nepřijedeš, aby sis pomazlila kočky a šly jsme na kávu s paraplíčkem a vafli a na ondráše. I tu fotku tu máš, jak jsi chtěla, protože se Ti moc líbila, a mnohé další… Už tu nebude nikdo, kdo by mne pošťuchoval a bavil se tím, jak se čílím. Už Ti na zeď nepřidělám další obrázky… Jen Bedo fakt nevím, jak se popasuju s vizitkami na Pražení, Dubení, Venčení, když mi odešel můj počítačový expert. Který se mnou sváděl vždycky boj o každý milimetr a pixel. A tak Ti jen slíbím, že se budu snažit nedělat Ti ostudu.

Foto: archiv Sharka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie. Kde bohužel najdete i onen Duhový most.