Z AUSTRÁLIE: Výstava orchidejí – zima, červenec 2014

Stejně jako před rokem. Zima nám pokročila, dokonce jsme měli už i několik ranních mrazíků a jinovatky. To je období, kdy tu nejvíce kvetou orchideje. Jak ty pěstované, tedy domácí, tak i ty divoké v buši. A tak jsme se z místních, regionálních novin, kterým důvěrně říkáme „kravské rozhledy“, ale jinak známé pod jménem „The Mountain Gazette“, dověděli, že místní, povětšině amatérští pěstitelé, podniknou v sobotu výstavu toho, co se jim podařilo vypěstovat.

Část výstavy orchidejí

K tomuto účelu si půjčili nevelikou halu skautů, tady u nás pod kopcem v Emu Plains, což je název městské čtvrti. Protože moje žena Míla také orchideje pěstuje a dokonce na ně má menší hangár tvořený síťovinou stínící slunce. Tam má ubytováno kolem 60 květňáků s různými orchidejemi.

A tak jsme se v sobotu, 12. července hned po ránu sebrali a sjeli s kopce ke skautské hale podívat se na tu nádheru. Horko rozhodně nebylo, teploměr u nás ukazoval 5 °C a dole pod kopcem je obvykle o 2 – 3 °C méně. U vchodu jsme zaplatili symbolické vstupné dvou klokaních dolarů na osobu, aby pořadatelé měli na zaplacení za elektriku a vodu, co za víkend v té hale spotřebují. Obé je zde nyní drahé, zvlášť elektrická energie, za kterou nám, díky zelené politice vlády, počítají více jak 25 centů za kilowatthodinu.

Další část výstavy

V prostoru haly byly k sobě sraženy stoly do čtyř podélných řad, pokryty černou plastovou folií a na nich vévodily květňáky s orchidejemi všech možných druhů, barev a vůní. Nádhery bylo, až oči přecházely, a na jednom stolu byly některé zdejší, co rostou divoce v buši. Vzduch byl provoněn těmi, co omamně voní, a obdivovatelů bylo tak akorát přiměřeně, aby nebylo přecpáno. Rozhodl jsem se tuto chloubu místních pěstitelů zvěčnit v podobě digitálních fotek, které vám nyní nabízím v albu na Rajčeti.

Psáno 14/7/2014.

A ještě zpráva o opeře Brundibár

Tentokrát jen krátce něco o kultuře v Klokánii. Dne 18. srpna LP 2014 bude v Sydney uvedena australská premiéra krátké opery Brundibár. Tato veselá opera (česky zde) byla napsána Hansem Krásou již v roce 1938 a do terezínského ghetta ji sám pro české židovské děti zde internované za II. světové války propašoval. Poprvé zde byla uvedena v roce 1943 a jeden ze zúčastněných, Jerry Rind, nyní už devadesátiletý, stále žije zde mezi námi.

Lví podíl na uskutečnění této premiéry má etnomuzikolog Joseph Toltz, který se s touto operou seznámil před šestnácti lety. Společně s Jerry Rindtem dovedli tento záslužný projekt ke zdárnému konci a tak i operní publikum v Klokánii bude mít možnost se s tímto kouzelným dílkem seznámit. Ovšem v kontextu místa a doby, kdy bylo sehráno v Terezíně 55 repríz, moc veselo nebylo. V ansáblu se vystřídalo mnoho dětí, když ty starší byly posílány transporty do vyhlazovacích koncentráků.

Nám nezbývá než všem zúčastněným držet palce, aby se premiéra vydařila a dočkala se mnoha repríz.

Psáno 16/8/2014