Nejdřív nás doma držel covid, pak Franta omarodil a já zase neměla s kým vyrazit. Začala jsem přemýšlet, že teda vyrazím sama, ale slovo dalo slovo a zjistila jsem, že Lika je na tom podobně a že bychom tedy mohly jít spolu.

Takže jsme úspěšně zvládly Nelahozeves a naplánovaly Veltrusy. Mělo to vypadat tak, že z Masarykova nádraží dojedeme na místo, tam projdeme zámeckou zahradu (v té se dá nachodit hodně kilometrů), okoukneme zámek a dojdeme do Kralup na vlak. Jednoduché.

Tak jo, v den D jsme se před osmou sešly na Masaryčce, koukly, odkud jede vlak, a došly na čtvrté nástupiště. Na ceduli bylo napsáno „čtvrté nástupiště vzadu“.

Nastoupily jsme do zadního vlaku. Za chvilku se rozjel, což mě trochu překvapilo, ještě nebyl čas Č. Za chvíli se to ale vyjasnilo – nejely jsme do Nelahozevsi, jely jsme do Neratovic… Nějaká chybička se vloudila, dodnes nevím jaká.

No, co už. Vzápětí se objevil průvodčí. „My jsme potížisté“, povídám a ukazuju lístek. Ten prý nechce... Tak jsme zaplatily znova a dohodly se s Likou, že to nebudeme komplikovat novým pokusem, ale zkusíme dojít podle Labe do Staré Boleslavi, Lika takhle před nějakým časem šla a bylo to prý pěkné.

Podle vody byl místy stín.

Byla to vážně příjemná cesta. Trochu jsem se bála, aby nebyla moc krátká, ale byla tak akorát na pohodový celodenní výlet. Podle vody jsme měly buď stín, nebo aspoň iluzi chládku od vodní hladiny (to zrovna byla ta horka), dokonce občas i foukl větřík.

Na vodě kvetly stulíky. Občas projel motorový člun, jednou tlačný remorkér s nákladem a dokonce i osoba na paddleboardu. Všude kvetly vlčí máky a vzduchem létalo chmýří ze stromů (řeknu vám: nepolykejte to! Nějak jsem tu věc vdechla a souvisle kašlala následujících pět minut).

Občas projel motorový člun.

Celkem jsme nikoho nepotkávaly – ono taky ve všední den dopoledne, navíc cyklostezka vede po protějším břehu. A tak jsme spokojeně šly, občas upíjely (Lika vodu, já čaj) a chvílemi povídaly, chvílemi mlčely a užívaly si, že jsme v přírodě.

Došly jsme do Kostelce na Labem, kde mají tvrz (to málo, co je vidět, je hezky upravené) a zajímavý kostel, tak zarostlý mezi stromy v parku, že jsem ho nedokázala vyfotit. Ale zato jsem našla cukrárnu, kde jsme se hlavně napily, využily možnost umýt si ruce a tak vůbec. Jinak Kostelec je plný růží – asi tam někdo začal a teď už se předhánějí, kde budou hezčí.

Mravkolvi!

Abych nezapomněla – na cestě spousty, snad stovky jamek mravkolvů. Vzhledem k tomu, že jinak jsem se s nimi setkala jen na stránkách Sekorova Ferdy Mravence, byla jsem patřičně okouzlená.

A šly jsme dál, cestou obdivovaly pláže zřízené městem u řeky, s občerstvením a hřištěm pro děti… moc pěkné.

Až jsme byly v Brandýse, to už jsme se cítily trochu ušle, přece jen bylo hodně teplo. Tak jsme aspoň došly na zámek, kde se ovšem konala nějaká akce, takže se nedalo ani nahlédnout. Ale zase jsme narazily na jakýsi zámecký dvorek, kde hezky koexistovali slepice a pávi. Čí byla kuřata, nevím.

Zámecká drůbež

Došly jsme na autobus a jely domů. Hezké to bylo.

Někdy příště, až zase pojedeme někam jinam, bych se ráda podívala ještě do Staré Boleslavi.

Foto Zana. Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.