23. září jsme odjeli do Liberce s nadějí, že k nám počasí bude milosrdné. Bylo. Vyšlo krásně, užili jsme si chladnějších rán a teplých odpolední.

To první, čtvrteční, jsme vyrazili jen tak na zahřátí podívat se na Libereckou výšinu. To je oblíbený cíl líných turistů jen kousíček od konečné tramvaje (ovšem už v lese a v kopci). Vypadá jako romantický hrádek, ale pochází ze začátku 20. století. Franta si cestou tam v kůrovcovou těžbou poznamenaném lese narazil… no, tu nejspodnější část zad.

Na Nové louce

Na pátek jsme proto zařadili relativně nenáročnou procházku z České chalupy na Novou louku (zcela výjimečně se nám podařilo naobědvat se v Šámalově chatě, řečené Šámalka, kde jsou pravidelně davy lidí) a pak kolem Blatného rybníka do Bedřichova… a znova na Českou chalupu, protože tou dobou zrovna z Bedřichova nic nejelo.

Mokřady Jablonné

 V sobotu jsme tušili, že do hor vyrazí spousta lidí, takže jsme zkusili něco úplně jiného. Vlakem jsme popojeli do Jablonného a vydali se obejít zdejší pozoruhodnosti. Nejdřív zámek Nový Falkenburk. Tam je dětský domov a jakási nevlídná paní nás hned hnala pryč (těm dětem ji nezávidím). Ale vynahradili jsme si to vedle v mokřadech, které tam před časem vznikly z pozemku skládky. Krásné místo s tůněmi, chodníčky, vodním ptactvem a ještěrkovníkem!

Pokud snad nevíte, jak vypadá ještěrkovník, tak je to asi metrová hromada kamení proložená senem a mechem, aby se tam ještěrkám dobře bydlelo.

Pachtovský zámeček

Krásnými alejemi starých topolů a potom ještě kaštanů jsme se vrátili do města. Koukli jsme na vyhlídkovou věž. Ta patřila ke kostelu, který po různých peripetiích v 18. století vyhořel a už nebyl obnoven. Pak tam byl dlouhá léta pivovar a taky byty. Tahle část budovy vypadá hodně špatně, ale věž je zrekonstruovaná.

V centru je hlavním lákadlem bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy, která je součástí dominikánského kláštera, založeného s pomocí Havla z Markvartic a jeho manželky Zdislavy z Lemberka (to je ta, která byla roku 1995 svatořečená). Chrám není přístupný, probíhá rekonstrukce interiéru.

Bredovský letohrádek

Z centra jsme spěchali po hlavní silnici k tzv. Pachtovskému zámečku. Ten po rekonstrukci patří městu a uvnitř nás čekal důležitý bod naší cesty, tzv. Koláčkárna. Z určité vzdálenosti už jsme šli po čichu, vonělo to úžasně. Na místě jsme zjistili, že koláčky mají aktuálně už jen poslední čtyři, další se prý dopékají. Ale mají ještě mrkvánky a čokoládovou roládu, ta prý je včerejší se slevou. Byla taky skvělá. Ten den už jsme jedli jen malý kousek sýra a jablko k večeři.

Kolem špitální kaple sv. Wolfganga jsme došli k pozdně baroknímu Palmeho dvoru, ten je soukromý a krásně zrekonstruovaný. A téměř nefotitelný.

Lemberk

A dál k Zdislavině studánce a nahoru ke kapli Nejsvětější trojice a pro změnu lipovou alejí k Bredovskému letohrádku. A to už zbývalo jen pár kroků mezi krásně zrekonstruovanými dřevěnkami k zámku Lemberk. Zámek je spojený s životem sv. Zdislavy z Lemberka a je přístupný, ale my si jen prohlédli nádvoří (krásné, však se tu i dost pohádek natočilo) a spěchali dál, tentokrát už převážně lesem na vlak do Zdislavi.

V neděli jsme vyrazili na výlet s Xerxovými a Nightem, přesně vzato jsme se s nimi svezli na Smědavu a vyšli stezkou kancléře Šámala na první odbočku, kde jsme se rozloučili.

Night a Jizerky

Night šel na decentní procházku staršího rozumného psa, resp. to se od něj čekalo, ale nějak to asi nepochopil správně, jak jsme pak slyšeli. 

My jsme pokračovali na delší trasu na Čihadla, kde je úžasná přírodní rezervace, která zahrnuje rašeliniště, kleče, tůňky, k tomu zlátnoucí tráva… prostě krása.

A dál přes Kristiánov, kde bývala sklářská osada, na Šámalku. 

Přírodní park Na Čihadle

Zatím jsme těžili z toho, že jsme vyrazili brzo (z Liberce v 7:15, na Smědavě asi v osm). Lidí bylo málo, počasí příjemné. Před Šámalkou jsme na radu Xerxové odbočili z hlavní cesty, takže jsme nebyli tak úplně připraveni na boží dopuštění u ní. Desítky aut, mraky lidí… Nestačili jsme utíkat.

V pondělí jsme se vydali zase k Bedřichovu, ale úplně jinak. Dojeli jsme do Mníšku a nejdřív se šli podívat na malou přehradu Fojtka, jednu z těch, co se stavěly začátkem 20. století v Jizerkách jako ochrana před povodněmi. 

Přehrada Fojtka

Od ní jsme pak stoupali… a stoupali… až jsme vystoupali těch asi 400 výškových metrů, o které je výš přehrada Bedřichov na Černé Nise.

 Tady to bylo s romantikou trochu slabší, protože opravují hráz, takže ty nejhezčí pohledy nejsou k mání. Takže pěkně do Bedřichova a zpátky do Liberce.

Severočeské muzeum v Liberci

V úterý jsme po obědě jeli domů, takže Franta šel do Technického muzea a já na procházku do lesa.

Pěkně jsme si to v Liberci užili.

Foto: Zana. Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.