19.3.2024 | Svátek má Josef


ZANINY CESTY: Klatovy a to okolo

7.10.2020

Doma jsme se sotva otočili a hned jsme balili do Klatov (kratičká vsuvka na Zelenou Horu byla neplánovaná). Do Klatov jsme dojeli v pondělí k večeru, takže jsme jen tak v rychlosti okoukli centrum, něco málo nakoupili a šli spát, přičemž jsme zjistili, že apartmán je sice pěkný, ale děsně studený.

V úterý mělo pršet, tak jsme zvolili krotkou procházku po městě – nejdřív na kopec Hůrka, kde byla slíbená rozhledna; ovšem když jsme hezkým borovým lesem vyšli na vrcholek k ní, bylo zavřeno. Tak jsme popošli do Mercandinových sadů, což je příjemné místo s velkým rybníkem (můžete si půjčit lodičku) a kavárnou. Tam jsme si dali kafe a pokračovali do centra.

Klatovy

Historické centrum Klatov je úžasné, ať už je to Černá nebo Bílá věž, radnice, kostely, domy na náměstí i mimo něj, hradby… Klatovy byly bohaté a výstavné město.

Středa byla ve znamení Josefa Hládky, architekta, stavebního podnikatele, politika a mecenáše (jeho stručný životopis stojí za přečtení viz zde). Za totáče se povedlo ho skoro vymazat z paměti, přesto jeho nadace funguje dodnes.

Dojeli jsme do Lužan, kde se na zámku, který koupil původně pro svoji matku, léčil po kolapsu z přepracování. Zámek je přístupný jen výjimečně (samozřejmě ne v době, kdy jsme tam byli) a bohužel na něj přes plot nebylo moc vidět.

Cestou

V okolí je tam několik naučných stezek, ale tabule jsou zřejmě v dobrém úmyslu tak podrobné (a text tudíž tak drobný), že prakticky nehrozí, že by si je někdo prostudoval. Nicméně hezky jsme se prošli, na Zeleném kopci nás pobavily veliké dřevěné sochy Čerta a Káči ze stejnojmenné opery (za Hlávkou jezdila na zámek spousta umělců).

Vyloženě kočárovou cestou, resp. cyklostezkou, jsme pak lesem došli ke zřícenině hradu Skála – musel to být obrovský objekt. Zajímavé taky bylo, že tam na stromě visela cedule Stavba povolena, což se zřejmě týkalo takového toho udržování zříceniny, aby se nezřítila docela. Ale představě, jak tam ta cedule visí od 14. století, se člověk těžko ubrání.

Dobře schovaný zámek (Příchovice)

Příchovice – i tam je zámek, soukromý a opět na něj není přes plot vidět. Pak Přeštice, kde se Hlávka narodil a má tam pamětní desku. Přeštice poznáte na první pohled podle obrovského kostela, který je vidět už z dálky. A ano… taky tu mají pomník přeštická prasata.

Ve čtvrtek jsme začínali u zámku ve Veselí, který opravuje nějaká skupina nadšenců, zaplaťpánbu za ně. Ani na něj není moc vidět.

Další byla zřícenina hradu a zámek Klenová, kde je to naprosto úžasné, tohle místo můžu vřele doporučit. Zajímavé to tam je i sochami – jsou tam různě rozhozené třeba věci od Jaroslava Róny, nebo moje oblíbené koule od Čestmíra Sušky. Po zřícenině se člověk může pohybovat sám, na zámek se provází. Nemohli jsme se odtamtud odtrhnout, pořád jsme objevovali nové prostory, kam je možné se podívat.

Zřícenina hradu Klenová

Pak už to bylo horší – v Týnci jsou dva zámky, oba v hodně mizerném stavu. Lepší dojem jsme měli ze zříceniny kaple sv. Jana Nepomuckého, tam aspoň člověk ví, do čeho jde. Navíc to místo má úžasnou atmosféru.

V pátek jsme na Švihově poprvé potkali spoustu lidí. Valili se na hrad, takže jsme usoudili, že jen nakoukneme za hradby a pak si ho obejdeme. Švihov byl vodní hrad, a i když část hradeb a příkopu byla zrušená, dá se obejít. Kupodivu přitom nikoho nepotkáte a je to zajímavý pohled.

Vodní hrad Švihov

Docela hezkou cestou převážně lesem (lesy tu jsou … ne snad kůrovceprosté, ale rozhodně nejlepší, co jsme letos viděli) jsme došli do Chudenic. V místním zámku Franta pěkně diskutoval s paní průvodkyní o Kateřině z Ludanic, resp. on měl za to, že pocházela právě z Chudenic (prý je to poměrně rozšířený omyl).

V místním pivovaru jsme poobědvali a pokračovali k Americké zahradě, která byla založena v roce 1828 hrabětem Eugenem Černínem jako školka severoamerických okrasných dřevin. Musím se přiznat, že jsem čekala něco jako botanickou zahradu; tohle je sice určitě zajímavé (obrovské tulipánovníky, jedna ze tří nejstarších sekvojí v Evropě apod.), ale spíš pro odborníky, oku prostého pozorovatele se to jeví trochu jako džungle.

Zámek Lázeň sv. Wolfganga

O kousek dál jsme se vydrápali na rozhlednu Bolfánek a chvíli u ní poseděli, pak jsme pokračovali k zámku Lázeň sv. Wolfganga (více zde), to už nás dost hnal čas odjezdu jediného autobusu do Klatov.

Na sobotu zase slibovali déšť, tak jsem trochu pokrátila trasu. Dojeli jsme do Dobříkova – kvůli viaduktu, který inzerovali jako krásný s deseti mostními oblouky. Tak… asi tam jsou. Ale jak je to celé zarostlé, viděli jsme snad dva a ještě s bídou, docela zklamání. Měli jsme si místo toho naplánovat raději další zříceninu nebo rozhlednu, v okolí se najde obojí.

Tady u Kdyně je už trošku jiná krajina, víc šumavská, moc hezká cesta to byla. Bohužel přímo v Kdyni toho k vidění moc není – synagoga (zavřená) a historická brána s ležícím lvem do areálu staré přádelny, což je upomínka na nejstarší manufakturu v Čechách z roku 1696 (víc se z ní nedochovalo).

Pošumaví

Nepršelo…

V Klatovech jsme si na sobotu domluvili prohlídky – já gotický kostel Narození Panny Marie a Franta barokní lékárnu, oba pak klatovské katakomby pod barokním kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie.

Oboje, resp. všechno, to bylo úžasné. Přála bych si mít čas (a paměť) to tady všechno vyprávět. Nebudu, jeďte se podívat sami!

Foto Zana. Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes