V 17:30 ve středu, 3. října 1984, tedy téměř před 40 lety, stanuli na vrcholu Mount Everestu první Australané, Tim Macartney-Snape a Greg Mortimer.

Výstup provedli jako prvovýstup novou cestou, extrémně příkrou severní stěnou do Nortonova kuloáru, odkud za silné vichřice, lavin a extrémně nízké teploty pokračovali na vrchol. To vše bez pomoci kyslíku. Výstup provedli alpským způsobem, jen s nejnutnější výbavou, tedy rychle a bez pomoci nosičů.

Byli první, kteří prostoupili obtížnou Severní stěnu touto cestou. Do té doby pouze 170 horolezců stanulo na vrcholu Mount Everestu a 60 jich při tomto pokusu zemřelo.

Tim Macartney-Snape a Greg Mortimer tak vytvořili novou, nyní klasickou cestu 3000 metrů vysokou, téměř kolmou, Severní stěnou. Do té doby byla jediná expedice, které se zdařil výstup Sevrní stěnou, avšak jinou, lehčí cestou, expedice Japonská v roce 1980.

Australané tak byli prvními, kteří touto cestou zdolali vrchol v opožděném post-monzunovém období Severní stěnou a navíc bez pomoci kyslíku. Krátké video najdete na tomto odkazu.

Celý expediční tým strávil předchozí měsíc přípravou výstupu a nutnou aklimatizací. Vytvářeli si tak budoucí cestu. Ukládali zásoby jídla a výbavy na místech plánovaných postupných táborů a upevňovali fixní lana na budoucí cestě, to vše v nepříznivém post-monzunovém počasí, kdy se monzun opozdil a teploty spadly na minus 30 °C.

Když se později, 22. září ve středu v 10 hodin vyčasilo, vyrazila čtyřčlenná vrcholová skupina z předsunutého základního tábora (5500 metrů) k výstupu na vrchol, za jasného slunce a třeskutého mrazu (-30 °C). Geoff Bartram (33 let, z Quenbeanu), který si v pondělí stěžoval na intenzivní bolesti hlavy a vrátil se do základního tábora s výšky 6950 metrů, zůstal v základním táboře. Čtyřka pokračovala vzhůru Velkým kuloárem, gigantickým žlebem vedoucím vzhůru s výšky 7600 m přes několik deskových sněhových polí a skalní pásy velice pomalu, kvůli řídkému vzduchu, který stěžoval dýchání.

Poslední nápor na vrchol si vyžádal neskutečné úsilí všech členů vrcholové skupiny. Lincoln Hall (28 let, z Wentworth Falls v Blue Mountains) byl první, který se musel po 15. hodině vrátit s výšky 8300 metrů. Tim Macartney-Snape (28 let, z Grety ve Viktorii) a Greg Mortimer (32 let, geolog ze Sydney) dosáhli vrcholu ve 20:00 po náročném dvanáctihodinovém výstupu. O 15 minut později se Andy Henderson (28 let, elektroinženýr ze Sydney) obrátil na zpáteční cestu, kdy mu na vrchol zbývalo jen 50 metrů.

Sestup se konal za silného větru a teplotách kolem -30 °C. Horolezci byli hrdí na to, že zdolali Severní stěnu jako druzí na světě, a to navíc novou, obtížnější cestou. Při návratu do tábora v 8100 metrech ve 3:30 ráno, po 17 hodinách lezení, byli donuceni sestupovat za tmy, aby se vyhnuli bivaku ve stěně v extrémní výšce, kde všude hrozí smrt.

Dnes, kdy se stovky lidí pokouší vystoupit na vrchol Mt. Everestu klasickou cestou z jihu, přes ledopád Khumbu, Západní Cwm, stěnou Lhotse do Jižního sedla a odtud hřebenem přes schod Hillary na vrchol za pomoci nosičů, vůdců a kyslíku vyniká výstup Severní stěnou alpským stylem jako skutečné horolezectví ve své podstatě. Co se děje dnes z jižní strany, je prostě komerční záležitost. Zájemci, mnohdy bez zkušeností s pobytem a pohybem v horách, si tak mohou zaplatit pokus o výstup, který není zaručen, a nebo i vlastní smrt.

To vše ze hubičku. Jen povolení k výstupu na vrchol od nepálské vlády je za $11 000. Vůdce a nosiči průměrně $45 000. Dobře vybavená expedice s dobrými službami stojí kolem $90 000 a levná s jen základními službami $35 000. To vše prosím na hlavu, tedy pro jednotlivce a nikoliv pro skupinu.

I když to je letos již 40 let, zatím se nikomu nezdařilo touto cestou výstup Severní stěnou zopakovat.

Psáno 15/9/2024. Doprovodné fotoalbum najdete zde.