VÝSTAVA: Psychiatrie - pomoc, nebo hrozba?
Cestou na výstavu o psychiatrii, Praha 2025 foto: Jitur, Neviditelný pes
Nedávno mi dcera, při aktualizaci mobilu, zřídila FB adresu. Sama od sebe, neměla jsem potřebu ji mít. Ale, mám. A tak občas mrknu… na skupiny westíků; sphynxů; videa z pražské ZOO, zejména z pavilonů goril; fotky zvířat. A také na upoutávky k výstavám, návštěvě muzeí, galerií, divadel. Naposled mne zaujalo oznámení o konání mezinárodní výstavy „Psychiatrie: pomoc nebo hrozba?“, pořádané začátkem května 2025, v budově Autoklubu ČR, v Opletalově ul. v Praze.
Její stálá expozice je umístěna v prostorách Citizens Commission on Human Rights v Los Angeles v USA a byla otevřena již v roce 2005. Všechny prezentované dokumenty vznikly na základě rozhovorů s více než 160 odborníky z různých medicínských oborů, práva, historie, vědy, pedagogiky, ale také psychiatrie, psychologie a dalších.
Můj zájem byl osobní – dlouhodobě se léčím s nervy, stejné potíže měla moje mamka i babička. Spouštěčem mých problémů se staly události 11. září 2001. Během pár dní, od pádu Dvojčat, mne úplně ochromil strach, permanentní, nekončící, 24 hodin denně trvající strach, ze všeho a z ničeho. Tehdy jsem cítila, že sama si s tím neporadím. Od obvodního lékaře jsem se žádankou šla k psychiatrovi a od té doby psychofarmaka užívám.
Uvádím několik dílčích informací z výstavy, které jsem si odtud odnesla já:
Na panelech rozmístěných ve výstavní hale bylo možné se dočíst o historii a vývoji léčení duševních poruch a postupně zde zhlédnout i 14 krátkých dokumentů, zaměřených na jednotlivá historická období, i postupy lékařů.
Byly zde i aktuální údaje ze světa, ČR nevyjímaje.
Léčení duševních nemocí v historii vypadalo spíše jako mučení, než jako poskytnutí pomoci lékaře a jeho snaha o vyléčení pacienta.
V 16. stol. se např. předpokládalo, že duševní poruchy způsobuje přebytek krve v mozku.
Ve 20. stol. tak lékaři odstraňovali pacientům orgány, o kterých se domnívali, že mohou být příčinou potíží.
Na nemocné bylo pohlíženo stejně jako na zvířata bez duše. Podle behaviorální psychologie (J. B. Watson), je vnější pozorování objektivní, tedy měřitelné. Svými pokusy na zvířatech i lidech zkoumal jejich schopnosti učení. Podmíněnými reflexy se zabýval i ruský fyziolog I. P. Pavlov, prováděl pokusy se psy a zjišťoval jejich reakci na různé zrakové, či sluchové vjemy.
Eugenika poskytla záminku A. Hitlerovi pro masové sterilizace, zabíjení duševně i fyzicky nemocných. V r. 1933 bylo v řadách SS 48 % psychiatrů. V Berlíně, v Tiergartenstraße 4, bylo zbaveno života na 70 tisíc osob.
Chirurg Walter Freeman prováděl u pacientů trpících např. těžkými depresemi tzv. lobotomie - ostrým špičatým nástrojem pronikl těsně nad oční bulvou do mozku, čímž dosáhl přerušení nervových vláken spojujících mozkový lalok s ostatními částmi mozku a tím i ovlivnění chování. Tomuto zákroku byla podrobena i sestra J. F. Kennedyho, jejíž rodiče ji chtěli zbavit „přílišné impulsivnosti a prostořekosti“. Z živé mladé ženy se stala mentálně zaostalou osobou na úrovni dvouletého dítěte. Na následky provedených zákroků se 25 % pacientů dostalo do vegetativního stavu. Podle odhadů bylo v rozmezí let 1936 – 1978 provedeno přibližně 35 000 lobotomií.
Na ukončení léčby lobotomií v celém světě výrazně zapůsobil také film režiséra Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem[3].
Ve 30. letech 20. stol. bylo přistoupeno k EKT – šoky byly pacientům podávány v síle od 50 – 400 voltů.
Za méně razantní než chirurgické zákroky byla považována nová psychofarmaka jako haloperidon, thorazine, a to i přes vedlejší účinky – např. nekontrolovatelné záškuby, až po trvalá poškození, sebevraždy.
U duševních poruch není prokázáno žádnými laboratorními testy, že je způsobuje tzv. chemická nerovnováha. Nemocní reagují na různé léky různě, každému zabírá v léčení něco jiného.
V naší době narůstá počet psychiatrických diagnóz, a tak už medikamenty užívají i děti. Ještě před pár desítkami let byly dnešní děti s ADHD jen mimořádně aktivní.
Dle statistik trpí duševní poruchou každý 4. člověk.
Trpěly jí i tyto známé osobnosti: A. Lincoln, E. Hemingway, V. Leigh, F. Farmer, B. Holiday, J. Garland, E. Douglas, M. Monroe, M. Hutchence, K. Cobain, E. Smith, S. Wright, C. Zeta-Jones, S. O´Connor, M. Gibson, C. Diaz…
Z českých významných osobností: M. Kopecký, O. Pavel, E. Holubová, V. Cibulková, M. Vašut, A. Cibulka, A. Goldflam, M. Dejdar, P. Muk, R. Müller…
Z výstavy jsem odcházela s rozporuplnými pocity. Jak to vlastně je? Když léky zapomenu vzít, je mi hůř. Ale je to tím, že mi chybí lék, nebo jen tělo postrádá některé látky v antidepresivech obsažené?
Foto: Jitur
Zdroje: