Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Psala jsem na hady. Nakouknete?

pamatujete,jak ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku,poslouchal malej Tomáš Holej rádio, kde četli příběh o výstupu našich horolezců na jednu z osmitisícovek? Já jsem poslouchala szejně jako on, hltala každičké slovo a ruce i nohy mi mrzly a mozoly se mi dělaly..vždycky když dočetli,potřebovala jsem bivakovat...tak moc jsem to prožívala..přitom jsem málem zdechla při výstupu na Sněžku

Dík za dnešní první rozesmání, na Sněžku se dneska taky chodí v zástupech. Já tam byla jen jako děcko s rodičema. A vlastně umí být taky hodně nebezpečná, snad letos v zimě tam z polské strany ěkdo při výstupu zahynul. Není to žádnej kopeček.

Jirko díky za další zajímavý střípek z autralské historie odvážných můžů.

Bez takových lidí by asi stále byla spousta bílých míst na mapě (bylo by to lepší či hořší - toť otázka). Ovšem co fakt nechápu jsou fotky současných davů lidí, kteří stojí na ME nekonečnou, nebezpečnou frontu jak na maso (a jak píše George, pěkně drahé maso), jen aby mohli říci "tam jsem byl(a)" (nebo je to stojí život).

Ještě v době ZDŠ, jsem četla knížku o Ed. Hillarym a jeho výstupu na M.Everest se svým šerpou. Už nevím, jak se knížka jmenovala, ale pamatuji se, že jsem čtení zcela propadla.

Pro mne je potřeba podobných zážitků dost scifi. Snažím se lidi coby překonávače velkých nástrah chápat. A často mne fascinuje čeho jsou lidský tělo a mysl schopný. Že dodnes nikdo australskou partu nedotáh značí, že se skutečně jedná o vrchol...něčeho. Otočit se 50m před cílem, je taky velká frajeřina. Mimochodem jak horolezec ví, že dosáhl toho nejvíc vysokého vršku? Je tam mohyla? Tyč s vlajkou co odolá všemu? Nebo mají sebou měřidlo výšky nad mořem. Vim je to blbá otázka, jenže většinou ztratím trpělivost u pátrání po podrobnostech u příběhů, kterým nerozumím. Já líp vnímám riskování života, když může někoho zachránit, nebo něco zachránit, někomu něco přinést ( ne jen pocit zadostiučinění). Jinak mi to přijde jako mrhání. Ale snažím se to chápat jak píšu výš, a určitě bych nikoho neodrazovala, každý jsme nějak uplácán a pokud to těm lidem dává smysl, mají za mne nárok dělat co umí a chtějí. Třeba příběh Divočina o cestě na PCT mi přišel dobrej, ten risk tam nebyl až tak zřetelnej a pro dnešní zdolávače je určitě menší, ale v tom roce, kdy šlo to děvče z příběhu, samotné holky moc nechodily a vůbec bylo na trase méně lidí. Nejlepší terapie po traumatu...možná je v tom něco takového. Jak jsme každej jinak uplácanej, tak taky každej potřebujeme něco jiného. Děkuji Georgi za vhled do života horolezců.

Hu, úžasné příběhy lidí, kteří jdou za svým cílem, vždy a za každou cenu, někdy i přes (vlastní) mrtvolu.

Bohužel dnešní horolezení zahrnuje i "horolezení" - šokovalo mne, když jsem prvně četla, jak se z Himalájí musí uklízet odpadky .

Uklízení odpadu a případně snesení těch co sami dál nemohli, je taky náročná disciplína, zahlédla jsem na to téma nějaké články.

A naštěstí jo!

Šikovná

Zdravím z JJM- děsí mě, že mě počítač odhlásil, snad si vzpomenu na heslo.

Horolezci jsou jako mořeplavci - je to nebezpečné, ale stejně tam cos pohání. V rodině jsme jednoho měli také, ne tedy vrcholového, ale stejně... jsem ráda, že je tu stále s námi. Průzkumníkům nových cest všechna čest!

hezké australské úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům