Do Stříbra jsme přijeli v pátek 23. října večer za mlhy. Když jsme procházeli přes náměstí s radnicí, říkala jsem si, že ho prostě musím vyfotit – něco tak povedeného se hned tak nevidí. Je nedávno rekonstruované a místním prý chvíli trvalo, než si zvykli, ale nám jako cizím úplně učarovalo.

Kromě jiného taky tím, že na rozdíl od mnoha jiných měst není centrem Stříbra parkoviště.

Hned jsem si říkala, že musí být neméně krásné za tmy.

V sobotu jsme si prošli město a okolí – mají tu pár pěkných historických památek. Bohužel muzeum a s ním i Infocentrum bylo o víkendu zavřené, takže jsme se řídili hlavně radami milé paní cukrářky (cukrárnu doporučuji).

Druhý den jsme se vydali do Kladrub. Kladruby byly původně důvodem, proč jsme se sem vůbec rozjeli – zdejší klášter slavil letos 900 let od vzniku a letos mají čerstvě zrekonstruovaný kostel, který je třetí největší v republice a poslední dílo Santiniho úžasné barokní gotiky. Bohužel, jak je v kraji zvykem, uvnitř se nesmí fotit (resp. člověk si musí za 200 Kč koupit „fotovstupenku“, což se mi nechce dávat, když nevím, jestli by se na místě dalo bez dalšího vybavení rozumně fotografovat). Ale i exteriéry jsou úžasné. Samozřejmě mimo kostel je zjevně práce na dalších padesát a více let.

Moc pěkně jsme se tam oba nastydli.

V pondělí jsme odjeli vlakem do Plané a odsud pokračovali do Chodové Plané. To byl nejfotogeničtější den, protože cesta vede bývalým zámeckým parkem zámku v Chodové Plané a dobře založený park se prostě pozná i po letech. Podzim kolem nás rozhazoval zlatou a bronzovou po hrstech, slunce svítilo a bylo krásně.

V úterý jsme vyrazili na Pňovanský most. To je víc než sto let stará železniční pozoruhodnost přes přehradu Hracholusky. A museli jsme ho nejdřív najít, což nebylo jen tak, protože k němu, jak se dá čekat, vedou koleje, ale bohužel ne cesta. Takže jsme vlakem dojeli o stanici dál (na vysvětlenou tomu, kdo by se třeba podíval na mapu: kousek od mostu je železniční stanice, kde se koleje větví, aby některé vlaky mohly přejet přes most směrem na Konstantinovy Lázně. Tato stanice se vyznačuje tím, že tam naprostá většina vlaků nestaví). Odtud jsme došli na břeh přehrady a pěkně podle ní šli zpátky tak dlouho, až jsme milý most našli.

A pak jsme pokračovali až do Stříbra podle Mže, která je v podzimním vybarvení velmi fotogenická. Ve středu 28. října jsme svátečně odjeli domů.

Foto: Zana. Další fotografie si můžete prohlédnout níže nebo i přímo na Rajčeti.